Válka ničí životní prostředí

76

Jaký může být vztah mezi válkou a životním prostředím? Samozřejmě negativní. Válka ničí kde co, ani životní prostředí nebývá přímo i nepřímo ušetřeno. Jak při přípravách války, tak v jejím průběhu, tak při nápravě válečných škod. I když války způsobovaly přímo i zejména nepřímo citelné škody na životním prostředí už od starověku, velké problémy vyvolal až rozvoj masových armád a vleklost válek ve 20. století.

Velká (první světová) válka v letech 1914-18 přinesla stovky kilometrů zákopů v přírodě, zpustošená pole, rozstřílená města, nové druhy zbraní typu kulometů, ponorek, tanků, letadel, otravných plynů (používaných proti nepříteli, ale při nevypočitatelnosti směru větru se někdy obracely i proti svému původci, resp. se moc neosvědčily) atd., a také v úhrnu 10 milionů mrtvých na frontách a 8,5 milionů mrtvých v zázemích, zpravidla obětí nezměrné bídy, vyvolané válečnými potřebami jednotlivých armád. Přinesla i zavlečení španělské chřipky do Evropy ze Spojených států amerických s asi 50 miliony zemřelých a velkého žrouta bramborové natě mandelinky bramborové, vykácení většiny unikátního Bělověžského pralesa císařskými Němci atd.

Následný světový mír netrval ani 21 let. Druhá světová válka v letech 1939-45 přinesla obludárium válečných operací včetně masového (kobercového) bombardování měst polských, britských, sovětských, německých a svévolné ničení sovětských a polských měst pozemními vojsky německých nacistů a jejich spojenců a v úhrnu více než 60 milionů mrtvých, přičemž počet zabitých civilistů převyšoval počet zabitých vojáků. Přinesla i potápění tankerů s ropou, vedoucí k vážnému znečišťování moří ropou. Největším obludáriem ale bylo hromadné vyvražďování zejména židovského a slovanského obyvatelstva německými nacisty a Číňanů vojáky císařského Japonska.

Hrůzným vynálezem německých nacistů byly vyhlazovací koncentrační tábory na hromadné zabíjení lidí v plynových komorách, pokud vězňové nezemřeli hladem, mrazem, nemocemi či individuálními popravami. Kromě příslušníků odboje němečtí nacisté hromadně vraždili z rasových důvodů zejména Židy a Slovany, zvláště pak Rusy, Ukrajince, Bělorusy, Poláky a Srby. Závěr války patřil spálení Drážďan za pomoci fosforových bomb a spálení japonských měst atomovým bombami, které letci USA svrhli na Hirošimu a Nagasaki a zcela je zničily i s přítomným obyvatelstvem. Na následky tehdejšího ozáření umírají Japonci dodnes.

Tragické výsledky chemického ničení

Nepovedená zkouška jaderných zbraní vojsky USA na atolu Bikiny 1. března 1954 vedla k masovému umírání ryb i v mořích na druhé straně zeměkoule.

Zkoušky jaderných zbraní ve vzduchu přinesly epidemie rakoviny v Evropě, až lékaři mnoha zemí si doslova vyřvali dohodu o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vzduchu, v mořích a v kosmu (uzavřena v roce 1963).

Ve válce USA proti Severní Koreji kromě jiného v letech 1952-53 USA použily ve velkém biologické zbraně hromadného ničení k vyvolávání nebezpečných epidemií u armády i obyvatelstva nepřítele, napalm aj.

Ve válce vedené USA proti národům Indočíny v letech 1964-72 byly použity ve velkém chemické zbraně hromadného ničení, zvláště jedovatá a karcinogenní chemikálie »agent Orange«, který kromě lidí ve velkém ničil i tamní džungle, útočiště jihovietnamských partyzánů, nejednou i vícekrát po sobě. Část džunglí je tam dodnes zničená, podobně jsou otrávená pole ad. USA bombardovaly i protipovodňové hráze a následně rozptylovaly jodid stříbrný v ovzduší s cílem zvětšit beztak velké monzunové deště, a tím i povodně.

První válka v Zálivu proti Iráku, s požehnáním Rady bezpečnosti OSN vedená USA a jejich spojenci v lednu a v únoru 1991, přinesla nepovolené použití munice s ochuzeným uranem. Munici s ochuzeným uranem použily USA a spol. následně v Radou bezpečnosti OSN neposvěcených válkách – při bombardování Srbů v Chorvatsku a Bosně v létě 1995, Srbska černohorské Jugoslávie na jaře 1999, Afghánistánu na podzim 2001, Iráku na jaře 2003, Libye na jaře a v létě 2011. Výsledkem je mnohonásobně zvýšený výskyt rakoviny plic v takto postižených regionech, prudký nárůst narozených vadných dětí ad. Systematické ničení vojenské i civilní infrastruktury letectvem USA a spol. tyto země vrhlo hluboko do minulosti.

