Je žádoucí pohledět skutečnosti do očí a jednat

129

Přinášíme projev předsedy Českého svazu letectví plk. v. v. Ing. Václava Vaška 18. září 2022 na pietním aktu u Pomníku padlých československých letců v Žatci. Plk. Václav Vašek se narodil v roce 1949. V letech 1975–1987 sloužil u 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci, z toho posledních sedm let jako velitel pluku. Je nejslavnějším českým pilotem MiGu-29. Armádu opustil v roce 1994 a dalších 20 let létal jako pilot dopravních letadel.

Kamarádi, kteří na nás čekáte u leteckého nebeského báru, vím, že jste od rána netrpěliví, kdy už se dnes potkáme. Opět se tedy s vámi po roce scházíme, abychom si všichni se vzpomínkou na vás připomněli, že je potřebné v krizových situacích nesedět doma na zápraží a se sklopenou hlavou čekat, až to špatně dopadne. Jiná perspektiva před námi totiž nestojí. Vaše osudy nás nabádají k tomu, že je žádoucí pohledět skutečnosti do očí a jednat. Už proto, abychom s respektem uctili oběť, kterou jste na oltář vlasti položili. Děkuju vám i jménem přítomných kolegů a kolegyň za tu šanci, že ve vás mohu stále spatřovat svůj vzor a že díky tomu mi bylo umožněno osobně poznat většinu vašich spolubojovníků, jimž bylo souzeno přežít, když vy jste, bohužel, zůstali na půli cesty.

Nebudeme mlčet

Se všemi jsem byl opravdový kamarád, dokud nenadešel jejich čas. Děkuji vám všem za tu šanci, že nám, kterým není lhostejné, co se kolem nás děje, svým příkladem ukazujete cestu, abychom konečně přestali být tou mlčící většinou. Kdo mlčí k tomu, když se mu děje příkoří, ten toto příkoří dobrovolně schvaluje a není daleko od toho, aby za to ještě poníženě poděkoval. Do této skupiny členové Českého svazu letectví rozhodně nepatří a patřit ani nehodlají.

Dámy a pánové, od roku 2012 donedávna jsme se u tohoto památníku scházeli sice v nijak masovém počtu, zato však v pokoji a bez jakýchkoli omezení. Bez obav o budoucnost svoji i svých potomků. Prostě všechno bylo tak nějak relativně normální. Tomu je na dlouhou dobu konec. Nic netrvá věčně. To, čemu jsme od jara 2020 byli a jsme i aktuálně permanentně vystaveni, asi těžko lze definovat jako normální situaci. Český národ je vládnoucí mocí vystaven již třetí rok stupňujícímu se strachu. Strachu o zdraví, strachu o živobytí, a dnes dokonce i obyčejného strachu o holou existenci a o budoucnost svoji a svých blízkých. Pokud bychom se neměli aspoň na tomto faktu shodnout, pak je něco špatně. V tom případě máme každý naprosto odlišné vnímání všehomíra. V tom případě si řekněme, že toto shromáždění je zbytečné a nedělejme si násilí a rozejděme se.

Hrozí blackout

Ano, jsme společenství normálních lidí, kteří v naší zemi žili a žijí v konkrétní době, v konkrétních podmínkách – geografických, historických, ekonomických a kulturních. Máme však různé životní zkušenosti, v závislosti na věku, na současném nebo bývalém profesním postavení, ale také na schopnosti analyzovat dění kolem sebe. Jako takoví máme na vybranou. Buď budeme, po vzoru pštrosů, s falešným pocitem bezpečí strkat hlavy do písku, anebo zaujmeme nějaké rozumové stanovisko. Nebude se nás nic z toho, čeho jsme aktuálně svědky, snad týkat ani tehdy, až si za velmi krátký časový interval my a naši potomci nezatopíme, nerozsvítíme a nepoteče voda nejen proto, že třeba nebude plyn a nafta ze zahraničí, ale třeba i proto, že nebude elektrická energie, kterou sami lacino vyrábíme, ale draze z ciziny kupujeme. Následně dřív, nebo později, ale zato se železnou jistotou, dojde k blackoutu, ke kterému neodmyslitelně směřujeme už minimálně pět let zaváděním fantasmagorií souvisejících se zelenou demagogií. Podmínky pro použití blackoutu jsou svědomitě plánovány jako zbraň hromadného ničení bez fatálních »demoličních« důsledků. Dojde k celoplošné tmě a zimě. Umí si snad někdo z nás představit, co se potom bude dít? To je však pouze jeden jediný projev současné a budoucí nenormální, a čím dál hůře zvládnutelné situace metodami řízení rizik, kterých jsme právě svědky na tzv. nejvyšší české úrovni. Tomuto národu šéfovali, a hlavně nyní šéfují lidé, kteří neprošli ani Skautem či Pionýrem, ale slovo válka nestoudně skloňují ve všech sedmi pádech, aniž by byli schopni domyslet důsledky svého konání. Ještě horší variantou je, pokud tyto důsledky znají, a přesto se tak chovají. To už by se jednalo o vědomou velezradu, na kterou pamatuje i naše zohýbaná a znásilněná ústava.

