Šestého dubna 1896 byly v Aténách zahájeny první novodobé olympijské hry. Od té doby se olympiáda stala největší sportovní událostí, kterou sleduje celý svět. První moderní olympijské hry se konaly symbolicky v jejich starověkém rodišti, v Řecku.
Antické olympijské hry, o kterých se dochovaly zprávy, se uskutečnily v roce 776 před naším letopočtem v Olympii na ostrově Peloponés. Postupně se vyvíjely, až doznaly formu těch dnešních moderních olympijských her.
Během konání olympijských her se většinou dodržoval všeobecný posvátný mír, zvaný ekecheiria. Na půdu Olympie nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce a v době konání her ani ozbrojený jednotlivec. Všem účastníkům her byla zajištěna volná cesta do Olympie i zpět i přes území nepřátelských států. V době války byly zakázány všechny války, a i jiné násilné činy. V této historické době došlo pouze jednou k porušení této zásady, a to v roce 420 před naším letopočtem Spartou.
Historie novodobých olympijských her již nevyznávala tuto zásadu. Od roku 1896 se hry konaly pravidelně každé čtyři roky. Od roku 1994 každé dva roky. Tedy s tím rozdílem, že se střídaly letní a zimní hry. Až do této doby se letní i zimní hry konaly ve stejný rok.
K desetiletému výročí olympijských her došlo k mimořádným hrám v Aténách již po dvou letech. A v době světových válek, tedy první i druhé, byly hry zcela zrušeny. Ale myšlenka míru v době a blízkosti her nebyla téměř nikdy dodržena. Jen tak namátkou:
- 1945 svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki jako pomsta za napadení USA Japonskem. Desetitisíce okamžitě mrtvých a miliony lidí a dětí s doživotními následky. Američané v projektu ABCC zkoumali na místě v japonských nemocnicích následky radioaktivního záření na lidský, zejména dětský organismus, ale lékaři nesměli tyto lidi, ani děti léčit.
- 1956 pokus o svržení vlády v Egyptě ze strany USA, V. Británie a Izraele.
- Od roku 1964 až do roku 1975 válka ve Vietnamu vedená USA. Miliony mrtvých. Děti popáleny napalmem.
- V letech 1984–1992, tedy mezi olympiádami v Los Angeles, Soulu a Barceloně agrese v Libyi a napadení Panamy ze strany USA. Dále bombardování Jugoslávie ze strany NATO a USA.
- Před olympiádou v Soulu v roce 2000, tedy přesně 1999 bombardování Srbska. Statisíce mrtvých civilistů.
- 2003 specialisté z USA cvičili a připravovali na válku islamisty v Sýrii. Válka v Iráku se statisíci mrtvými civilisty a bombardování Kuvajtu, kvůli kterému vlastně tato válka začala, na jeho ochranu. Také záminka skladu zbraní hromadného ničení v Iráku byla lež. USA znovu útočily bez důvodu.
- Před olympiádou v Londýně v roce 2012 nová agrese v Perském zálivu ze strany USA.
- V letech 2013-14 příprava a dokončený Majdan na Ukrajině. USA prohlásily, že je to stálo pět miliard dolarů.
Samozřejmě toto je jen letmý výčet prohřešků proti zásadám olympijských her. Tyto politické a vojenské výpadky zejména USA a Velké Británie měly za následky v konečném hodnocení miliony mrtvých, zejména civilistů.
Trestejte sportovce. Ale jen ty ruské!
V současné době se blíží další olympijské hry. A znovu se válčí. Tentokrát na Ukrajině. Důvody jsou chronicky známé. Mainstream má své a jeho protivníci také své. A vzhledem k této situaci, a bez ohledu na staré prohřešky USA a dalších jejich přílepků z NATO, včetně naší republiky, se strhla obrovská kampaň trestat sportovce. Ale jen ty ruské. Na ty americké, britské a také české mezi dalšími se nějak zapomnělo. Takže sport bez ruských sportovců. Ono to již někde funguje delší dobu.
