80 let od umučení odbojáře Rudolfa Filipa

51

Stále je třeba si připomínat významné události z naší minulosti a nezapomínat na ty, kteří obětí nejvyšší, svým životem zaplatili za naši lepší budoucnost. Je třeba si připomínat jejich činy v dobách zlých a dát je jako příklad pro mládež a ostatní občany. Jedním z nich je Rudolf Filip, učitel, novinář, komunista a bojovník za lepší svět pro nás všechny. I když se nenarodil v našem kraji, zamiloval se do něj a přijal jej do svého srdce.

Narodil se v Kutné Hoře 9. 8. 1890 v dělnické rodině a na svůj původ nezapomněl ani po absolvování učitelského ústavu. Právě po ukončení studií, shodou okolností pro nedostatek místa, byl jako učitel umístěn na jižní Moravu a postupně zde působil v několika obcích. Miloval děti a věnoval jim plnou pozornost. Vedle jejich výuky se věnoval jejich dalším aktivitám, jako byly různé sporty, divadelní kroužky a letní tábory v přírodě. Náš kraj si zamiloval a našel si zde i svou životní družku, dceru poslance Koutného. Právě od svého tchána, poslance Říšského sněmu Tomáše Koutného přejal první sociálnědemokratické smýšlení. V bouřlivém roce 1920 se plně zapojil do boje dělníků za jejich práva a spravedlnost.

Byl zatčen za organizování dělnických stávek, souzen krajský soudem v Uherském Hradišti a také odsouzen. O rok později, již jako komunista, se stal prvním krajským hejtmanem. Byl dobrý organizátor a dovedl prosazovat požadavky pracujících. Byl několikrát zatčen, protože jeho činnost byla považována jako protistátní. Po propuštění pokračoval však dále ve své činnosti.

Návrat nežádoucí. Jeho život skončil v KT Auschwitz

Nadešel rok 1939 a hned v březnu byl zatčen gestapem, později propuštěn a povinně se musel hlásit na gestapu. Následovalo jeho další zatčení, opakovalo se to několikrát, až 1. května 1942 byl zatčen v souvislosti s letáky, které byly rozšiřovány v Uherském Hradišti.

Psal se rok 1942, rok, kdy se náš národ vzbouřil fašistickému útlaku a ozbrojeným útokem zabil R. Heydricha. Bylo zatčeno a popraveno mnoho našich vlastenců, vypálené obce. Snad právě tato rozbouřená atmosféra, která ukončila život mnoha našim lidem, byla příčinou, že gestapo rozhodlo, že Rudolf Filip nebyl propuštěn, ale byl odeslán do Kounicových kolejí v Brně a 11. 9. 1942 transportován do Osvětimi s poznámkou – návrat nežádoucí.

Nastal den 13. října 1942, kdy byl jeho život společně s několika dalšími vězni ukončen v plynové komoře.

Po válce jej prezident Edvard Beneš in memoriam vyznamenal Československým válečným křížem s právem užívat přídomek hrdina.

V Hodoníně se po něm nejdříve jmenovala ulice, později Gymnázium Hodonín a nyní Sídliště Rudolfa Filipa.

Snad se bude někomu z vás zdát zbytečností připomínat si stále hrdiny, kteří celý svůj život věnovali lidem ve svém okolí, pomáhali a pracovali pro naše lepší budoucí. Je málo takových hrdinů a společnost však vyžaduje hrdinství nejen ve vypjatých okamžicích. Připomínejme si jejich činy a nezapomínejme dát je příkladem i našim mladým občanům, kteří hrůzy války nezažili.

Hodonínští komunisté nezapomínají

Právě letos tomu bylo 80 let od smrti umučením našeho hrdiny Rudolfa Filipa. U jeho sochy na sídlišti, jež nese jeho jméno, se sešlo ve čtvrtek 13. října několik občanů v čele s předsedkyní OV KSČM Hodonín Lenkou Ingrovou, aby uctili jeho památku a položili květiny.

My nezapomeneme!

Dana PROKEŠOVÁ, předsedkyně Levicového klubu žen Hodonín a členka OV KSČM Hodonín

FOTO – Jan NAVRÁTIL