»Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!« Vlastenecká oslava 28. října 1918 v Míčovně Pražského hradu

Velmi slavnostní a vlastenecký ráz mělo shromáždění v Míčovně Pražského hradu ke 104. výročí vzniku Československé republiky, které uspořádal Český svaz bojovníků za svobodu v součinnosti se Sdružením osvobozených politických vězňů a pozůstalých, Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a dalšími odbojovými a vlasteneckými spolky České republiky.

Neotřelé a odvážné, »od srdce jdoucí« proslovy hostů, nástup Čestné jednotky Armády ČR se standartami, československá hymna i velebné tóny operní klasiky a husitského chorálu – to vše se hluboce vepsalo do mysli posluchačů, kteří odcházeli z Míčovny povzbuzeni do dalších dnů. Ve vzduchu však zůstala nezodpovězená otázka, kterou naznačil předseda ČSBS Jaroslav Vodička: Sejde se kolektiv vlastenců a vlastenek, kteří sami jsou pamětníky bojů proti německé okupaci či jsou jejich potomky, ve stejně důstojných prostorách i za rok?

Nechť hlas ČSBS je stále slyšet

Vzácným řečníkem, jenž v Míčovně hovořil na obdobné akci protifašistických bojovníků vícekrát, byl někdejší prezident České republiky profesor Václav Klaus. Poděkoval Českému svazu bojovníků za svobodu za to, že přes veškerou nepřízeň okolností nadále pořádá toto shromáždění. »Dnes se setkáváme v nejhorším okamžiku od roku 1989,« připustil Klaus. Dnes totiž panuje krize, beznaděj, pocit bezvýchodnosti, smutek, přičemž zauzlení všech problémů je u nás unikátní. Mezi občany panuje pocit, že nemáme politickou reprezentaci, která by si to uvědomovala. Nikdo z nás válku nechce a neobhajuje ji, položil prof. Klaus důraz právě na tato slova. Ale právě válka na Ukrajině, její příčiny a okolnosti, které k ní vedly, vyžadují seriózní rozbor. Exprezident je přesvědčen, že nelze tuto válku používat jako zástěrku vlastních selhání. »Chybí lidé, kteří chtějí válku ukončit,« trefil Klaus hřebíček na hlavičku.

Podle Klause rozklad zasáhl i politické strany. Pětikoaliční vláda je popřením politického stranictví, je »novou verzí Národní fronty«. Ideálem současnosti je – uvedl Klaus – pasivní občan, který si neuvědomuje, že je mu povolen jen jeden názor. Klaus zkritizoval omezování svobody slova u nás, projevy přepisování dějin, kdy »jsou hanobeni a pomlouváni ti, kteří se zasloužili o naši svobodu« a jsou zlehčovány činy našich nepřátel. Válka na Ukrajině všechny tyto tendence dle Klause jen zesílila a poskytuje snadnou záminku. Exprezident Klaus na závěr popřál, aby hlas Českého svazu bojovníků za svobodu byl stále slyšet.

Vzpruha pro současníky

Dalším vzácným řečníkem byl ústavní právník a předseda prezídia Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových profesor Václav Pavlíček, který se soustředil na význam vzniku samostatného státu, na jeho pokroková republikánská opatření, která záhy po zrodu státu následovala – např. zábor velkého majetku katolické církve, zrušení šlechtických titulů, zrovnoprávnění církví, i na řadu kroků zakládajících demokratický charakter republiky, například ve vzdělávání, školství, armádě. Nový stát usiloval o povznesení méně rozvinutého Slovenska a zcela nerozvinuté Podkarpatské Rusi. Nebylo však dosaženo všeho a brzy se také objevila deziluze. Přesto zůstává 28. říjen svými hodnotami pro všechny současníky významnou vzpruhou.

První republika – doba sociálních rozdílů

Vedle hlavních řečníků dostali prostor pro svá vystoupení i poslanci národního a evropského parlamentu.

Málokdo už dnes vzpomene na to, že samostatný stát Čechů, Slováků a Karpatorusů před 104 lety vznikal těžce. Nejenom politickými jednáními, ale i se šarvátkami, a dokonce boji se sousedy, pravila europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM). Němci, Maďaři i Poláci měli tehdy jiné představy. I přesto jsme si svou svébytnost uhájili. Konečná upozornila, že první republika nebyla jen idylickým obdobím, jak se dnes někteří snaží s falešnou nostalgií idealizovat. »Byla to doba obrovských sociálních rozdílů, hladových bouří i krvavých obětí. Nicméně byl to také začátek sebeurčení, začátek národní svébytnosti bez jha Rakouska-Uherska.« 

Konečná připomněla heslo zakladatele státu Tomáše Garrigua Masaryka »Demokracie je diskuse!«. »Toto heslo je dnes aktuální možná více než před 100 lety. Místo diskuse se dnes totiž nosí nálepkování, či rovnou zakazování. A paradoxně hlavně od těch, kteří se prohlašují za jediné správné demokraty. Takže to spíše vystihuje druhý Masarykův citát: Demokracii máme – teď ještě ty demokraty!«

Konečná se narodila jako občanka Československa a je na tuto skutečnost hrdá, jak zdůraznila. Stejně tak by byla ráda, kdyby na svou zemi byly hrdé i následující generace, aby měly vůli, oddanost i chuť hájit vše dobré, co nám vznik samostatného státu dal.

