Americká komunistka a občanskoprávní ikona Angela Davisová prohlásila, že je načase přestat přijímat věci, které nemůžeme změnit, a začít měnit věci, které nemůžeme přijmout. Tento výrok se stal proslulým. A tento duch se projevuje mezi zaměstnanci po celé Británii, kteří říkají vládě a svým zaměstnavatelům, že nepřijmou, když budou chudnout, a naše veřejné služby budou zahnány pod zem.
Británie je totiž dost bohatá, aby náležitě platila své pracovní síly. Jenže peníze jsou ve špatných rukou. Zdravotnické odbory vydaly ostré varování, že pokud se nenajdou peníze na řádné zvýšení platů, čeká nás zima sporů. Premiér Rishi Sunak a ministr financí Jeremy Hunt tvrdí, že jsou nuceni přijímat »obtížná rozhodnutí«. Tak to ostatně dělá i labourista Keir Starmer, který prohlásil, že nebude nic slibovat ohledně platů zdravotních sester – a zdravotníky ujistil jen tím, že »postoj, který bychom přijali do vlády«, bude patřit k »růstu ekonomiky a obnově spravedlivého platu«, což je prázdný neslib, který by mohli učinit i toryové. Je legrační, jak »obtížná rozhodnutí« vždy zahrnují to, že ti nejchudší jsou nuceni přinášet oběti na ochranu zisků těch nejbohatších.
Zaměstnanci od krachu bankéřů před 15 lety vidí, jak platy klesají – a nemohou si dovolit další škrty v reálných podmínkách, když ceny prudce rostou. Mnozí z nich jsou »klíčovými zaměstnanci«, chválenými za to, že během pandemie udržovali zemi v chodu – o nic víc než zdravotníci vyprovokovaní nevděčnou vládou ke stávce. Bez pořádného navýšení finančních prostředků se veřejné služby, které jsme během pandemie viděli napnuté k prasknutí, zhroutí. V mnoha oblastech je už teď nesmírně obtížné vyhledat lékaře. Lidé čekají měsíce nebo roky na potřebnou léčbu a hodiny dokonce i na akutní péči. Krize se týká i dalších odvětví. Neschopnost vlády kontrolovat ceny energií znamená, že školy se budou muset příští rok rozhodnout mezi vytápěním budov a propouštěním zaměstnanců. Hasiči a státní zaměstnanci říkají šéfům, že bez dalších peněz to nezvládnou. Platy a poskytování veřejných služeb spolu úzce souvisejí. Starmer říká, že »než se dostaneme k otázce platů, je tu otázka zdrojů a personálu«, ale chudobné platy vyhánějí zaměstnance z veřejných služeb – zvyšování platů je klíčem k řešení »otázky zdrojů a personálu«.
Chceme-li, aby naše veřejné služby plnily své základní funkce, musíme se dočkat vyšších veřejných výdajů. Škrty nemůžeme akceptovat, a proto musíme změnit přístup. »Černá díra« ve veřejných financích je zjevně otevřena otázkám, neboť vláda by měla nakročeno k pohodlnému splnění svých dluhových cílů, kdyby letos počátkem roku nezměnila vlastní způsob jejich výpočtu. To však pro tuto chvíli ponechme stranou. V rozporu s Huntovými tvrzeními, že odpovědné řízení státních financí vyžaduje, aby se choval jako »pan Scrooge« (lakomec z románu Charlese Dickense Vánoční koleda – pozn. překl.), a se Starmerovým tvrzením, že zvýšení platů je vzhledem k »hrozné ekonomické situaci« nemožné, existují peníze, které lze dát k dispozici. Tyto noviny (deník britských komunistů The Morning Star – pozn. překl.) nejednou citovaly Sunday Times Rich List (seznam boháčů podle listu Sunday Times), který označil náš postcovidový věk za »zlatou éru superbohatých«, a to z dobrého důvodu, protože masová bída, která letos pronásleduje Británii, je přímým protějškem nafukujícího se bohatství nechutně majetných. Jen britští miliardáři zvyšovali každým dnem covidové krize své bohatství o 290 milionů liber.
Labourističtí poslanci Richard Burgon a Jon Trickett poukázali na obrovské sumy, které by se daly získat i díky skromným jednorázovým daním z majetku, což nedávno podpořila i organizace Tax Justice Network (Síť spravedlivého zdanění), která také poukazuje na miliardy, jež by se daly získat účtováním Národního pojištění k příjmům plynoucím z investic nebo vyrovnáním kapitálových zisků se zvýšením daně z příjmu. Takový postup by mohl být skutečně »obtížným rozhodnutím« pro vládu, která za svou hlavní zodpovědnost považuje ochranu majetku bohatých. Není ale těžké požadovat, aby se dělnické hnutí sjednotilo – a politici, kteří na něj odmítají brát ohled, nejsou součástí našeho boje. Zdaňte bohaté.
Redakční sloupek deníku MorningStar z 15. 11. přeložil
Vladimír SEDLÁČEK
