Vlády mají sklon definovat demokracii co nejúžeji. Příběh, jenž vyprávějí, je následující:Volíte. Strana, jež má většinu, se ujme funkce. Zanecháte ji, aby příští čtyři nebo pět let vládla vaším jménem. Jestli se vám něco na její politice nelíbí, můžete požádat vašeho zástupce, jenž odsune stranou jejich tužby, stranickou loajalitu a tlak mocenských zájmů, aby zajistil, že váš hlas bude vyslyšen.
Můžeme věřit vládě, že vydá naše peníze rozumně; na obranu menšin proti větším nebo mocnějším skupinám; k zabránění nedemokratickým silám jako jsou oligarchové, sdělovací prostředky, jež kontrolují, a průmyslnické lobbyistické skupiny. Můžeme jí věřit, že zajistí, aby potřeby všech byly naplněny; že pracující nejsou vykořisťovaní; že naše okolí a kvalita života nejsou obětovány firemním ziskům. Můžeme jí věřit, že nezneužije politický proces, nepovede agresivní války proti jiným národům, neporuší zákon. Nemůže být mnoho těch, kteří žijí ve Velké Británii – nebo v mnoha dalších zemích – a stále téhle pohádce věří. Vidíme, co se stane, když přenecháme politiku vládám. Ať už řádně zvolené či ne, jakmile nepocítí tlak veřejnosti, zneužijí moc. V příštích volbách se budou snažit změnit politická pravidla ve prospěch své strany. Podřídí veřejný zájem zájmům firem a miliardářů. Podají veřejné peníze a veřejný majetek obletovaným oblíbencům. Budou tepat zranitelné skupiny. Obětují naši společnou budoucnost vypočítavosti. A budou prosazovat ještě despotičtější zákony, aby nás spoutali.
Věřte, že vlády demokracii ničí. Demokracie přežívá jen s trvalou výzvou. Vyžaduje nikdy nekončící zpřetrhávání útulného vztahu mezi našimi zastupiteli a mocenskými silami: sdělovacími prostředky, plutokraty, politickými dárci, přítelíčky na vysokých místech. Tím, co výzva a zpřetrhávání především znamenají, je protest. Protest není tím, jak se jej vlády jako ta naše snaží zobrazit, politickým luxusem. Je základním kamenem demokracie. Bez něj by jen stěží existovala jakákoli demokratická práva, jimž se teď těšíme: všeobecné volební právo; hlasy pro ženy; občanská práva; rovnost před zákonem; legální vztahy osob stejného pohlaví; progresivní zdanění; spravedlivé podmínky zaměstnanosti; veřejné služby; síť sociálního zabezpečení. Dokonce i víkend (volná sobota a neděle; pozn. překl.) je výsledkem protestní akce: v tomto případě stávek pracovníků ve stravování v USA. Vláda, jež netoleruje protesty, je vládou, jež netoleruje demokracii.
Vlády, jež netolerují demokracii, se stávají globální normou. Ve Velké Británii se rychle za sebou dva policejní zákony snaží všechny účinné formy protestu zrušit. Umožňují policii zastavit téměř jakoukoliv demonstraci na základě toho, že vyvolává »vážný rozvrat«, koncept navršený tak volně, že může obsahovat jakékoli šumy. Zakázali by napojování se: připoutání se k zábradlí nebo k dalším tělesům, což je rysem smysluplného protestu v dobách demokratické éry. Zakázali by »vměšování« do »klíčové celostátní infrastruktury«, což nakonec znamená téměř cokoli. Rozsáhle šíří konec policie a hledají síly, jež by účinně zastrašovaly občanskou činnost černochů a barevných, na něž se už tak tyto síly neúměrně zaměřují. A překvapivě mohou konkrétním lidem zakazovat účast na jakémkoli protestu, na čistě svévolném základě. Jsou to diktátorské síly.
V USA legislativa jednotlivých států podrývá federální právo na protesty, zmocňuje policii použít nejasná, všeobsažná porušení zákona, jako třeba »přestupek« nebo »narušení klidu« k rozhánění demonstrací a zatýkání účastníků. Ve státech jako je Oklahoma a New Hampshire se některé navrhované zákony překvapivě snažily zaručit imunitu řidičům, kteří najedou do demonstrantů, nebo občanským strážcům, kteří po nich stříleli. V Rusku byl nový zákon proti »nerespektování ozbrojených sil« použit k obžalování disidentů (odpůrců) demonstrujících tak ostře, že psali do sněhu NE válce. Podobné drastické zákony prosazují vlády mnoha dalších zemí. Proč vlády chtějí protestní demonstrace zakazovat? Protože jsou účinné. Proč chtějí, abychom přijali jejich úzkou vizi demokracie? Protože nás zanechá bezmocné. Rozkladné, nepříjemné a nevyhovující demonstrace se vlády snaží v širokém rámci demokracie zakazovat, protože nám během politického cyklu dovolují postavit se zpochybňování a vzdorovat utlačovatelské politice. Jsou motorem politické změny. A jsou prvotním varovným systémem, jenž přivábí pozornost k ohromným a klíčovým problémům, jež mají vlády tendenci opomíjet.
Téměř vše, co je důležité, se obdivuhodně rychle rozpadá: ekosystémy, zdravotnictví, úroveň veřejného života, rovnost, lidská práva, podmínky zaměstnanosti… Dochází k tomu, zatímco volby přicházejí a odcházejí a zastupitelé s pompou promlouvají v Parlamentu či Kongresu, jsou psány vážné dopisy a předkládány zdvořilé petice. Nic z toho nestačí k tomu, aby nás ochránilo před zhroucením planety a demokracie. Obvyklý běh věcí ohrožuje život na Zemi. Narušovat je občanskou povinností, konec konců tou největší. Oni nás budou i nadále démonizovat coby ohrožení demokracie, již se snažíme chránit. Budou nás nadále zatýkat a trestat za to, že jsme dobří občané. A my budeme nadále vycházet, abychom vzdorovali, jak to lidé dělali po celá staletí, dokonce i když byli vystaveni obrovskému státnímu násilí a útlaku. Závisí na tom vše, čeho si vážíme.
George MONBIOT pro The ColdType
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
