Pár slov o paktu NATO II.

21

Organizace Human Rights Watch (HRW) provedla 28. března šetření na místě a našla na jemenském trhu v Mastabě zbytky družicově naváděné bomby GBU-31, jež se skládá z dvoutisícilibrové bomby MK-84 dodané Spojenými státy a spojené s družicovou naváděcí soupravou JDAM, rovněž dodanou Washingtonem. HRW vyzvala USA, Velkou Británii, Francii a další země, aby pozastavily veškerý prodej zbraní Saúdské Arábii, dokud neomezí své nezákonné letecké údery v Jemenu, věrohodně nevyšetří údajná porušení a nepožene ty, kdo jsou za ně zodpovědní, k odpovědnosti. Prodej zbraní Saúdské Arábii může tyto země učinit spoluvinnými z porušení, uvedla HRW.

10. září 2016: Koaliční letadla před úsvitem zasáhla místo, kde byla vrtná souprava u vesnice Bejt Sádan třicet kilometrů severně od Saná. Souprava se nacházela v neobydlené oblasti dosažitelné pouze polní cestou. První úder zasáhl okolí úkrytu dělníků, šest lidí zemřelo a pět dalších bylo zraněno. Asi v devět hodin ráno, poté, co několik desítek vesničanů přišlo odstranit těla zabitých, se tři letadla vrátila a bombardovala okolí ještě nejméně dvanáctkrát, asi patnáct minut od sebe. HRW potvrdila jména a věk jednadvaceti lidí, kteří zemřeli, včetně tří chlapců ve věku 12, 14 a 15 let.

Yehia Abdullah, 34letý učitel, byl na cestě zpět, když uslyšel bombardování: »Viděl jsem roztroušená a ohořelá těla. Viděl jsem pět těl včetně mého bratra Muhamada. Nejdříve jsem našel bratrovu uříznutou nohu před úkrytem dělníků, jeho ruku na dveřích a polovinu těla pohřbenou v troskách. Asi 300 lidí tam bylo, aby odstranili těla. Viděl jsem dvě bojová letadla přilétající z jihu. Mezi 8. a 9. hodinou jsem viděl, jak střela padá k zemi, když jsem byl vedle těla svého strýce.« Několik svědků vypovědělo, že nad hlavami jim kroužila tři koaliční letadla, která oblast zasáhla v rozšiřujících se kruzích, když se shromáždění pokusili o útěk. Lidé utíkali všemi směry, aby unikli bombardování.

Organizace Human Rights Watch zkoumala a fotografovala zbytky laserové řízené 500librové bomby GBU-12 Paveway II americké výroby. Část naváděcího systému (sestava křídel) vyrobil Raytheon v USA v říjnu 2015, podle značení na zbytcích zbraně. Obyvatelé Bejt Sádanu uvedli, že dali dohromady 22 milionů jemenských riálů (88 000 amerických dolarů) ze svých osobních prostředků, aby zaplatili za vrtání studny pro zásobování své vesnice pitnou vodou. K bombardování došlo v poslední den plánovaného vrtání, poté, co vesničané narazili na vodu, řekl místní rolník.

Bezprostředně po útoku na pohřební síň z 8. října oznámila americká Národní bezpečnostní rada, že USA »zahájily okamžitou revizi své už tak výrazně snížené podpory« koalici a že jsou »připraveny svou podporu upravit«. USA neučinily žádná další oznámení ohledně toho, jak hodlají změnit podporu války v Jemenu, ani nezveřejnily žádná zjištění z revize. Tehdejší prezident Barack Obama měl zajistit, aby revize zkoumala, zda se americké síly podílely na nějakých nezákonných koaličních útocích v Jemenu, a zveřejnit zjištění z revize ještě před odchodem z úřadu, uvedla Human Rights Watch.

Velká Británie také prodává zbraně Saúdské Arábii, a to navzdory rostoucímu parlamentnímu tlaku kvůli podpoře saúdskoarabské vojenské kampaně v Jemenu a důkazům o použití zbraní britské výroby. Human Rights Watch zdokumentovala použití zbraní britské výroby při třech zjevně nezákonných koaličních útocích v Jemenu. Od března 2015 schválila Velká Británie podle londýnské kampaně proti obchodu se zbraněmi vojenský prodej Saúdské Arábii ve výši 3,3 miliardy liber.