Potřebujeme národní obrození

Připomínáme si výročí, které je stále státním svátkem, ale podle cizích plánů nemá napříště znamenat nic, řekl v úvodu svého vystoupení europoslanec Ivan David (SPD). Proto také oslavy 28. října vypadají jako tryzny, dodal.

Žijeme v době velkých paradoxů a měří se dvojím metrem. Nenávist k některým je trestána, nenávist k jiným je »perverzně povyšována na pozitivní ideu,« zmínil. Evropská unie není vlastí, »leda snad vlastí korporací a jejich slouhů. K nim náležet nechceme,« zdůraznil.

To, co nyní potřebujeme, je podle Davida národní obrození. Potřebujeme armádu a zbraně, ale k sebeobraně, nikoli v cizím zájmu. »Náš národ už po staletí nevede války, neúčastní se dobyvačných tažení proti jiným, nevraždí a nekrade. Nemá a neměl kolonie, neparazitoval na jiných. Vstal z popela v národním obrození a ve 20. století dokázal svoji životaschopnost,« uvedl David, který neví, proč bychom si měli nechat vnutit, že máme »pro cizí zájmy pomáhat ničit, vraždit a krást«.

David konkretizoval, kde současná státní moc selhává. Příčinou je nesamostatnost, kdy se upřednostňují cizí zájmy, dále bezkoncepčnost či orientace na vzájemně nevýhodnou spolupráci, také pokles náročnosti – příkladem je nejen upadající školství. Nespoluprací přicházíme o suroviny a odbytiště. Jako velký problém David vidí relativizaci pravdy a vnucování jediné povolené interpretace světa. Stát, který se nestará o lidi, nemá budoucnost, je přesvědčen europoslanec David.

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR Jiří Kobza (SPD), který je členem ČSBS, připomněl, že první československý stát nespadl z nebe, nebyl to dar, ale musel už v prvních týdnech a měsících bojovat o své hranice – s Němci, Maďary i Poláky. Z dědictví prvního čs. státu vyplývají pro občany povinnosti, jak uvedl Kobza, kdy každý bude muset dostát své občanské povinnosti – »jinak se dostaneme do bodu, odkud není již návratu«.

Dvakrát rozděleni, a zůstali jsme bratry

Státní svátek 28. říjen má i svůj slovenský rozměr. V Míčovně na slavnostním shromáždění vystoupil tajemník Ústřední rady Slovenského svazu protifašistických bojovníků Viliam Longauer. Sympaticky uvedl, že ačkoli jsme byli dvakrát rozděleni, zůstali jsme bratrskými národy. Longauer poděkoval »českým bratrům« za to, že v rámci společného státu pozvedli Slovensko, které – kdyby nevznikla v roce 1918 ČSR, by bylo zcela pomaďarštěno. Slovensko také na slavnostním shromáždění reprezentoval profesor Jozef Leikert, historik, spisovatel, básník a publicista, největší znalec událostí 17. listopadu 1939, který tentýž den na slavnostním večeru ve Vladislavském sále Pražského hradu přebíral státní vyznamenání za jednoho z devíti představitelů studentských organizací popravených Němci 17. listopadu 1939.

Boj proti fašismu trvá

Předseda ČSBS Jaroslav Vodička v závěru konstatoval, že boj proti fašismu trvá dále, neboť v řadě zemí probíhá adorace fašistických a nacistických jednotek. Došlo také k politováníhodným událostem, kdy ČSBS byl odstřižen od příspěvku ze státního rozpočtu, což učinila současná pravicová pětikoaliční vláda pod vedením Petra Fialy (ODS). Svaz je napadán a nespravedlivě osočován, »byl dán do izolace«. Přesto bude i nadále bojovat za demokracii a za mír, ubezpečil Vodička. »Vyhnali nás z Národního muzea, z Národního památníku na Vítkově, doufáme, že za rok se opět budeme moci setkat,« vyjádřil naději Vodička. 

Mezi účastníky byly přítomny i další osobnosti, například předsedkyně Rady seniorů ČR Lenka Desatová, předseda Slovanského výboru ČR Jan Minář, předseda Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Miroslav Kučera ad. Pěvkyně Michaela Katráková za klavírního doprovodu Mgr. Jiřího Knotte zazpívala árie z českých oper a Husitský chorál.

(mh)

FOTO – Ioannis SIDEROPULOS