Nenajdeme druhého českého malíře, který by byl u nás spojován s kouzelnou dobou vánočních svátků, tak jako Josef LADA. Malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník, karikaturista a scénograf, autor pohádek pro děti.
Při vyslovení jeho jména si mnozí představí venkovskou krajinu, vodníka sedícího na vykotlané vrbě nebo ponocného kráčejícího mezi zasněženými staveními, které namaloval svým nezaměnitelným stylem. Jeho obrázky z vesnického života, hospodských rvaček či pravé »ladovské« zimy k atmosféře českých Vánoc neodmyslitelně patří, už tradičně zdobí adventní kalendáře a jsou na vánočních pohlednicích.
Dřív uměl kreslit, než psát písmenka
Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v posázavské vesničce Hrusice, kterou proslavil svými kresbami, jako nejmladší ze čtyř dětí místního ševce Josefa Lady. Jeho matce Alžbětě, rozené Janovské, bylo už 43 let, když přišel na svět. Ladovi byli nejstarším rodem v Hrusicích, původně zemanským a hodně majetným, sídlili tu po tři stovky let, v průběhu věků však zchudli. Ještě malířův pradědeček zde byl váženým rychtářem, ale jeho vnuk, Ladův otec, už musel jít na řemeslo a rodina žila skromně v doškové chaloupce. Lada v ní prožil krásné dětství, i když poznamenané úrazem. Jako několikaměsíční dítě vypadl z kolébky a poranil si oko o knejp, zakřivený ševcovský nůž, který používal jeho otec. Bohužel na poraněné oko oslepl, což ovlivnilo jeho vidění i styl jeho malování. Typickými znaky Ladových obrázků se staly silná linka, zaoblenost lidských postav a určitá výrazná barevnost.
Jako malý dřív kreslil, než psal. Kreslil všechno, co viděl kolem sebe, na kousky novin, sáčky, obaly. Své obrázky pak vybarvoval hlínou nebo papírky od cikorky, protože na barvy a papír nebyly doma peníze. Tužky si kupoval za spropitné, které dostával při roznášení opravených bot. Do školy chodil jen do roku 1901 v hrusické jednotřídce a pak odešel do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací, ale protože jako učeň jenom míchal barvy a tahal štafle, po měsíci toho nechal a vrátil se do Hrusic.
Z knihaře karikaturistou
V létě 1902 se znovu vrátil do Prahy, tentokrát do učení v oboru knihař-zlatič, a po třech letech získal výuční list. Zároveň absolvoval dva roky Živnostenské pokračovací učňovské školy. V knihařství se poprvé seznámil s díly Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara, Jana Preisslera nebo Maxe Švabinského a rozhodl se, že se bude věnovat kreslení. Roku 1906 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu, ale brzy ji opustil a začal působit jako karikaturista pro různé časopisy. Už v roce 1904, kdy byl ještě učněm, mu v časopise Máj otiskli první čtyři kresby. Později kreslil kromě Máje i do Švandy dudáka a dalších časopisů, jako byly Humoristické listy, Svítilna, Rarach aj., prosadil se i ve vídeňském tisku Die Muskete a v turínském listu Pasquino. V roce 1909 nastoupil na místo odpovědného redaktora časopisu Karikatury.
Během první světové války přispíval do Práva lidu a Národních listů, stal se kmenovým autorem satirického listu Šibeničky, kreslil i pohlednice. Po válce se stal členem uměleckého sdružení Hollar, kreslil do Lidových novin, Českého slova a do časopisu Trn. Začal vydávat i vlastní knížky (Moje abeceda, Kalamajka s textem J. Haška).
Léta s Haškem a jeho Švejkem
Spisovatele Jaroslava Haška poznal Lada už roku 1907, a spřátelili se natolik, že u něho Hašek příležitostně bydlel až do roku 1915, kdy byl odveden na vojnu. Znovu se setkali až po šesti letech, když po návratu z války začal Hašek psát svého Švejka a kamaráda Ladu požádal o obálku. Tomu se Švejkovy příběhy natolik líbily, že vytvořil přímo seriál ilustrací – 1356 kreseb. Tak vznikla dodnes nejslavnější podoba literárně nejznámějšího vojáka první světové války. Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka byla později vydána ve více než 40 zemích.
V lednu 1923 Hašek zemřel a 18. června se Lada na pražské radnici oženil se slečnou Hanou Budějickou, se kterou udržoval známost dlouhých 18 let. Narodily se jim dvě dcery, starší Alena (nar. 1925) se stala po otci ilustrátorkou a malířkou, mladší Eva (nar. 1928), nadaná klavíristka, zahynula při leteckém bombardování Emauz 14. února 1945.
Inspirace Hrusicemi a kocour Mikeš
Dvacátá a třicátá léta znamenala pro Ladu obrovskou aktivitu. Ilustroval, kreslil, psal. Své kresby sestavoval do celých cyklů a obrázkových knížek, doprovázených dětskými říkadly, veršíky a písněmi, zejména pro nejmenší čtenáře, a také ilustroval jiné autory (Erbena, Drdu, Němcovou). Navrhoval i scény pro divadlo.
V Hrusicích si postavil dům, kam jezdil s rodinou na letní byt, odpočívat, houbařit a čerpat inspiraci. Tam také v období 1934–36 vznikla Ladova nejslavnější pohádka o černém mluvícím kocouru Mikešovi, kterou vymýšlel pro své dcery. Malíř se v tom čase stal členem Svazu novinářů a hodně vystavoval – v Praze v Mánesu, Umělecké besedě, v Berlíně, v Ženevě, ve třicátých letech opět v Praze nebo na Bienále v Benátkách.
Vyloučen ze svazu, poté národní umělec
Za německé okupace docházelo k velkým změnám v novinách – Lada se octl kvůli Švejkovi na indexu a byl vyloučen ze Svazu novinářů. V letech 1940-57 se živil jako samostatný umělec, protože nemohl publikovat ani kreslit do novin. Mnoho jeho prací se tehdy dostalo k soukromým sběratelům. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.
V roce 1951 ovdověl, v tom čase se stáhl a mezi lidi už moc nechodil, za což mohla i jeho nemoc – neurastenie, kterou trpěla i jeho maminka. Josef Lada zemřel v Praze 14. prosince 1957, tři dny před svými 70. narozeninami. Pochován je na Olšanských hřbitovech.
Dílo, které zanechal, je mimořádně rozsáhlé. Namaloval na 15 tisíc kreseb a ilustrací a přes 400 volných obrazů. Ilustroval 121 dětských knih, 197 knih pro dospělé, navrhoval knižní obálky, ex libris, plakáty, jevištní scény, ke konci svého života spolupracoval s kresleným a loutkovým filmem. Jeho dcera Alena o něm napsala knihu Můj táta Josef Lada (1963). Zemřela roku 1992.
V domě v rodných Hrusicích, který si malíř postavil, je zřízen Památník Josefa Lady.
(Pozn. redakce: Bohužel, uplatnění autorských práv nám zabránilo oživit text některou z Ladových ilustrací.)
Helena KLUZOVÁ
Spisovatel a malíř, malíř a spisovatel, obracejte to, jak chcete, sám věřím jen
v silné prožitky mládí, dobré lidi, citlivá srdce a věrnou lásku. Josef Lada
