Sleduji pozorně celé klání 27. a 28 ledna vrcholící volby nového prezidenta České republiky. Včetně večerní televizní »debaty« na ČT1 22. ledna obou zbývajících kandidátů.
Inu, s ohledem na dosavadní způsob vedení těchto pořadů v našem mediálním prostoru se ani tento nevymykal naprosto zřejmou snahou moderátora o, řekněme, napomáhání panu Pavlovi proti panu Babišovi. Bohužel o nestrannosti nemohlo být ani řeči, jakkoliv Babiš diskusi zvládal s převahou. A to je v pořadu veřejnoprávního média, placeného z povinně odváděných koncesionářských poplatků všemi občany bez rozdílu, setrvale znepokojující a stává se varovným.
To ale není důvodem pro mé pozastavení se nad pořadem. Tím byla v závěru pořadu moderátorem položená otázka oběma kandidátům, zda by v případě zvolení poslali naše vojáky na pomoc Polsku nebo pobaltským státům v případě jejich napadení (míněno Ruskem). Když pominu předchozí ráz debaty, domníval jsem se, že se moderátorovi přece jen na poslední chvíli dostavila jasná chvilka a panu Babišovi byla dopřána přihrávka na smeč proti očekávatelné odpovědi protivníka. Samozřejmě že ne. Otázka byla zlomyslná a Babiš její nezamýšlený potenciál trestuhodně promrhal. Jeho odpověď »Ne, určitě ne. Já chci mír, já nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války« proto jistě potěšila vysoké procento sledujících pořad na obou stranách kolbiště! Začala totiž bleskově žít vlastním životem a pozdější Babišovo doplnění na Twitteru »Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata« je pověstným marným »honěním bycha«.
Jádro úspěšného odražení přitom tkvělo v použití textu smlouvy Severoatlantické aliance NATO, kterou musí znát (tedy měl by). Obvyklé zaklínadlo článku 5, které samozřejmě vytáhl pan Pavel, je totiž jen jedním z článků této smlouvy, jejímž kontextem přitom není budování vojenských schopností členů za účelem válečné podpory kteréhokoli člena bez ohledu na příčinu jeho napadení, a to automaticky, tak jak je nám to obvykle předestíráno. Tomuto pojetí ovšem plně odpovídala stručná odpověď pana generála v penzi!
V čem tedy byl ten potenciál smeče? Byl a je skryt jak ve znění samotného článku 5, tak ve znění celé smlouvy, od preambule přes článek 1 (jediný hovořící o závazku!) až k článku poslednímu. Stačilo, aby se pan Babiš odkázal na spojeneckou smlouvu a řekl, že by v souladu se smlouvou vynaložil veškeré své kompetence k zastavení agrese a obnovení míru v souladu s Chartou OSN, kterou jako závaznou ctí i NATO! Dále mohlo být rozvinuto, jestli byl ozbrojený útok vyprovokovanou odvetou?
Nu, nestalo se. Přesto je však potřeba panu Babišovi přiznat i v této otázce morální převahu, protože ve válkychtivém prostředí naší současnosti bylo vyslovení jeho reálné odpovědi projevem osobní statečnosti! Nebudu téma více rozvíjet, ale aby si mohl každý udělat vlastní názor, připojuji znění článku 1 smlouvy NATO a doporučuji vyhledat a přečíst ji celou, hned po Chartě OSN. V každém případě i tento pořad posílil rozhodnutí volit v sobotu ze dvou finálních kandidátů právě Andreje Babiše.
Václav FIŠER
Článek 1 Severoatlantické smlouvy:
Smluvní strany se zavazují,jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.