Naše válka to není!

Ano, měli bychom si společně vždy položit otázku, jestli můžeme to či ono ze své pozice ovlivnit. Leccos určitě nemůžeme, ale něco jiného třeba ano. Ještě dnes, po 30 letech, slyším slova Rajmunda Půdy, Lojzíka Šišky, Standy Hlučky, Franty Peřiny, Franty Fajtla, Karla Mrázka a dalších mých kamarádů, kteří mne v létě 1992 v Dijonu ve Francii důrazně vyzývali, abychom jako silné vojenské letectvo ukázali Klausovi a Mečiarovi svoji sílu. K tomu mne nabádali, když se dověděli, že tito dva, podle jejich slov zločinci, chtějí roztrhnout Československo. Na moji otázku: Copak je to vůbec možné?, mi odpověděli: Proč by to nebylo možné? Kdybychom si my mysleli, že není možné porazit Hitlera, asi bychom se o to nesnažili. Musel jsem se tehdy před nimi zastydět za to, že nečinně přihlížíme, jak ti dva a jejich pohůnci, ovládaní nacionalistickými pohnutkami, porcují republiku. A to říkám s odpovědností chlapa už dávno za zenitem produktivního věku.

Já mám neblahou osobní zkušenost, jak to dopadlo v září 1989, když jsem od dubna téhož roku, po návratu z Kazachstánu, vyčníval ze zákrytu vůči tehdejší ideologii. Pohled na mříže zevnitř mám v paměti napořád. A teď znovu, po několika málo dekádách jakéhosi relativního uvolnění, nejvyšší státní zástupce a vrchní státní zástupkyně hodlají trestně stíhat každého, kdo si dovolí veřejně mít odlišný názor? Tedy zase i mne? A tomu tady někdo chce říkat demokracie? Znají vůbec ti novodobí paraziti obsah toho pojmu? A přitom otázka ruských surovin je pouze jeden jediný atribut, o němž současná moc nehodlá polemizovat.  Zkrátka po vzoru socialistické mládeže v prvomájovém průvodu: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Je příznakem nezměrné idiocie dotyčných, když každého, kdo nejásá nad konáním Bruselu či premiéra Fialy a jeho věrných, označují za ruského trolla. Náš premiér prohlásil, že válka na Ukrajině je naše válka. Pan profesor, pakliže už aspoň požádal o ukrajinské občanství, ať si říká, co chce. Ať si třeba, pro mne za mne, jezdí třikrát týdně pro rady do Bruselu a dvakrát týdně do Kyjeva. Já mu tímto odpovídám, že moje válka to rozhodně NENÍ!

Na začátku byl Žatec, teď Plzeň-Líně

Vážení,

je namístě všimnout si dvou pozoruhodných okolností z poslední doby. Pro přítomné novináře podotýkám, že se týkají letectva. Téměř všichni si pamatujeme, že žatecké vojenské letiště zmizelo z povrchu zeměkoule jenom proto, že se jednalo o nejmodernější československou leteckou základnu před převratem. Jiný podstatný důvod k jeho totální likvidaci nebyl. Jednalo se tehdy o symbol, jak dopadne celé letectvo, potažmo celá armáda. A tak se stalo. Dnes by firmy na Trianglu byly za svoje letiště vděčné. Vím, o čem hovořím. No a nyní, po 30 letech, chce současná vláda opět s nebývale rychlou záludností zlikvidovat naprosto stejným způsobem další významné letiště v Plzni – Líních. Oficiálně prý ve prospěch nesmyslného Green Dealu, který ovládá myšlení koho? No přece Němců. Konkrétně ve prospěch firmy VW. Ale co je důležité? Vedle tohoto procesu poteče spousta peněz někomu do kapsy. A prachy jsou přece vždy – až na prvním místě. Ovšem pokud se lidé od letectva nepodělají, pořád je na stole logická naděje. Český svaz letectví určitě nechce ani v tomto procesu hrát druhé housle.

Stíhačky F-35 – cui bono?

