V KSČM už dlouho zní varující hlasy před krizí a zdražováním. Přesto se valná většina lidí ve společnosti jako celek chová iracionálně, v rozporu se svými třídními zájmy, tak jako v rozporu ze zájmem o vlastní lepší život. Proč tomu tak je? Jsme v období, kdy nejen u nás se stala přeměna národního státu v chudého sluhu nadnárodního kapitálu v důsledku jeho závislosti na investicích globálního kapitálu, který nadto neplatí daně a své zisky převádí do daňových rájů. Národní stát byl degradován na posluhu globálního kapitálu, který z peněz neprivilegovaných poplatníků si usnadňuje realizaci investic globálního kapitálu a snižuje jeho náklady na ně. V případě odchodu tohoto kapitálu nás čeká dlouhé období nápravy důsledků jeho působení, včetně ekologických. O prohloubení politické závislosti našich místních elit na zájmech globálního kapitálu a o tom, že tyto politické elity se podřizují i politicko-mocenskému zájmu globálních kapitálových skupin, je nutné hovořit pro překonání stavu faktické závislosti. Bohužel je to vidět na polistopadovém vývoji ČR, na útlumu řady nosných odvětví a podniků, výprodeji (spíše rozdávání) rodinného stříbra a přeměně vyspělého strojírenství na montovnu aut v rukou zahraničních vlastníků, při současném odchodu řady kvalifikovaných odborníků i talentů do zahraničí.
Bohužel v důsledku současné kapitalistické propagandy, prováděné ve školách, médiích a jinde, jsou lidé utvrzováni v tom, že současný kapitalismus je jediný možný, a socialismus je spojován se vším negativním, co se v období 1948 až 1989 dělo.
V průběhu vývoje společnosti i marxismu se lidé u nás ztotožnili s jakousi představou o marxismu a uvěřili nesprávně stanovenému ideálu. Jiné věci se k nim ale nedostaly, takže byli překvapeni, že to nefunguje. Marxistická teorie v minulosti se dostala na slepou kolej, neboť byla brána až příliš dogmaticky, bez hledání dalších souvislostí. Bohužel také tehdy, jako v jistém odrazu dnes, fungovalo temné ideologické dědictví stalinismu. Kdyby se nezaujatý vědec během dvaceti let probíral filosofií a logikou Marxových a Stalinových knih, musel by jednoznačně dojít k závěru, že marxismus toho má se stalinismem málo společného. Stalinismus opustil i tak zásadní principy marxismu, jako je stěžejní role ekonomiky. Pokus o socialismus padl v důsledku systémových ekonomických vad. Rozhodně to tedy není jen o zradě Gorbačova, nekalé propagandě Západu a další. To je výklad, který nám je podsouván. Omlouvají se tím jasné chyby, a to především v řízení ekonomiky, tak jako v popření principu co nejširší lidové demokracie. Mezi Stalinem na jedné straně, a Marxem, Engelsem a Leninem na straně druhé jsou obrovské rozdíly.
K současnému kapitalismu u nás
Právě dnes je vidět, jak míra zisku při tradičních formách vykořisťování klesá, krizové jevy se reprodukují, konkurenční boj o zisky a investiční možnosti mezi kapitálovými skupinami se zostřují a vedou až k agresivní politice velmocí diktované zájmy zbrojařských i jiných monopolů. To je velmi době čitelné na válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Přitom díky pádu pokusu o socialismus a otřesení nejen komunistického hnutí, tak jako především celé levice, dosud nebyl výrazný politický subjekt, který by tomuto vývoji čelil. Opět lze zdokumentovat na současných volebních výsledcích levice za posledních deset let. Nelze naříkat nad tím, že lidé nedávají hlasy levici. Co je na nás komunistech za úkoly ke změně současné bídy? Je nutné znovu zahájit nekompromisní obnovu strany, provést změnu v řídicích strukturách ve straně, doslova provést revoluci ze zdola. Tam, kde stranický funkcionáři dusí okresy a kraje, nekompromisně se jich zbavit. Nelze trpět nostalgii za minulé zásluhy. Respekt a úcta k zasloužilému soudruhovi je namístě, tak jako je namístě porovnávat efektivitu práce při obraně zájmů pracujících, tak jako schopnosti pracovat s teorií marxismu. Jedině tak můžeme efektivně čelit prohloubení základního rozporu kapitalismu dnes. Tedy, že se zvýraznila role konkurenčního boje v současném světě a učinila se z ní i osa mezinárodního politického a ideologického boje.
Vzhledem k tomu, že čelíme mezinárodním výzvám, neobejdeme se bez prohloubení internacionalizace našeho společného úsilí. To, že většina komunistů jsou vlastenci, je dobrá zpráva pouze v případě, že nezapomínají na mezinárodní boj proti kapitalismu napříč národy ve světě.
Bohužel jsme ve stavu, kdy lidstvu hrozí, že odbočí z cesty pokroku na cestu sebezničení, kdy se neuvědomělé, zmanipulované masy neprivilegovaných budou vzájemně vyvražďovat za použití špičkových technologií právě kvůli posilování role fašizace národních společenství, tak jako upřednostňování imperiálních zájmů jednotlivých mocností.
Je na nás všech toto nedovolit.
Michal KLUSÁK
