Názorové kotrmelce a temná místa kariéry Petra Fialy

od redakce

Úřadující premiér Petr Fiala je určitě obratným řečníkem. Poté, co se objevil ve vysokých patrech české politiky v roce 2012 (ministr školství v Nečasově vládě), stále častěji veřejně vystupuje. Tak, jak stoupal v politické kariéře. V roce 2014 se stal čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany (ODS), když byl do té doby jen pár týdnů jejím řadovým členem, což je svým způsobem unikum a také ukázka vyprázdněnosti osobností strany, která se stala symbolem korupce a té nejhorší možné privatizace s nedozírnými následky.

Politolog z Masarykovy univerzity (MU) v Brně zvláště ve funkci předsedy vlády mluví často, vzletně, nešetří k plamenným projevům přidávat naučená gesta. Bohužel, jak se říká, často si nevidí do úst a to, co tvrdí jeden den, tak druhý den otočí a ještě z toho dělá velký úspěch. Například loni v srpnu tvrdil, že »zastropování cen energií mohou požadovat jen populisté a extremisté«, a na začátku září už ze zastropování dělal obrovský úspěch vlády a pomoc občanům, přece nenechá nikoho padnout. Tyto názorové veletoče, měněné »díky« svým mediálním poradcům, jsou už vlastně jeho koloritem.

Co se nehodí, tak se vymaže

Když se podíváme do Fialova profesního životopisu, tak se někdy nestačíme divit, jakou názorovou proměnou prošel. Nebo třeba také neprošel a myšlenky a přesvědčení staré tři desítky let má stále v hlavě. Jen dnes není třeba se s nimi veřejně chlubit a zatím je lépe z oficiálního curricula vitae vymazat. Mohou se oživit, až přijde čas… Občanům České republiky by však měl jejich premiér osvětlit i kontroverzní stránky svého akademického života. Dá se však s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že Petr Fiala to neudělá. A i kdyby, zůstává z jeho stále se měnících názorů na evropskou politiku pachuť. Občané České republiky si tak nemohou vážit svého vrcholného představitele jako politika, ani jako člověka s odpovídajícím morálním kreditem. Spíše se nabízí příměr STUD. Zároveň také STRACH, co mohou způsobit naší vlasti neukojené ambice brněnského intelektuála.

Předává jednu kompetenci za druhou

Fiala napsal během své vědecké kariéry desítky různých studií a pár knížek s více či méně zdařilým vědeckým ohlasem. Otázkou je také, jaký tyto práce mají praktický význam. A tady už se dostáváme k rozporům mezi Fialovými názory tehdy a nyní. V tři roky staré publikaci Konzervatismus dnes: politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu (Brno, 2019), kterou napsal společně s F. Mikšem, tvrdí, že pro Evropskou unii existují jen dva scénáře – »buď se integrace začne rozvolňovat a členské země EU si některé pravomoci, které předaly Unii, vezmou zpět. Anebo bude prohlubování spolupráce pokračovat, ale v tom případě se EU rozpadne«. Dnes by to tento liberálně-konzervativní politik, jak se tituluje, už těžko napsal či prohlásil. Ani trochu mu nevadí, že Evropské unii předává náš stát jednu kompetenci či pravomoc za druhou. Prakticky to dokazuje česká vláda nyní v přímém přenosu, kdy tvrdí, že ceny energií nemůžeme sami řešit, pouze jak určí Evropská komise v čele s Němkou Ursulou von der Leyenovou. A to i přesto, že jiné státy EU si řešily krizi po svém, a naše republika byla až do konce minulého roku předsednickou zemí. Fiala zcela přijal politiku vedení Evropské unie, která krok za krokem oklešťuje svrchovanost jednotlivých členských států. A ten, kdo zaprotestuje, se stává terčem ostré kritiky a hrozby sankcí v podobě krácení či neudělení dotací.