Ekologické dopady bojů na Ukrajině

V dubnu 2014 zahájená trestná výprava ukrajinské armády proti rebelujícímu Donbasu (odmítal zákaz ruštiny a masový teror nelegálního majdanovského ukrajinského režimu), spojená se zběsilým střílením raketami grad do obytných domů, obchodů, škol, vodáren, tepláren a dalších civilních objektů, způsobila i vážné ekologické škody. Ostřelování východního Donbasu pokračovalo až do 24. února 2022.

Velké škody na životním prostředí přináší i ruský útok na Ukrajinu k zabezpečení Ruska proti Západem řízené a mohutně vyzbrojované banderovské Ukrajině. I když mnoho spolehlivých zpráv z ukrajinských bojišť nemáme, i při nepoužívání zbraní hromadného ničení a snaze ruské armády o šetrný postup vůči civilnímu obyvatelstvu přináší smrt a utrpení nejen lidem a jejich majetku, zejména vojákům, ale také civilistům a přírodě. Množství zbraní, a zejména munice, jež se tam většinou zachovala ještě z dob Sovětského svazu a nyní se velmi rychle spotřebovává, se muselo napřed vyrobit, což bylo náročné na energii, suroviny, lidskou práci. Velké množství cementu a železa spotřebovaly obří bunkry na západním Donbasu, postavené v letech 2014-22 Ukrajinou k »bezpečnému« ostřelování obytných čtvrtí měst jí nedobytého východního Donbasu, který se s určitou ruskou pomocí ubránil ukrajinským trestným výpravám. Mnoho energie, železa, oceli a dalších surovin si vyžádala i výroba zbraní, které na Ukrajinu dodává Západ včetně ČR. O zamýšleném zásadním přezbrojení západních armád v reakci na válku na Ukrajině raději neuvažovat.

Už z prvních dnů války jsme mohli z ruských zdrojů číst, že ruské útoky přesnými, dálkově odpalovanými střelami typu Kalibr ničily zejména radary, vojenská letiště a letadla, velitelská stanoviště, sklady pohonných hmot a kasárna, byť ukrajinská vojska z nich byla již dřív vyvedena a šikovala se k dobytí povstalého východního Donbasu v mohutném pásmu bunkrů na západním Donbasu, dále k dobytí odtrženého Krymu. Protože jde o střely přesně naváděné, obvykle určené cíle zasáhly. Nejen sklady pohonných hmot se tak ocitaly v plamenech. Zkáza byla značná. Stejně jako islamistická vojska v Sýrii ničí ruská vojska Ozbrojené síly Ukrajiny a jejich zázemí – radary, velitelství, sklady zbraní, munice, pohonných hmot ad. Ukrajinci ve snaze zpomalit ruský postup vyhazují do vzduchu mosty. Údajně i odstřelili přehradu severně od Kyjeva a jejími vodami zaplavili nepřítelem ohrožené území. Rusové naopak odstřelili přehradu, znemožňující dodávky vody na Krym Severokrymským kanálem. Protože jde o kontroverzní nížinné přehrady a okolnosti neznám, ekologicky tyto dvě akce nehodnotím.

Šílený byl pokus ukrajinských vojáků ostřelovat ruskými vojsky obsazenou Záporožskou jadernou elektrárnu a opakované pokusy Ukrajinců narušit napájení sarkofágu havarované Černobylské jaderné elektrárny elektřinou po jejich obsazení ruskými vojsky. Naštěstí k žádnému úniku radioaktivity nedošlo a díky rychlým reakcím vojáků ruské armády únik nehrozil. Zlověstný je nález 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu v Záporožské jaderné elektrárně ruskými vojáky, jež potvrdili experti Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Chystala se Ukrajina vyrábět špinavou atomovou bombu?

V přístavním městě Mariupolu se opevnila asi patnáctitisícová skupina neonacistů z pluku Azov. Civilní obyvatelstvo jí sloužilo vesměs jako rukojmí, což vážně zkomplikovalo Rusku dobývání tohoto asi čtyřsettisícového města. Při dobývání Mariupolu bylo město podle ruských zdrojů zničeno asi z 60 %. Zničen byl i hutní komplex Azovstal, kam se nechali neonacisté z Azova zatlačit, a kde, spolu s četnými západními vysokými důstojníky, se nakonec museli ruským vojskům vzdát. Užívání civilních objektů – škol, nemocnic, kulturních a bytových domů ukrajinskými vojáky je běžnou praxí. Ztěžuje sice ruským vojskům postup, ale citelně zvyšuje civilní oběti války. Na těch ale Kyjevu nezáleží.

Rozsáhlé dodávky zbraní západních států Ukrajině přiměly Ruskou armádu přitvrdit a začít ničit zejména železnice v západní části Ukrajiny, po nichž se na Ukrajinu vozí zbraně z Polska, Slovenska a Rumunska. Dne 12. května Rusové zničily i dosud ušetřenou hlavní ukrajinskou rafinérii ropy v Kremenčuku.

Ve snaze zastavit ruskou armádu vypustili ukrajinští vojáci několikrát z chemiček velké tanky jedovatých chemikálií – chlorovodíku, čpavku, kyseliny dusičné. Vojenský význam i dopady takových operací na životní prostředí byly jen malé.