SOMÁLSKO

22. září 2015: Somálská oběť dronu hledá u německých soudů spravedlnost za americký nálet. Právní námitka tvrdí, že němečtí představitelé mohou být odpovědní za vraždu, částečně za to, že umožnili USA předávat údaje z dronů z letecké základny v Ramsteinu. Muž, jehož otec byl zabit při útoku amerických dronů v Somálsku, se snaží hnát Německo k odpovědnosti za to, že umožnilo Spojeným státům americkým využívat své území pro vojenské základny, které hrají klíčovou roli v zámořských leteckých úderech.

Somálec, jehož jméno bylo uváděno pouze jako C. D., popsal svého otce A. B. jako pastevce, který choval kozy a velbloudy v jižním Somálsku, nedaleko pobřeží Indického oceánu. Podle svědectví svého syna A. B. odešel z domova ráno 24. února 2012, aby pásl dobytek. Té noci se však několik jeho velbloudů vrátilo domů bez něj. Druhý den C. D. našel tělo svého otce rozpůlené poblíž vyhořelého auta a několika mrtvých velbloudů. Úder, jenž A. B. zabil, byl zřejmě namířen proti Mohamedu Sakrovi, údajnému členovi somálské džihádistické skupiny al Šabáb, narozenému v Londýně. Podle některých zdrojů zemřelo i několik dalších neidentifikovaných lidí. Právníci C. D. žádají o vyšetřování státního zástupce v okrese, kde sídlí Ramstein, obrovská americká letecká základna, která slouží jako satelitní přenosová stanice spojující piloty bezpilotních letounů v USA s jejich letadly létajícími nad Jemenem, Somálskem, Pákistánem a Afghánistánem. Stížnost podrobně popisující zásadní logistickou roli Ramsteinu ve válce amerických bezpilotních letounů poukazuje také na skutečnost, že americké velitelství pro Afriku, neboli Africom, sídlící ve Stuttgartu, dohlíží na operace v Somálsku, jako byla ta, která A. B. zabila.

V dubnu Barack Obama přiznal smrt nevinných civilistů při útocích bezpilotních letounů. Určitá kritika těchto misí byla »legitimní«, řekl tehdy. Není »pochyb, že byli zabiti civilisté, kteří neměli být zabiti«. Nicméně pravidla použití bojových bezpilotních letounů jsou »stejně přísná jako nikdy předtím«, řekl prezident USA. 1. července 2006 Die Zeit

LIBYE 2011-

Dne 19. března 2011 zahájila koalice mnoha států, vedená NATO, vojenskou intervenci v Libyi. Uvalila zákaz všech letů ve vzdušném prostoru země – v bezletové zóně. Americký prezident Barack Obama řekl, že USA podnikají »omezenou vojenskou akci« jako součást »široké koalice«. »Nemůžeme nečinně přihlížet, když tyran říká svému lidu, že nebude slitování,« řekl. Počet letů uskutečněných NATO činil více než 26 000, což je v průměru 120 letů denně. 42 % letů byly úderné výpady, které poškodily nebo zničily přibližně 6000 vojenských cílů. V době svého vrcholu se operace účastnilo 21 lodí NATO a přes 250 letadel. Z toho Dánsko, Kanada a Norsko dohromady odpovídaly za 31 %, USA odpovídaly za 16 %, Itálie za 10 %, Francie za 33 %, Británie za 21 % a Belgie, Katar a SAE za zbytek.

20. květen 2011 byl 60. dnem amerických bojů v Libyi. Obama oznámil Kongresu, že žádné pověření Kongresu není potřeba, protože vedení USA bylo převedeno do NATO, a protože zapojení USA bylo poněkud »omezené«. Ve skutečnosti k 28. dubnu 2011 USA uskutečnily 75 % všech tankovacích letů, dodaly 70 procent zpravodajských, sledovacích a průzkumných letů operace a přispěly 24 % z počtu použitých letounů, což je více zdrojů než v kterékoliv jiné zemi NATO. USA nasadily námořní síly 11 lodí, letouny A-10 pro pozemní útok, dva bombardéry B-1B, tři neviditelné bombardéry Northrop Grumman B-2 Spirit, skokové proudové letouny AV-8B Harrier II, letouny pro elektronický boj EA-18G Growler, P-3 Oriony a obě stíhačky McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle a F-16. Reakce vlády Libye na kampaň byla zcela neúčinná, Kaddáfího síly nesestřelily jediné letadlo NATO.