Tvrdý kritik Bruselu

Je až k nevíře, když si oživíme Fialova slova na kongresu ODS 5. září 2014, tedy před více než osmi roky. Už tehdy v pozici šéfa strany řekl: »Máme akceptovat každý nesmysl vymyšlený v Bruselu jenom proto, že je z Evropy? Máme se zase tvářit jako pokrytci, navenek se přizpůsobovat tlaku a doma si myslet něco jiného a dívat se na to, jak se nám naše hodnoty rozpadají pod rukama? …Nenechme si otrávit život zakomplexovanými hlupáky, nenechávejme vyžírky, pomatené levičáky a mainstreamové extremisty, aby svoji nespokojenost a komplexy proměnili v to, že otravují vzduch, který dýchají dobří lidé. Šel jsem do politiky proto, abychom se začali bránit. Aby mlčící většina slušných, normálních lidí mohla v klidu žít. Potřebujeme kontrarevoluci normálních lidí, aby nám nebyla zase ukradena naše svoboda, náš každodenní život, náš domov.«

Co kdyby si to přečetla von der Leyenová dnes? Jak by asi poslušného českého premiéra vyplísnila? Ale tento text je studijním materiálem i dnes a můžeme se ptát: Koho myslel těmi vyžírky, pomatenými levičáky a mainstreamovými extremisty, kteří otravují vzduch slušným lidem? Vyžírky politickými náměstky, kterých si může každý ministr Fialovy vlády jmenovat, kolik chce? Pomatenými levičáky Piráty, kterým připadla tři ministerská křesla a post místopředsedkyně Sněmovny, ačkoliv jejich volební výsledek jim dal pouhé čtyři poslanecké mandáty? Mainstreamovými extremisty moderátory České televize a Českého rozhlasu, kteří permanentně porušují zákon tím, že zpravodajství těchto veřejnoprávních médií je neobjektivní, názorově nevyvážené a je zakázáno dávat prostor odborníkům s jinými myšlenkovými proudy než provládními? Jeho výzvu ke kontrarevoluci už necháváme bez komentáře.

A Fiala si na onom mimořádném kongresu ODS ještě přidal: »Kdekdo se zaklíná Evropou, spoléhá na nějaké bruselské recepty. Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že to, co funguje na národní úrovni, na úrovni Bruselu selhává.« Tomu se říká veletoč, za nějž by se nestyděl ani olympijský vítěz ve cvičení na hrazdě. Budiž, jak říká prezident Zeman, »jen blbec nemění své názory«, ale tohle už je hodně silná káva v porovnání s realitou. Bez uzardění tomu můžeme říci servilita s hvězdičkou.

Péťa novinářem

Podívejme se na Fialovu podlézavost trochu staršího data. Píše se rok 1990, je necelý rok od tzv. sametové revoluce a 26letý absolvent FF Masarykovy univerzity (čeština, literatura, dějepis) zkouší novinařinu. Jako katolík měl blízko k lidoveckému deníku Lidová demokracie, odkud v dubnu 1990 zamířil do Revue Proglas, kde se hned stal zástupcem šéfredaktora. Tak toto konstatuje Wikipedie, nic víc. Co však byla Revue Proglas? Uváděla, že je »politicko-společenskou revue brněnského Centra pro studium demokracie a kultury (CDK). O něm si povíme později. Ideově se jednalo o konzervativně-liberální časopis.

Od začátku 90. let byl dlouholetým předsedou moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Tím se Fiala nijak netají a zřejmě by připomněl, že Panevropská unie je nejstarší, doposud existující hnutí za sjednocení Evropy. Prosazuje myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech. Tedy byl vždy pro Evropskou unii.