Otazníky jsou nad ukrajinskými biologickými laboratořemi, ve kterých Ukrajinci za peníze USA nezákonně vyvíjeli a nejspíš i vyráběli biologické zbraně hromadného ničení, což přiznala i náměstkyně ministra zahraničních věcí USA v odpovědi na interpelaci v americkém Kongresu. Tím spíš, že jeden z šéfů těchto výzkumů – kanadský generál Trevora Cadieu – byl při pokusu o útěk v převlečení z obleženého Azovstalu Čečenci zadržen a předán do Moskvy.

Ekonomická válka a její důsledky

Nejasný je dopad války na zemědělství Ukrajiny. V oblastech obsazených ruskou armádou je zřejmě malý. Na ostatních územích Ukrajiny ale může být značný: muži byli zmobilizováni do armády, takže se leckde neselo, k čemuž přispíval i nedostatek pohonných hmot a osiv. Chybějí i hnojiva. Snaha Ukrajiny vyvézt na 20 milionů tun obilí na splácení zbrojních úvěrů může na Ukrajině vyvolat na podzim hlad. Vinit Rusko z vyvolávání hladomoru ve světě Západem je mimořádně cynické. Jen Evropská unie spaluje asi 70 milionů tun biopaliv ročně coby »ekologická paliva«, přičemž z toho asi 60 milionů tun spalovaných biopaliv jsou reálně potraviny. Problémem nejsou ani tak vojenské akce Ruské armády na Ukrajině, jako západní sankce uvržené na Rusko, dále zaminování hlavního vývozního přístavu Oděsy Ukrajinci. Inu, zástupná válka Západu s Ruskem na Ukrajině se nevede ani trochu v rukavičkách.

Z hlediska světové výživy je katastrofální embargo Západu na vývoz ruských a běloruských potravin a průmyslových hnojiv. USA již od něj ustoupily, EU nikoliv. Ohrožené rozvojové státy ono západní svévolné potravinové embargo budou jistě ignorovat. Za zabezpečení výživy obyvatelstva odpovídá v první řadě příslušný stát.

V reakci na ruskou speciální vojenskou operaci na Ukrajině se Západ, a zejména Evropská unie jaly zuřivě Rusko embargovat. Nevadí prý, že mnohem víc poškozují vlastní ekonomiky než ruskou a že USA za oceánem mnohé sankce neuplatňují a EU se smějí. Významnou součástí embargování je snaha EU zásadně omezit dovoz ruských fosilních paliv. Je na nich ale silně závislá, možnosti jiných vývozců jsou silně omezené a chuť podporovat arogantní Západ v sankcích proti Rusku v rozvojovém světě je mizivá. USA se již léta snaží nahradit ruské dodávky zemního plynu do EU svým mnohem dražším a ekologicky závadnějším plynem břidlicovým. Totiž, přes oceán se dá dopravovat jenom zkapalněný v tankerech a na zkapalnění zemního plynu se spotřebuje asi třetina energie, kterou obsahuje. Tvrzení o klimaticky příznivém vlivu zkapalněného zemního plynu oproti uhlí je tudíž nesmysl, nemluvě o nechvalné americké praxi vytěžená ložiska břidlicového plynu předávat tzv. bílým koňům, kteří je pak ponechávají osudu, takže dochází k citelným únikům především silného skleníkového plynu metanu.

Ekologicky zlé je i ropné embargo, na kterém se nedávno shodlo vedení EU, s dočasnou výjimkou pro ruskou ropu dopravovanou do střední Evropy ropovodem Družba. Že je doprava ropy tankery ekologicky mnohem závadnější než doprava ropovody (proplachování tankeru po vyčerpání ropy mořskou vodou vyplachuje asi 1-2 % přepravované ropy), je zřejmé. Zdá se, že většina Zelených a ekologů je také zde hluchá a slepá. Prý se bez ruských fosilních paliv obejdeme (a nezbankrotujeme).

Hlas volajícího na poušti

Podle hlášení ruského generálního štábu bylo od začátku Speciální vojenské operace ruské armády na Ukrajině 24. února do 18. června ruskými vojsky nepříteli zničeno celkem 206 letadel, 132 vrtulníků, 1241 bezpilotních prostředků, 343 protiletadlových raketových systémů, 3613 tanků a dalších obrněných bojových vozidel, 454 vícenásobných raketometů, 2032 polních děl a minometů a také 3687 speciálních vojenských vozidel. Samozřejmě, nejsem s to uvedené údaje ověřit. I kdyby realita byla jen poloviční, lze si dobře představit, jaké hodnoty byly takto zničeny a jaké přímé, i zejména nepřímé ekonomické i ekologické škody byly takto způsobeny, o zabitých a zraněných vojácích i civilistech nemluvě. V bojích má jistě ztráty i ruská armáda, byť podle všeho mnohem menší než Ukrajina.

Není pochyb o tom, že válka na Ukrajině přináší mimo jiné i vážné ekologické škody. Hlas na její co nejrychlejší ukončení je plně oprávněný, ale dosud připomíná hlas volajícího na poušti.

Jan ZEMAN

FOTO – archiv