Žijeme v době, která je charakteristická řadou typických znaků. Kromě zákonitého sociálního rozkolu mezi majetkovou elitou a těmi ostatními, kteří jsou neustále peskováni za příliš rozmařilý život a jsou označováni za původce ekonomických potíží režimu (tedy spolu s Putinem), tu máme neutuchající propagandistickou masáž vyzdvihující údajné přednosti současného společenského uspořádání v ČR, a naopak tepající zločineckou povahu socialismu.
Součástí tohoto paradigmatu je samozřejmě neustálá antiruská rétorika, i když v rámci objektivity je třeba uznat, že jí dal mohutný impuls svým imperiálním postupem na Ukrajině i samotný Putin. Nicméně i tak bychom měli zachovat stejná měřítka při informování o těchto imperiálních postupech, ať už se týkají kohokoliv. Znovu se v těchto dnech rozvířila otázka tzv. zákona o cizích agentech. Aktuálně je tento problém rozehrán v Gruzii, kde se podařilo zaktivizovat mnoho lidí do protestu proti přijetí tohoto »ruského« zákona. Připomeňme si, že podstatou zákonů tohoto typu je povinnost některých subjektů, fungujících v ekonomických, politických, mediálních strukturách dané země, oznamovat zdroje svého financování, pokud jsou zahraniční, nebo jsou jinak »pod cizím vlivem«.
Není zákon jako zákon
Ti, kteří v této souvislosti zdůrazňují, že jde o zákon ruské provenience, mají zřejmě potíže se základními pravidly časové souslednosti. Stačí se trochu seznámit s fakty.
Ruský zákon No 102766-6 o cizích agentech byl přijat v roce 2012 se zpřísněním v roce 2022 a jeho tvůrci se ani netajili tím, že svou inspiraci našel v americkém zákonu známém pod zkratkou FARA. FARA je zkratkou názvu amerického Zákona o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act), který platí už od roku 1938. Za »zahraničního agenta« považuje každou osobu, právnickou i fyzickou, jednající z vůle zahraničních subjektů. Požaduje od nich, aby se jako takové registrovaly a informovaly o svých finančních zdrojích. Zákon ve stylu FARA má i Izrael od roku 2016.
Vyvíjí se velká snaha dokázat, že americký zákon je samozřejmě něco úplně jiného než ten zákon uplatňovaný v tzv. totalitních režimech. Víme přece, že americká společnost je a priori demokratická, svobodomyslná, lidská práva ctící ve stylu »padni komu padni«. Víme předem, že americké války jsou vždy vyvolány oprávněnými obavami o stav lidských práv v dotčených zemích, americké genocidy (např. indiánů) nikdy neexistovaly, americké zneužívání zbraní hromadného ničení (naposledy bombardování Jugoslávie a Iráku ochuzeným uranem) jsou jen výmysly antiamericky zaujatých »proruských« švábů apod.
Takže není překvapením, že se dají nalézt materiály »vědecky« vysvětlující, že není zákon jako zákon.
Např. článek Komparace zákonů o zahraničních agentech: případ USA a RF (Miroslava Pavlíková, Miroslav Mareš, 2017) uvádí: »Ruský zákon je aplikovatelný prakticky na jakýkoliv subjekt, který by mohl ohrožovat politické rozhodování a současný politický režim. Americká FARA vychází z užšího pojetí, od prvotní účinnosti bylo na základě této právní úpravy řešeno minimum případů a procesy měly dlouhé trvání, kdy byl dáván dostatečný prostor oběma stranám sporu. Kontrast mezi oběma zákony je možné ilustrovat zejména prostřednictvím aplikace na nevládní organizace, které jsou z působnosti amerického zákona vyloučeny, zatímco ruský zákon jejich činnost významně reguluje a zanesením do registru stigmatizuje. Nutno však ještě dodat, že účel obou zákonů zamýšlený daným režimem je sice odlišný, nicméně jako nástroj jsou podobné, neboť každé takové opatření může být při odstranění liberálních pojistek zneužito. Návrh na registraci televize RT otevírá nový prostor pro diskusi nad významem zákona FARA, ale zároveň díky reakci Moskvy více osvětluje širokou aplikaci a politické zneužívání ruského zákona o zahraničních agentech. Na závěr trochu subjektivně zabarvená poznámka: ruský zákon o zahraničních agentech se ani nepokouší předstírat, že mu jde o absolutní dobro.«
Autoři přece jen připustili jakousi možnost zneužití i v amerických podmínkách, nicméně zatím je všechno v pořádku. Zatím musíme oprávněně opakovat, že zákon o cizích agentech je špatný jen v ruském provedení, zatímco ten jeho americký předchůdce je správný, protože se alespoň snaží navodit dojem, že jde o »absolutní dobro«.
Nicméně přesto zůstává jaksi nezodpovězena otázka »kdo od koho opisuje«. Myslím, že soudný člověk si udělá obrázek sám.
Pavel JANÍČKO
