Nejstarší šperky a ozdoby těla lidí v pravěku zpřístupňuje výstava Moravského zemského muzea (MZM) v suterénu pavilonu Anthropos v brněnských Pisárkách. Potrvá do 2. dubna. Pak bude převezena do Prahy a nově otevřena na podzim v Národním muzeu. Autorka expozice Martina Lázničková Galetová z MZM 8. března slavnostně uvedla na trh stejnojmenný knižní katalog s četnými fotografiemi. Prodává se za 270 Kč.
Výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla představuje šperky, ozdoby a zdobení lidského těla například před 30 000 lety. Patří k nejstarším dokladům lidského uměleckého vyjádření na Moravě. Tyto artefakty, kterými si člověk zdobil svoje tělo, oděv a jeho doplňky, používal také k dalším účelům jako předmět směny, indikátor příslušnosti ke skupině nebo etniku či sociálního statusu. Využíval a dotvářel nasbírané přírodniny, nebo vytvářel speciální druhy ozdob.
Pro některé druhy ozdob lidé z Moravy křižovali Evropu a přinášeli je z velké dálky, shromažďovali je a uchovávali. Byla to forma, tvar, barva nebo vlastnosti matriálu, pro který se člověk vydával na cesty, nebo na lov, aby ho získal v dostatečném množství. Vytvářel unikátní artefakty nebo série několika shodných opakujících se kusů. Své ozdoby tvořil, zdobil, uchovával, předával, ztrácel je a znovu je nacházel, opravoval, nedostupné imitoval a možná záměrně zahazoval.
Materiály čerpal z přírody
Při tvorbě ozdob opracovával zejména tvrdé živočišné materiály, jako jsou zvířecí kosti, parohy, zuby, drápy. Méně byly využívány kosti a zuby lidské. Pralidé používali ke zdobení též různé přírodniny, kameny fosilie, ulity a schránky. Tvořili v nich otvory, očka či žlábky, aby mohli předmět provléknout, uchytit, zavěsit nebo upevnit. Netrvanlivé materiály (např. kožené či rostlinné šňůrky, pokrývky hlavy, oděvy) se do dneška nedochovaly. Podle nepřímých důkazů výzkumníci usuzují, že člověk si zdobil svoje tělo, pomocí barev dělal tělní malby, tetování nebo jizvení. Ozdoby a zdobení používal také při pohřbívání svých zesnulých.
Současná společnost má snahu redukovat aktuální smysl ozdob na čistě ozdobný. Osobní ozdoby v etnických společnostech jsou často estetické vyjádření a potvrzení své identity, individuálního sociálního statusu, sexuální signál, odraz přináležitosti k etnické skupině nebo sociální kategorii, rituální prvek, milodar, obětina, amulet, ochranný nebo léčivý předmět, talisman, předmět směny, komunikační prostředek nebo součást počítacího systému.
Studiem nejstarších ozdob je možné nahlédnout do života tehdy žijícího člověka, tvůrce Věstonické venuše, zjistit rozsah jeho technologických dovedností a snad i rozkrýt způsob jeho denního i duchovního života a uměleckých schopností.
Zejména z moravských lokalit
Na výstavě jsou předměty především z moravských lokalit Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí a Pekárna – těžiště paleolitických sbírek Ústavu Anthropos MZM a Archeologického ústav u AV ČR. V minulosti byla tato místa opakovaně prozkoumávána, z čehož vznikla také různá místa uchovávání sbírek. Nálezy dokládají životní způsoby jedné nebo několika lidských skupin. Výstava ukazuje i možnou podobu tehdejšího člověka nebo způsob jeho zachycování. Ta je představena originálními soškami žen – venuší nebo mužskými zobrazeními. Vystavena jsou taková ztvárnění člověka, na kterých jsou doklady zdobení těla a ozdob, které používali lidé v mladší době kamenné (paleolitu).
K zajímavostem expozice patří třeba Venuše z Předmostí, stylizovaná rytina ženy na mamutím klu (objevení v r. 1895), prsovitá tyčinka z mamutoviny či známá Věstonická venuše. Tato výjimečná plastika ženy z pálené hlíny byla nalezena ve dvou kusech roku 1925 v centrálním ohništi lovců mamutů v Dolních Věstonicích. Má výšku 11,1 cm a šířku 4,4 cm. Pozornost budí též rekonstrukce pravěkého tzv. brněnského šamana, jehož pozůstatky se našly při zemních pracích ve Francouzské ulici. Příklad nejstarších šperků a ozdob těla se odvíjí na rekonstruované nálezové situace ozdob v hrobě tří jedinců z Dolních Věstonic a antropologické rekonstrukce z dílny Laboratoře antropologické rekonstrukce MZM.
(vž)
FOTO – Václav ŽALUD
