Byla to dokonalá poštovní loupež. Ta zpráva vyděsila občany, starosty i primátory obcí, měst. Vyděsila i ty nebohé pošťáky. Nikdo nic netušil, dokonale utajená akce, brilantně zvládnutá. Ten seznam ukradených poboček České pošty je předlouhý, mnohé z těch 300 poboček byly po desetiletí součástí našeho života. Pošťák pravidelně zazvonil u našich dveří, s úsměvem předal zásilku. Doručoval balíčky, dopisy, přání vánoční i narozeninová, přinášel těm starším vedle důchodů i úsměv.
Po staletí pošta patřila ke službám státu, kdysi dávno postilióny brázdily českou zem. Pošta byla téměř v každé větší vesnici. Podnikatel jménem Špaček si z těch postiliónů dokonce koupil hraběcí titul i hrad Kokořín. Zaměstnání na poště bylo tzv. pod penzí, bylo tomu za císaře pána, za první republiky, ale i později. Pošta byla službou státu, ale ne tak pro Fialovu vládu, ta zvolila jednoduché řešení, co nevynáší – prodat. Fiala nám vyslal jasný signál, ale proč to utajení? Kde je ta slibovaná transparentnost?
Vládní politici tuto službu občanům poměřili jakousi rentabilitou, neohlížejíce se na to, že ji platíme již ve svých daních. Stejně jako si platíme policisty, lékaře, učitele, dopravce, platíme i vládní politiky, úředníky. Podobně platíme i provoz divadel a dalších kulturních památek. Také tyto služby jsou nerentabilní, přesto nezrušíme policii, železnici, nemocnice, neprodáme Karlštejn nebo Národní divadlo. Stát prostě musí garantovat tyto služby. Z daní platíme i ty poslanecké výslužky, jejich kantýnu, cestovné, reprefondy, je ale zcela ostudné, že zde neškrtáme, naopak přidáváme do parlamentního krmelce.
Rozhodnutím vlády končí jedna dlouhá tradice. Ministerstvo vnitra seškrtalo, kde se co dalo bez ohledu na obslužnost občanů. Na tento přístup doplatí zejména ti naši starší senioři, mnozí již těžko pohybliví. Právě oni byli zvyklí na svou poštu, na své místo, odkud posílali složenky, vybírali důchody i doporučené zásilky. Jakési ministerské povídání o datových schránkách, o elektronickém bankovnictví či o elektronické poště, jsou pro ně pohádkou na dobrou noc. Dnes stojí bezradní, často zoufalí nad tou zprávou o své zmizelé poště. Už nyní jim přibývají další starosti, rostou nájmy, inflace, vláda jim ukrajuje i z těch malých důchodů…
Strach panuje i mezi zaměstnanci České pošty. Jako aprílový žert se jeví pracovní nabídka pana ministra pro ty nešťastné propuštěné pošťáky, místo práce na poště jim nabídl práci ve věznicích. Česká pošta ještě zhorší svou službu a podraží. Dopis se stane luxusním zbožím.
Česká vláda hledá úspory, kde se dá, bez ohledu na spoluobčany. Drtivé zadlužení státu v posledním roce nabralo na rychlosti. Na každého z nás, včetně těch včera narozených, připadá téměř 300 tisíc korun státního dluhu. Vláda má své priority, jednou z nich je bobtnající resort obrany. Nejmodernější letadla, obrněnce… Nedivme se, že tyto miliardy naopak scházejí na poště, na důchodech, tak i ve školství, sociální oblasti, zdravotnictví… na desetitisíce mladých rodin dopadá inflace, děti nemají na obědy, na kroužky, ani na letní prázdniny, třeba jen někde doma u rybníka. Důchodci se dostávají do inflační pasti, statisíce občanů čelí exekuci…
Nejsou to bohužel poslední Fialovy signály.
Přemysl VOTAVA