Další, neméně zajímavou záležitostí je fakt, že tato vláda zneužila v té době ještě platného nouzového stavu a přijala rozhodnutí k nákupu bez výběrového řízení 24 bojových letounů Lockheed Martin F-35 Lightning II. To je americký bojový letoun, který vznikl jako výsledek programu Joint Strike Fighter (neboli společný útočný stíhač). Ano jedná se o vskutku konkrétní výsledek někým vnuceného myšlení této vlády na někoho za každou cenu útočit. Z našich dvou desítek letadel se onomu dotyčnému rozhodně rozklepou kolena. Toto rozhodnutí by mohlo zdánlivě vypadat jako nesmyslné, kdyby se opět nejednalo o účel, s cílem vedlejších finančních toků do něčích kapes. Takže v době, kdy náš velmi gramotný ministr průmyslu už přímo nařizuje národu, aby v nadcházejícím ročním období netopil a snad ani nejedl, čeká tento stát obrovská koule na noze na další desítky let v podobě normálnímu smrtelníkovi nepředstavitelných pořizovacích, ale hlavně následných provozních nákladů… Krvelačná paní Černochová, toho času se nacházející na postu ministra obrany, tento nestandardní postup odůvodňuje nutností urychleně zkvalitnit obranyschopnost státu. Nalijme si čistého vína. Kde nic není, tam přece není co zkvalitňovat. Když přece jenom ano, pak od nuly. Obranyschopnost tohoto státu byla definitivně ztracena už v devadesátkách minulého století:

– když byl zlikvidován těžký a z něho vycházející obranný průmysl;

– když byla zlikvidována potravinová soběstačnost;

– když byla zlikvidována energetická nezávislost;

– když byly rozkradeny nedotknutelné zásoby nejen pro civilní obyvatelstvo, ale i pro povolávané zálohy;

– když byl pod záminkou lidských práv rozprášen branný zdravotnický systém, v němž měl každý praktický lékař za povinnost do něj poslat zprávu o zdravotním stavu každého muže, který dovršil 18 let, aby byl obecný přehled o populaci schopné chopit se zbraně.

Obranyschopnost státu byla ztracena, když přestala existovat přepravní letecká kapacita, schopná přemístit živou sílu v relativně krátkém reálném čase. A koneckonců také v době, kdy byla dokončena destrukce celkem bojeschopné armády po vzoru zániku bundeswehru.

Tato paní ministryně, při vší úctě k jejím šedinám, říká pouze to, co jí kdo poradí. O úmyslech nejrůznějších poradců si můžeme směle myslet to nejhorší a nebudeme se příliš mýlit…

Ve prospěch parazitů

Přátelé,

konstatuji, že definitivně přestávám rozumět dnešní době. Ti, kteří se teď nacházejí u pomyslného kormidla české společnosti, se zaštiťují planými sliby a ujištěními, že tíživou situaci analyzují, že někam vysílají signály (zřejmě na Mars), a přitom nic nedělají pro ty, kteří se v této zemi narodili, poctivě pracovali a pracují pro ni, to všechno ve prospěch těch, kteří sem nelegálně přicházejí parazitovat od roku 2014 doposud. Zdůrazňuji – doposud. Tito pánové a dámy se řídí starým a osvědčeným moudrem »sytý hladovému nevěří«.

Až letos na podzim zežloutne listí – zežloutnou také desetitisíce Čechů, kteří už nebudou mít na bydlení, na jídlo a neohřejí se, natož aby dojeli autem třeba k lékaři, protože veřejná doprava do mnoha míst republiky už neexistuje. Kéž bych se mýlil… Skokové a už nikdy nekončící zdražení potravin, plynu, elektřiny, pohonných hmot, bydlení, výdajů na prosté zdraví a vůbec všeho, co souvisí ze základními životními podmínkami, programově vyhnalo mnohým Čechům poslední úspory z peněženek. Tito novodobí progresivisté svádějí vše na nějaké objektivní důvody, aniž by sebeméně hnuli prstem ve prospěch svého národa! Myslí jen sami na sebe, na své marže, a aby se zalíbili – neznámo komu. Ještě, že to všechno mohou svést na Putina.

Kdo je tady vlastizrádce?

Moji kamarádi,

vy jste v mládí, tak jako mnozí z nás, propadli živlu nazývanému vzduch. Když bylo potřeba a českému národu hrozilo vyhlazení Hitlerovým Německem, neváhali jste svoji zálibu v létání proměnit v nejčestnější službu vlasti, během níž jste položili život. Vy jste nebyli bojácné ovce, vy jste byli a pro mne do mojí smrti zůstanete Českými lvy. Kdybyste dnes vyřkli slovo vlastenectví, nevěřili byste svým uším, s jakou nechutnou reakcí té současné vládnoucí smečky byste se potkali. Dnes pomalu přestává existovat slovo »český«. Je nám vnucován pouze pojem »prounijní«, s protiváhou »proruský«. Pokud mám jiný názor než ten schválený vládní mocí – a jako že tedy mám, pak jsem onálepkován jako proruský šváb. Představte si, moji milí kamarádi, takto bylo označeno premiérem České republiky Petrem Fialou sto tisíc českých lidí dne 3. září t. r. v Praze na Václaváku. Pokud nepoklonkuju zvrácenostem vládnoucí moci, tímto samolibým a sebestředným člověkem nejsem považován za českého vlastence, který nesouhlasí s vlastizrádci. To právě vaše odvaha je pro mne motivací k tomu, abych zde veřejně ventiloval myšlenky, které se mnohým dozajista nebudou líbit.