Přerovské povstání

od redakce

Dne 8. května uctila delegace KSČM vedená předsedkyní OV Věrou Vránovou památku padlých občanů Přerova položením věnců u památníků, které nám tuto událost připomínají.

Ve společné delegaci s představiteli města Přerova a dalších společenských organizací města byla uctěna památka u památníku letců na Želatovské, u pomníku padlých u Meopty, u památníků Jeremejka a na závěr se uskutečnilo položení věnců na městském hřbitově, kde jsou uloženy ostatky přerovských občanů, kteří byli popraveni na střelnici v Lazcích u Olomouce. Individuálně byly položeny kytičky u pamětních desek z Přerovského povstání, které jsou rozesety po celém městě.

Po 78 letech jsme si opět 1. května připomněli Přerovské povstání. Z vojenského pohledu to byl ozbrojený střet občanů Přerova proti ustupujícím německým vojskům. Ve svém počátku bylo povstání neorganizovanou akcí, která vznikla na základě mylně rozšířené informace o kapitulaci hitlerovského Německa. V první fázi se v ranních hodinách lidé sbíhali na náměstí k radnici, vyvěšovali prapory a ničili symboly fašistického Německa. V druhé fázi získává povstání již nádech ozbrojeného. Došlo k odzbrojování německých a maďarských vojáků, kteří pro překvapení nekladli odpor.

21 popraveno v Lazcích

Vysoce organizovaně proběhlo převzetí moci na nádraží. Po nepotvrzení informace o kapitulaci přichází třetí fáze, kdy německá vojska posílená o jednotky z Holešova a Olomouce zaútočila proti povstalcům. Nejtvrdší boje proběhly u podjezdu v Předmostí, v Želatovské, Moštěnské ulici a na nádraží. Poslední výstřely padly na nádraží v odpoledních hodinách. Bylo vyhlášeno stanné právo a zatčeno více jak sto lidí. Dvacet jedna jich bylo popraveno v Lazcích u Olomouce.

Kolem 5. hodiny dne 8. května 1945 Přerovem zazněla detonace z destrukce mostů. Vedle demolovaných mostů zanechali okupanti také zničené technické zařízení na poště a destrukcí vyřadili 2 turbíny v tehdejších Východomoravských elektrárnách. Po odchodu posledních Němců z Přerova, snad 2 hodiny před příchodem Rudé armády, zavlály bílé vlajky na věži přerovského zámku a na některých nejvýznamnějších veřejných budovách. Prvním osvoboditelem města Přerova byl v ranních hodinách 8. května roku 1945 rozvědčík poručík Olinovič, který přijel do Přerova na motocyklu s Josefem Smrčkou od Želatovic. Lidé jen s nedůvěrou vycházeli z krytů a netrvalo to dlouho, aby vypuklo nekontrolovatelné stavidlo radosti z ukončení války.

Přerov, Želatovská ulice.

O svobodu je nutné stále bojovat

Z vojenského hlediska bylo povstání významným impulsem k dalším ozbrojeným akcím na mnoha místech v českých zemích. Také německé velitelství si po povstání bylo vědomo, že ústup před Rudou armádou a obrana v ulicích Přerova by byla pro 1000 zbraní a 20 000 nábojů, které zůstaly v rukou občanů, velmi riskantní akcí. Při bojích na nádraží byly také natolik znehodnoceny nebo zablokovány železniční spoje, že přeprava přes Přerov musela být po 1. květnu redukována na deset procent dřívějšího provozu. V důsledku této skutečnosti nemuselo být nádraží vyřazeno z činnosti vzdušným, a ani dělostřeleckým bombardováním. Částečně byla zničena německá telefonní ústředna, což znesnadnilo řízení celé pancéřové armády v prostoru střední a východní Moravy. Převoz ustupující německé techniky byl tak ztížen, že část trénu ustupoval k Olomouci přes Lipník a Tovačov.

Z dnešního pohledu na tyto smutné události je zřejmé, že o svobodu a demokracii je potřeba stále bojovat, i když to bude stát třeba lidské životy. O to více musíme dnes být hrdi na své rodiče a prarorodiče, že v kontextu dnešních událostí doma i v zahraničí to oni dokázali.

Břetislav PASSINGER

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.