V našem novém cyklu bychom vám postupně chtěli představit slavné osobnosti, které již pravděpodobně znáte. Ať již ze školy, z televize nebo odjinud. Na první pohled naprosto rozdílní lidé, ať již původem nebo oborem v němž se proslavili. Mají však společného jednoho jmenovatele. Všichni snili o lepším světě a věřili v myšlenku socialismu. A to už vám pravděpodobně ve škole nebo prorežimní média »zapomněli« zmínit.
A začneme někým, koho myslíme, že znají naprosto všichni.
Albert Einstein
Tento teoretický fyzik je autorem Obecné teorie relativity, ikona 20. století a jeden z nejvýznamnějších myslitelů lidských dějin. Notoricky známého vědce nejspíše není nutné blíže popisovat, protože jeho přínos lidstvu je všeobecně znám.
A kromě toho je odpůrcem kapitalismu a zastáncem společného vlastnictví výrobních prostředků. Své teze a názory popisuje ve své eseji s názvem Proč socialismus?, která vyšla v deníku Monty Review v květnu 1949.
Vědec zde popisuje socialismus jako historicky nutný, aby lidstvo překonalo určité období, nazvané jako Predátorská fáze. Skutečným účelem socialismu je podle něj poprvé v lidské historii překonání této fáze a posunutí se na vyšší civilizační stupeň. Ve své práci také nešetří kritikou kapitalismu a parlamentní demokracie, kterou vidí jen jako prostředek k prosazování cílů soukromých kapitalistů.
Einstein zde doslova píše: »Členové zákonodárných orgánů jsou vybíráni politickými stranami, které jsou rozsáhle financovány nebo jinak ovlivňovány soukromými kapitalisty, kteří z praktických důvodů oddělují voličstvo od legislativy. V důsledku toho zástupci lidí nechrání ve skutečnosti dostatečně zájmy neprivilegovaných skupin obyvatelstva. V daných podmínkách navíc soukromí kapitalisté nevyhnutelně ovládají, přímo nebo nepřímo, hlavní zdroje informací (tisk, rádio, vzdělávání). Je tudíž neobyčejně obtížné, a skutečně ve většině případů téměř nemožné, aby si jednotlivý občan činil objektivní závěry a inteligentně využil svých politických práv.«
A pokračujeme dále, pokud by někomu nebyly jeho názory zcela zřejmé: »Motiv zisku společně s konkurencí mezi kapitalisty je odpovědný za nestabilitu v hromadění a užití kapitálu, která vede do stále těžších depresí. Neomezená konkurence směřuje k ohromnému plýtvání práce a k mrzačení společenského vědomí jednotlivců, které jsem již zmínil. Toto mrzačení jednotlivců považuji za nejhorší zlo kapitalismu. Náš celý vzdělávací systém tímto zlem strádá. Přehnaně soutěživý postoj je vštěpován studentovi, který je vychováván k uctívání zištného úspěchu jako příprava na jeho budoucí kariéru. Jsem přesvědčen, že je tu jen jeden způsob, jak odstranit toto vážné zlo, totiž ustavení socialistické ekonomiky, doprovázené vzdělávacím systémem, který by byl orientován na společenské cíle. V takové ekonomice, kde jsou produkční prostředky vlastněny společností samou a kde jsou využívány plánovitě. Plánovitá ekonomika, která přizpůsobí výrobu potřebám společenství, rozdělí práci, která má být udělána, mezi všechny práce schopné a zaručí živobytí každému muži, ženě a dítěti. Vzdělávání jednotlivce, kromě podpory jeho vlastních vrozených schopností, by se u něj pokusilo rozvinout smysl pro odpovědnost vůči jeho bližním místo oslavy síly a úspěchu v naší současné společnosti.«
To jsou slova jednoho moudrého muže, který – stejně jako mnoho dalších – nahlas snil sen, že jednoho dne bude líp.
Jeho práce, kde vyjadřuje své sympatie k myšlenkám socialismu je vskutku impozantní a rozhodně doporučujeme přečíst ji celou. My jsme vybrali jen malou část jeho eseje.
Pavel MRŠTÍK