Existují však jiné názory na tuto unii, kterou založil ve 20. letech minulého století rakouský šlechtic Richard Coudenhove-Kalergi. Jeho myšlenky na Evropu jako sjednocený stát (ovšem s hromadným dovozem obyvatelstva z jiných částí světa a jiných kulturních oblastí – už tehdy!) přijali pozitivně např. Albert Einstein, Thomas Mann nebo Leon Blum. Ne nadarmo jeho odkaz ctí i EU – jeho busta se nachází v sídle Rady Evropy ve Štrasburku. Ale Kalergi také mj. napsal: »Ve velkoměstě se střetávají rasy, národy a stavy. Městský člověk je zpravidla hybridem různých sociálních a národních prvků, z nichž vznikají rozdílné charakterové vlastnosti. Předsudky, zábrany, tendence a světonázory se od rodičů a předků liší, nebo přinejmenším slábnou. Výsledkem je, že lidé smíšené rasy často kombinují nedostatek charakteru, nedostatek zdrženlivosti, slabost vůle, nestálost, chybějící zbožnost a víru s objektivitou, všestranností, intelektuální činností, osvobozením od předsudků a šíří rozhledu…

Čistota rasy posiluje charakter, ale oslabuje mysl – míšení ras oslabuje charakter, ale posiluje mysl. Tam, kde se rasová čistota a promíšenost setkávají pod dobrým patronátem, tvoří nejvyšší druh lidské bytosti a spojují nejsilnější charakter s nejsilnějším duchem. Tam, kde se setkávají pod nešťastnou záštitou čistota a křížení, vytvářejí degenerační typy se slabým charakterem a matnou myslí.« Takové konstrukce a fantazírování Kalergiho je třeba jednoznačně odmítnout. Na tom není nic vědeckého, spíše rasistického. Některé upravené teze Kalergiho přijal fašismus a nacismus ve 30. a 40. letech.

Souznění s Habsburkem a Posseltem

Nevíme, jestli je přijal Petr Fiala, nicméně v Revue Proglas se často překládaly a publikovaly články Otty Habsburka a Bernda Posselta, předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu. Pro zajímavost: zatímco Fiala byl vedoucím funkcionářem Panevropské unie u nás, tak Posselt už v roce 1975 založil Panevropskou mládež v Německu a od roku 1998 je předsedou německé sekce Panevropské unie – tedy unijním kolegou Petra Fialy.

Fiala v čísle 9/10 Revue Proglas z roku 1990 napsal článek o zvací návštěvě Otty Habsburka a Bernda Posselta v Brně a doplnil ho třemi fotografiemi, kde pózuje s Posseltem, Habsburkem a prapor Moravské zemské Panevropské unie hrdě nese klerikál a ultrapravičák Pavel Tollner (mj. místopředseda Sněmovny 1992–1995).

Fiala tehdy v článku psal: »Návštěva prezidenta Panevropské unie a poslance Evropského parlamentu dr. Otty Habsburka ve dnech 16. a 17. července v Brně byla dosud největší a nejúspěšnější akcí moravské organizace. Podařilo se nám připravit přijetí Otty Habsburka u brněnského biskupa ThLic. Vojtěcha Cikrleho na Petrově, při kterém se dr. Habsburk zajímal především o současnou situaci katolické církve u nás, o problémy a potřeby brněnské diecéze a nabídl zprostředkování pomoci při zakládání některých iniciativ… Povzbudivě zněla i jeho závěrečná slova: ‚Důvěřujte ve vlastní síly. Věřte, že hospodářské zlepšení přijde na vaši zemi dříve, než dnes odborníci předpokládají. Do Evropy vstupte hrdě, vždyť jste jí už něco dali a pro Evropu znamená existence takových měst, jako je Praha a Brno, velmi mnoho!‘… Večer 16. června jsme potom ve vile Tugendhat uspořádali setkání dr. Habsburka se členy výboru Moravské zemské organizace Panevropské unie a s představiteli a poslanci křesťanských politických stran.«

