Odborářské, socialistické a komunistické osobnosti v brazilské vládě

od redakce

Jak se dělá levicová vláda, která spojuje mnoho stran a zájmů? Inspiraci hledejme v Brazílii

Po vítězství Luize Inácia Luly da Silvy v loňských prezidentských volbách v Brazílii nastoupila od nového roku 2023 jeho nová vláda. Posílila současnou, druhou levicovou vlnu v Latinské Americe, která začala v roce 2018. Loni se významně rozšířila zvolením levicového prezidenta ve dvou velkých vlivných latinskoamerických zemích: bývalého guerillového politika Gustava Petra v Kolumbii, a právě Luly v Brazílii.

O Lulovi je známo, že je původně z dělnického prostředí, odborář a potřetí brazilský prezident. Jeho vláda je koaliční, zahrnuje 37 ministrů ze čtrnácti politických stran. Na české poměry se to může zdát hodně, ale nezapomínejme, že Brazílie je největší latinskoamerickou zemí (pátou největší na světě) s více než 217 miliony obyvatel (sedmá nejpočetnější na světě).

Ve svém celkovém vyznění je Lulova vláda levicová, přičemž jednotlivé politické strany jsou vyprofilovány od politického středu až po radikální levici. Primární je vliv Lulovy Strany pracujících (PT, Partido dos Trabalhadores), ale další strany mají také svůj nemalý vliv, včetně socialistů a komunistů. Pozornost si zaslouží konkrétní personální složení Lulovy vlády.

Vlivní ministři: finance, práce, zahraničí

Nejprve stojí za zmínku pozice významného politika ze Strany práce, Fernanda Haddada (60 let), nového ministra financí, který byl dříve úspěšným starostou Sao Paula a ministrem školství již za minulé Lulovy vlády. Haddad kandidoval na prezidenta v minulých volbách, kdy Lula nemohl, neboť byl po vykonstruovaném soudním procesu ve vězení. Proti Jairovi Bolsonarovi však Haddad tehdy prohrál, nejspíše proto, že nastoupil do předvolební kampaně relativně pozdě, neboť se stále čekalo, jak to dopadne s nespravedlivou kriminalizací Luly da Silvy. Když byl později Lula osvobozen, čekal ho rychlý návrat do velké politiky, střídání Haddada v roli prezidentského kandidáta a úspěšné volby.

Samolepky na podporu Luly a s ním spřízněných kandidátů v prezidentské kampani.

Dalším důležitým politikem Lulovy nové vlády je dřívější kovodělník a odborář Luiz Marinho (63 let) také ze Strany pracujících, současný ministr práce. S touto rolí má již svou zkušenost, protože ji zastával už za minulé Lulovy vlády. Další zkušenost načerpal jako dlouholetý starosta města Sao Bernando do Campo. Proslul tím, že jako razantní odborář vystupoval proti asociálním vládám a byl schopen dotlačit automobilku Volkswagen, aby ve své brazilské pobočce nepropustila 10 tisíc zaměstnanců.

Ministrem zahraničí je Mauro Veira, který byl ve stejné funkci již za vlády Lulovy následovnice ze Strany pracujících v pozici brazilské prezidentky Dilmy Rousseff. Veira je zkušený diplomat, který sloužil jako velvyslanec při OSN, ve Spojených státech amerických, v Argentině a Chorvatsku. Pracoval také na federálních ministerstvech, konkrétně na ministerstvu pro vědu a technologie a na ministerstvu sociálního zabezpečení.

Předsedkyně komunistické strany: věda a inovace

Nicméně v tomto článku bych se rád zaměřil hlavně na tři výrazné ženy v Lulově vládě. Řadu komentářů si zasloužila Lulova volba političky z radikální levice. Na pozici ministryně pro vědu, technologie a inovace si Lula vybral předsedkyni Komunistické strany Brazílie (PCdoB, Partido Comunista do Brasil) Lucianu Santos. To, co je nepředstavitelné v české politice v posledních 33 letech, není v Brazílii problematické. PCdoB podporuje dlouhodobě Lulovu Stranu pracujících a činila tak také během poslední prezidentské kampaně volbou Luly. Nyní je to poprvé, kdy PCdoB získala pozici ministra v jeho vládě.

Luciana Santos (57 let) je inženýrka, která absolvovala na Federální univerzitě v Pernambuco. Členkou komunistické strany je od svých 22 let a předsedkyní strany od roku 2015. Má také zkušenost z lokální i vysoké politiky. Od roku 1997 do rolu 2000 byla poslankyní v brazilském státě Pernambuco, poté starostkou města Olinda a ministryní pro vědu, technologie ve stejném státu. V letech 2019 až do jmenování v Lulově vládě byla zástupkyní guvernéra Pernambuco.

