Nedávno jsem navštívila koncert v pražském Rudolfinu. O přestávce mě zaujala skupinka dívek. Otevřely kabelky a vytáhly z nich úhledně zabalené svačiny. S chutí se zakously do chlebů s máslem a salámem nebo sýrem. Napřed mě to překvapilo. Pak jsem si ale uvědomila, že v dnešní době si někteří lidé nemohou dovolit současné kulturní zážitek a útratu v divadelním bufetu. Taky jsem si tam nic nekoupila, ale na rozdíl od slečen jsem se stačila doma navečeřet. Svačiny se staly postrachem hlavně majitelů restaurací a hotelů. Ti z horských středisek se nechali v televizi slyšet, že zruší vaření obědů, protože na ně skoro nikdo nechodí. Raději si v nedalekém obchodě koupí housky a deset deka točeňáku a přibalí si to na sjezdovku nebo na běžky místo teplého jídla. Prudké zdražování potravin a energií se totiž promítlo i do cen stravovacích služeb. Napřed většina zmenšila porce, zřejmě aby bojovala proti obezitě národa, a pak stejně zdražila.
Rychlé občerstvení na rohu mé ulice už taky pro dluhy zavřelo, protože zaměstnanci okolních firem a úřadů si v době covidu zvykli nosit si do práce »kastrůlky« se zbytky od včerejší večeře. Teď ovšem vyrukoval Václav Stárek, předseda Asociace hotelů a restaurací ČR, s kritikou další konkurence pro tento obor podnikání. Ve vysílání ČT24 za ni označil školní jídelny, které prodávají levnější obědy »přes ulici«. Kdyby to nesměly dělat, zřejmě by se restauratérům zase trochu ulevilo. Po pravdě řečeno tyto obědy vydávané v dopoledních hodinách si kupují hlavně senioři. A jejich zájmu se lze stěží divit, když je vláda při stále vysoké inflaci hází náhlou změnou valorizačního schématu přes palubu. A to navíc odpudivým způsobem, když se proti nim snaží postavit mladší generace, které by prý »dluh« za vyšší valorizaci musely splácet.
Obávám se, že při růstu cen v hotelech a restauracích zůstanou svačiny trvalejším jevem. Leda by vláda přestala předstírat údiv nad »nečekanou« inflací a snažila se proti ní něco udělat.
Miroslava MOUČKOVÁ