Hned po Listopadu 1989 se mladý, 26letý absolvent Masarykovy univerzity začal prezentovat jako konzervativní katolický intelektuál a v Revue Proglas jistě přivítal napojení na následníka habsburského trůnu Otto von Habsburka. Ten pod pláštíkem pomoci rozvoje svobody a demokracie mezi moravskými mladými konzervativními intelektuály v nových politických podmínkách toto také kvitoval. Brzy našli další spřízněnou duši, Bernda Posselta. Zřejmě oba vzbuzovali ve Fialovi obdiv svými názory na politiku v evropském prostoru, zvláště když oba byli poslanci Evropského parlamentu. To bylo přece něco…

Co nám k tomu dnes český premiér řekne? Zřejmě nic! Taky jsme se nic nedozvěděli o devótním projevu tehdejšího předsedy vlády Petra Nečase 21. února 2013 před Zemským bavorským sněmem v Mnichově. V té době byl Fiala hlavním vědeckým poradcem premiéra a později od Nečase dostal za své služby post ministra školství. Je vám, vážení čtenáři, už jasné, proč se v médiích už několik roků objevují zprávy z Brna, že sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu by se mohl uskutečnit v moravské metropoli. Vždy se v této souvislosti objevuje jméno lidovce Davida Macka. Fiala by zřejmě na něm vystoupil se zdravicí…

Současně inteligentní, v jednání vždy slušný a přátelský Fiala se rozhodl na začátku 90. let pro vědeckou dráhu, postupně se stal doktorem, docentem, profesorem, děkanem a konečně v roce 2004 rektorem Masarykovy univerzity. Zasloužil se o založení Fakulty sociálních studií MU a v roce 1996 se stal ředitelem Mezinárodního politologického ústavu MU. Prostě vědecká kariéra jako hrom. Jenže u ní nezůstalo a brzy se vrhl do politického rybníku končícího zatím (doufejme) vytouženým premiérstvím.

Už víme, proč nálepkuje

Normálně uvažující člověk nemůže pochopit, proč český premiér neustále označuje své politické protivníky v parlamentu nebo mimo Sněmovnu za populisty, extremisty, pomatené levičáky a podobně hanlivě. Proč protivládní demonstrace nespokojených občanů vytrvale nálepkuje jako proruské, ačkoliv na nich občané vytvářejí les českých vlajek a transparentů. Odpověď zřejmě najdeme v podivné publikaci Politický extremismus a radikalismus v České republice. Vyšla v roce 1998, autory jsou jeden student brněnské Masarykovy univerzity, dále Miroslav Mareš, Maxmilián Strmiska a Pavel Barša. Toto dílko redakčně uspořádal – ano, Petr Fiala jako další spoluautor. Onen snaživý Fialův 25letý studentík se jmenoval Michal Mazel a byl to první pokus známkovat některá občanská sdružení a strany. Iniciátorem knihy byl tehdejší ministr vnitra Jan Ruml, který zařídil taky grant. Velevážený expert na extremismus Mazel se pak hned po vydání publikace stal vedoucím oddělení analýz a koncepcí a později povýšil na vedoucího odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra. Dnes je soudním znalcem na – hádáte správně – extremismus a terorismus. Takhle se dělá kariéra!

Takže stačí vlastnit tuto brožuru, nalistovat si hnutí nebo stranu, kterou hledáte, a hned víte, co je zač. Dílo brněnských vědátorů je skutečně pozoruhodné. A všem těm politologům samozřejmě vévodí Petr Fiala, on totiž založil katedru politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou vedl od roku 1993. Proto je v ČR prvním profesorem v tomto prazvláštním oboru. Takže pokud je vám divné, že v České televizi často hovoří politologové z Brna o věcech, které se potom udály zcela jinak, tak se už nedivte a vězte, že jsou to žáci Petra Fialy.