Luciana Santos usiluje o větší spolupráci s Čínou. Tato spolupráce v oblasti vědy začala již před desítkami let po navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v roce 1974, ačkoli na významu získala až později poté, kdy se Čína výrazně rozvinula. Ministryně ocenila dosavadní spolupráci při zaměření na satelity, nanotechnologie, energetiku nebo klima. Dnes považuje Čínu za klíčového partnera pro brazilskou industrializaci a vědu a pro výměnu zkušeností v těchto oblastech, například ve sféře veřejných politik pro inovace, veřejné zakázky, daňové podněty a podobně. Spolupracovat chce přitom také s dalšími zeměmi.

Murální malba připomínající Marielle Franco.

Proti rasismu, chudobě a násilí na ženách

Další osobností v novém Lulově kabinetu je Anielle Franco (37 let) ze Strany pracujících, která se stala ministryní pro rasovou rovnost. To je palčivé téma, neboť zvláště za minulé vlády ultrapravicového prezidenta Bolsonara rasismus v Brazílii velmi posílil. Anielle Franco studovala angličtinu a literaturu na Státní univerzitě v Rio de Janeiru, na Technické univerzitě v Luisianě a žurnalistiku na Státní univerzitě v Severní Karolíně. Ve své práci usilovala o odstraňování rasismu, násilí a chudoby. Veřejně známou se stala zvláště poté, co byla její sestra, Marielle Franco, zastupitelka v Rio de Janeiru, v březnu 2018 brutálně zavražděna. Marielle byla socioložka a politička ve Straně socialismu a svobody (PSOL = Partido Socialismo e Liberdade). Proslula tím, že kritizovala policejní brutalitu za pravicového prezidenta Michela Temera a zastávala se práv žen, Afro-Brazilců a chudých. V osudný den se zúčastnila debaty na téma, jak mladé černé ženy mění mocenské struktury. Po odchodu z debaty se stala terčem atentátníků, kteří ji a řidiče auta zavraždili za jízdy autem z vedlejšího vozu. Vypálili na ně devět ran, z nichž tři zasáhly Marielle do hlavy a jedna do krku. Masakr vyvolal masové protesty a demonstrace po celé Brazílii, jichž se zúčastnili i mezinárodní aktéři Světového sociálního fóra, které se v předchozích dnech konalo v brazilském městě Salvador. V této souvislosti lze dodat, že ministryní pro ženy je v současné vládě Maria Goncalves z Centra lidových hnutí, která je známa svým úsilím proti násilí na ženách.

Afrobrazilská hudba a kultura

Předchozí prezident Bolsonaro zrušil ministerstvo kultury hned po svém nástupu do funkce. Poté následovaly marné protesty. Prezident Lula však ministerstvo po své inauguraci nyní znovu obnovil a ministryní jmenoval populární zpěvačku, hudební skladatelku a političku z města Salvador Margareth Menezes (60 let). Její hudební produkce v oblasti samby, reggae a afrobeatu vycházejí především z černošského prostředí. Zaměřuje se hlavně na axé, což je hudební styl, který spojuje afrokaribské vlivy reggae, calypso a další. Vůbec není třeba dodávat, že taková Lulova volba přináší jeho vládě značnou popularitu. Podobný krok udělal už za své dřívější vlády, když ministrem kultury jmenoval velmi oblíbeného zpěváka a skladatele Gilberto Gila, který tvořivě spojuje rock, sambu, reggae a různé africké vlivy.

Nástrahy a naděje vlády

V Lulově nové vládě je samozřejmě více osobností, které si zaslouží pozornost, ale to může být tématem jiného článku. Výzvou pro nový kabinet bude udržet a rozvíjet nadějnou levicovou politiku nejen proto, že Bolsonarova opozice klade překážky, ale také proto že různí členové vlády z více různých politických stran mají pochopitelně různé politické směřování. Například je třeba sledovat viceprezidenta Geralda Alcmina, který je zároveň ministrem rozvoje, průmyslu a zahraničního obchodu. Během minulé Lulovy vlády byl opozičním politikem a – ačkoli se během let posunul více doleva – nestojí úplně na Lulově stanovisku. V letech 2006 a 2018 také neúspěšně kandidoval na prezidenta, v roce 2006 prohrál právě proti Lulovi. Dále lze doufat, že problémem nebude ministr obrany José Múcio, který má blízko k armádním silám, jež je však třeba transformovat a omezit. Rovněž původně Lulova protikandidátka na prezidenta a vlivná politička Simone Tebet sleduje zájmy svého středového Brazilského demokratického hnutí (MDB = Movimento Democrático Brasileiro) z vlivné pozice ministryně plánování, kterou dostala za podporu Luly po prvním kole prezidentských voleb.

Nynější Lulova vláda s odborářskými, socialistickými a komunistickými osobnostmi vypadá nadějně jak pro Brazílii, tak pro novou levicovou vlnu v Latinské Americe a pro další země světa. Lulova schopnost spojovat levicové politiky, politické strany, odbory a sociální a občanská hnutí do jedné předvolební kampaně a následné vlády je jistě inspirací i pro Českou republiku.

Martin LAMPTER

FOTO – autor

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.