Naštěstí ne všichni západní sportovci a funkcionáři s tímto souhlasí. Například wimbledonští účastníci, včetně vítězů, nezískávají body do tabulek. Jak WTA, tak i ATP nesouhlasí se zákazem startu ruských sportovců v tenisových soutěžích ze strany Velké Británie. Slavný francouzský biatlonista Fourcade je také proti tomuto politickému aktu, který nemá ve světě obdoby. Slavná NHL nenechá ruské hokejisty také padnout. Mohou hrát bez podmínek.
Těch sportovců, co neuznávají tresty pro své kolegy a soupeře jen kvůli politice, je opravdu hodně. Ale stejně tak i těch, co je tam nechtějí. Mnozí skrývají za válkou i to, že se bojí Rusů jako soupeřů pro jejich kvalitu. Jako někteří naši. Atlet Sasínek tvrdí, že by opravdu hodně musel zvažovat, zda by se této olympiády zúčastnil, pokud by tam ruští sportovci byli. Já si spíš myslím, že se tam musí nejdříve kvalifikovat, což se mu již dvakrát nepovedlo, a potom zvažovat taková rozhodnutí. Někteří říkají, že si neumí představit, že se na stupních vítězů potkají ruští a ukrajinští sportovci. Ono jde totiž o to ukázat na té olympiádě nějaké kvality. A nakonec, v minulých letech si i naši sportovci klidně podali ruku s těmi americkými a britskými. A nějak jim nepřišlo ani na mysl, že jejich vláda někde vraždí nevinné lidi. Jsou to přece sportovci, kteří s tou válkou, až na své občanství, nemají nic společného.
Jako v 50. letech
Sportovec je sportovec. Nemá ve své moci změnit kola dějin ve svém státě ani myšlení vládních činitelů. A chtít po nich, že musí říci, že odsuzují válku a tím mohli jít na olympiádu, je směšné. Oni to jistě řeknou, ale budou si myslet své. Ale nakonec ti důležitější lidé nechtějí ani toto vyznání a nechtějí je na hry pustit vůbec.
Mnozí naši sportovci, a hlavně vedoucí činitelé, jak je nazýval již jeden náš velký herec a filosof, ti se činí jako v 50. letech. Španělé by řekli, že to jsou cobardes, tedy zbabělci. Říkají, co se od nich čeká, jedou na vlně, aby jí nebyli smeteni. V těchto dnešních retropadesátých letech, nemyslím tím jen sport, by se totiž klidně mohlo zase stát, že by takový nějaký sportovec, který by chtěl s Rusy závodit, nebyl vpuštěn do letadla, jako kdysi Jungwirth, a nenašel by se žádný Zátopek, který by se za něj uměl postavit.
Co se týká Dominika Haška. Ztrácí se nám v historii. Šedne jeho image. Býval absolutně jednička na světě i v NHL ve své brankářské kleci v ledním hokeji. Ale čas nestojí. Na trenérskou dráhu asi nemá, možná se mu nechce ztrácet čas s výchovou budoucích talentů. A tak to zkouší v politice. Kandidaturu na prezidenta si nakonec rozmyslel. Pochopil, že tudy cesta nevede. Tak to zkoušel do vedení našeho sportu, do vedení v hokeji, a stále nic. Tak mu nezbývá než se předvádět se svými válečnickými výroky, čímž však pomalu ztrácí kredit u svých, až doposud, obdivovatelů, zejména v NHL. Ti mu vyslali po fialovsku jasný signál, že už by to jako mohlo stačit a že ruští hokejisté jsou v NHL žádaní a žádný klub je nepropustí.
Můžeme říci, že mnohé světové hvězdy, ať již mezi sportovci nebo v jiných odvětvích, nechtějí politiku ani ve sportu, ani v umění. Například. Ti naši sportovci a zejména funkcionáři jako pan Jansta, Kejval a další však chápou věc tak, že prostě musí, jako v těch padesátkách, letět po větru, aby nebyli smeteni. Možná jen proto, že nejsou asi tak světoví.
Jan HÁJEK
