Uměleckoprůmyslové museum v Praze pořádá dlouhodobou výstavu zabývající se významnou tematikou, plakátovou tvorbou, která se rozvíjela na našem území téměř 50 let. Pořadatelé výstavy vybírali z velmi rozsáhlé sbírky muzea, která představuje více než třicet tisíc exponátů a patří k těm nejvýznamnějším evropským sbírkám.
Návštěvník expozice si může prohlédnout 280 plakátů. Při takovém množství a rozdílnosti vystavovaného materiálu se jistě nabízelo jejich chronologické řazení, čemu by ale zase neodpovídal přístup námětový, nebo řazení podle autorů, kdy některé z plakátů jsou anonymní. Možná, že by se také mohlo nabídnout řazení podle umělecké či estetické hodnoty. Právě zde však narazíme na kardinální problém, který je obsažen v jednoduché otázce: Jakou roli, zvlášť v celospolečenských souvislostech, hraje plakát? Při hlubším zamyšlení se bezesporu jedná o celý trs funkcí, z nichž některé jsou v té určité době, pro kterou byly vytvořeny, dominantní. Instalace výstavy respektuje tento zřetel, a tak má návštěvník možnost orientovat se v konkrétních situacích doby, které bychom, v rámci stručnosti, mohli charakterizovat: Plakát jako umělecké dílo, plakát jako politikum, plakát jako reklama. Pak bychom však měli podotknout, že dobrý plakát by měl vždy splňovat uměleckou funkci, jejímž prostřednictvím dokumentuje a prosazuje ty ostatní.
Od secese po avantgardu
Návštěvník je nenásilně veden výstavními prostory, od jednoho celku k druhému. Jistým zpestřením je promítaný film nazvaný Lepič plakátů, známá groteska éry němého filmu autora Rudolfa Kříženeckého, na námět Josefa Švába Malostranského. Jistě také zaujme soubor promítaných velkoplošných fotografií Prahy konce 19. a začátku 20. století. Je zajímavé, jakou úlohu v té době sehrával plakát. Je až neuvěřitelné, kde všude našel místo pro své uplatnění. Nejsou to jen oficiální plakátovací plochy, kterých bylo po Praze velké množství, ale jsou to také nekonečné plochy ohrad, prostory pod mosty, nábřeží a další.
Nejstarší vystavené plakáty jsou již z konce 19. století, ve kterých se odráželo v plné míře secesní výtvarné pojetí, jako například takových autorů, jako byli Arnošt Hofbauer, nebo Gustav Klimt. Další oddíl dokumentuje prudkou změnu ve výtvarném výrazu počátku 20. století. Je to zvlášť tvorba Josefa Čapka, jako například plakát věnovaný Umělecké besedě, nebo Justicův plakát upozorňující na výroční výstavu Krasoumné jednoty z roku 1905. Je zde zastoupen i plakát Vratislava Nechleby upozorňující na výstavu SVU Mánes v roce 1910. Především toto významné výtvarné sdružení si vybíralo pro prezentaci svých výstav současné avantgardní autory, jako byli František Kysela, Václav Špála, Karel Špillar a další.
Život ve všech podobách
V plakátové tvorbě se bezesporu odráží život ve všech jeho podobách. Jsou to jak populární Barrandovské terasy, stejně jako obchodní domy Brouk a Babka. Četné byly také plakáty Ladislava Sutnara, jako například velkoformátová fotomontáž z roku 1934 popularizující III. dělnickou olympiádu. Ve 30. letech do plakátové tvorby pronikaly i různá avantgardní výtvarná řešení, jejichž autory byli především, František Muzika, Karel Teige nebo i Adolf Hoffmeister. Jsou to zvlášť divadelní a filmová představení, která přitahovala tyto autory. Ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea je to celá řada plakátů, které se vážou k Osvobozenému divadlu. Častým autorem velmi nápaditých a svým způsobem velmi moderních plakátů byl František Zelenka. Četná jsou také velkoformátová plakátová upozornění na divadlo Vlasty Buriana. Z filmových plakátů si jistě pozornost zaslouží plakát upozorňující na tehdejší doslova hit, a to byl film King Kong. U řady plakátů, zvlášť těch filmových, nejsou známi autoři.
Politika, slety i Alfons Mucha
Svou významnou roli sehrávají i plakáty řešící problematiku angažovaně společenskou. Jsou to například plakáty, které vyjadřovaly odpor k válečnému dění, a to zvlášť v tvorbě Vojtěcha Preissiga, kde svou úlohu sehrávala také hesla, jako například Kdo za pravdu hoří. Byly to také plakáty vážící se k politické situaci, především v předvečer voleb, hlásající programy jednotlivých politických stran. Významným tématem 20. a 30. let byly také všesokolské slety. K vidění jsou plakáty Maxe Švabinského, Karla Špillara. V závěru výstavy, jako upozornění na význam plakátové tvorby, je vystaven Muchův notoricky známý plakát Médea.
Plakát jako jedno z médií
Výstava plakátů v Uměleckoprůmyslovém museu dokumentuje svébytnost tohoto média. Když bychom se však zamysleli nad současným postavením plakátů, musíme konstatovat, že situace jeho společenského uplatnění se podstatně změnila a mění. Stává se tak jedním z mnoha médií, která ovlivňují náš společenský i osobní pohled na současný svět. Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu nás tedy jedinečně a nenásilně seznamuje se světem dávno minulým, světem let 1890-1938. Kurátorkou výstavy, která potrvá do 10. dubna, je Lucie Vlčková.
Věra BERANOVÁ
FOTO – Monika HOŘENÍ