Dojemná slabost pro Barmu

Fiala v roce 1993 (ještě s dalšími třemi muži) založil Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s. (CDK). Je to občanské sdružení, nezisková organizace, která však finanční prostředky pro svou činnost získává ze státního rozpočtu a státních institucí. Dobře vymyšleno, klasická politická »neziskovka«. Chvíli to trvalo, než se naplno rozjela, ale od roku 2000 do srpna 2021 (těsně před sněmovními volbami) inkasovalo centrum celkem 143 dotací o objemu více než 96 milionů Kč. To je veřejně dostupná informace na serveru Hlídač státu. Tak se podrobněji podívejme, čím tak strašně významným se CDK zaobíralo. Na konci roku 2016 dostalo z veřejných prostředků 36 732 525 Kč na projekt »Vzdělávání 2.0 – Rozvoj klíčových kompetencí prostřednictvím podpory vzdělávání zaměřeného na cíl«. Částka ve výši 29 milionů Kč přistála na účtu CDK v červenci 2018 na projekt »Občanský průkaz 4.0 – kompetence pro demokratickou kulturu«.

Např. v letech 2008–2011 mělo centrum až dojemnou starost o budování demokracie na Ukrajině, jedné z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě. Na projekty vysázelo ministerstvo zahraničí celkem tři miliony. Samostatnou kapitolou je pak péče o demokracii v Barmě (dnes Myanmar). Celkově »zamini« v letech 2006-2017 vyplatilo za projekty 12 351 543 Kč. Co si můžeme myslet o projektech »Posílení politické participace žen v Barmě« nebo »Posílení role ženských a etnických občanských organizací v demokratizaci Barmy« z roku 2015? Samozřejmě hned poté, co se tyto informace objevily před volbami v médiích, vydala Správní rada CDK k tomu vyjádření, a světe, div se, už tehdy použila termín »dezinformace«. Předseda správní rady František Mikš (ten mj. spoluzakládal centrum) tyto články označil za »kbelík špinavých pomluv a prasáren« s cílem poškodit jméno Petra Fialy, neboť CDK »je jedna z nejúspěšnějších vzdělávacích a analytických institucí v ČR… CDK v letech 2011 až 2017 mimo jiné pomáhalo zrealizovat rozsáhlý projekt na pomoc Barmě. Na financování projektu se podílelo Ministerstvo zahraničních věcí ČR a také americké vládní a nevládní organizace. CDK do něj bylo vybráno ve veřejném výběrovém řízení, mimo jiné proto, že již mělo dlouholeté zkušenosti s vedením podobného projektu na východní Ukrajině… Drtivá většina těchto prostředků skončila přímo v Barmě, kde tamním vzdělávacím a školicím centrem prošly tisíce účastníků, převážně z řad bývalých politických vězňů a občanských aktivistů z válkou postižených oblastí… Všechny civilizované země podporují vzdělávání a analytickou a vědeckou činnost prostřednictvím dotací a grantů,« napsal mj. Mikš, který mj. vede měsíčník Kontexty, na nějž kromě pravidelné roční dotace z ministerstva kultury dostal od CDK 4,1 milionu Kč.

Otázkou stále diskutovanou však bude, zda má tento výzkum nějaký praktický význam pro zemi, kde léta vládne vojenská diktatura a kde aktivistka Su Ťij dostala (na návrh V. Havla) v roce 1991 Nobelovu cenu míru. Když se na krátkou dobu stala v roce 2017 premiérkou, tak obhajovala etnické čistky muslimských Rohingů a mluvila o protiteroristické operaci.

CDK je prostě politické neziskové sdružení, které vysává státní rozpočet na projekty povětšinou pochybného významu, a za tímto účelem bylo také Petrem Fialou založeno.

Doslov

»Musíme si přiznat, že mnozí nás volili nikoliv proto, že by nás milovali a bezezbytku nám věřili. Volili nás proto, že jsme jim přišli jako v tu chvíli nejmenší zlo. Nejmenší zlo z těch, kterým Česká republika v posledních letech čelí. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí,« řekl Petr Fiala na kongresu ODS v dubnu 2022. Byl neočekávaně a nezvykle upřímný. Teď by to chtělo, aby tito voliči otevřeli oči a podívali se jimi na současnou tristní realitu…

Vladimír SLOBODZIAN

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.