3. srpna 2011, Brusel: Mezinárodní novinářská skupina ostře kritizovala letecké údery NATO proti libyjské televizi, zahynuli tři lidé a 15 bylo zraněno, a jež podle novinářů porušily mezinárodní právo i rezoluce OSN.

Síly Přechodné národní rady (NTC) zpočátku tvrdily, že Kaddáfí zemřel na následky zranění utrpěných při přestřelce, i když video z jeho posledních okamžiků ukazuje povstalecké bojovníky, jak ho bijí a jeden z nich ho sodomizuje bajonetem, než byl několikrát zastřelen. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová se zasmála s reportérem televizního zpravodajství chvíli poté, co se doslechla, že sesazený libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl zabit. »Přišli jsme, viděli jsme, zemřel,« žertovala.

Podrobné vyšetřování libyjské intervence zahájil v červenci 2015 zahraniční výbor Dolní sněmovny britského parlamentu, jehož závěry ze 14. září 2016 ostře kritizovaly roli britské vlády v intervenci. Zpráva dospěla k závěru, že Kaddáfí neplánoval masakrovat civilisty a že zprávy o opaku šířili povstalci a západní vlády. Obávaná hrozba masakru civilistů nebyla podložena dostupnými důkazy. Například 17. března 2011 Kaddáfí nabídl bengházským povstalcům mírovou kapitulaci a když předtím dobyl Ajdábíju zpět od povstaleckých sil, neútočil na civilisty, a to se stalo v únoru 2011, krátce před intervencí NATO. Kaddáfího přístup k povstalcům byl jedním z politických ústupků, s propuštěním islamistických vězňů a se sliby významné rozvojové pomoci pro Benghází.

Poznámka nakonec

Skupina 50 prominentních Američanů USA, žádní levičáci, 26. června 1997 napsala prezidentu Williamu Clintonovi následující vzkaz: »Vážený pane prezidente, my, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že současné úsilí USA o rozšíření NATO, na něž se zaměřily nedávné vrcholné schůzky v Helsinkách a Paříži, je politickou chybou historických rozměrů. Věříme, že rozšíření NATO sníží bezpečnost spojenců a naruší evropskou stabilitu z následujících důvodů: rozšíření NATO, proti němuž se nadále staví celé politické spektrum, v Rusku posílí nedemokratickou opozici, podkope ty, kdo upřednostňují reformy a spolupráci se Západem, přivede Rusy ke zpochybňování celého uspořádání po studené válce a vyburcuje v Dumě odpor vůči smlouvám START II a III. Rusko nyní nepředstavuje hrozbu pro své západní sousedy a národy střední a východní Evropy nejsou v nebezpečí. Z tohoto důvodu a z dalších výše uvedených důvodů se domníváme, že rozšíření NATO není ani nutné, ani žádoucí a že tato nedomyšlená politika může a měla by být odložena. S pozdravem…« Dopis podepsali bývalí senátoři Sam Nunn, Bill Bradley, Mark Hatfield, Gary Hart, exředitel správy CIA Stansfield Turner, exministr obrany Robert McNamara a náměstek ministerstva pro námořnictvo Paul H. Nitze, bývalí velvyslanci, umělci, přední podnikatelé, profesor Richard Pipes, spisovatelka Susan Eisenhowerová…  Možná kdyby Clinton a snad ještě některý z prezidentů, kteří přišli po něm, jejich radám naslouchali, Vladimir Putin by se nebyl bál utahující se smyčky vojsk NATO, obkličujících a ohrožujících Rusko – a nebyl by riskoval a vedl současnou válku. Kdo ví…

Na základě různých pramenů sestavil Victor GROSSMAN,

Berlin Bulletin č. 200, 24. března 2022, Z angličtiny přeložil Vladimír SEDLÁČEK