Akcelerační zóny: Kde je zájem lidí?

325

Když jsme o akceleračních zónách psali poprvé, šlo o návrh, který budil obavy. Dnes už nejde o návrh, ale o proces. Celý projekt se ale proměnil v politickou hru o čísla, závod v rychlosti rozhodování bez hlasu obyvatel a boj o miliardy z Bruselu. Zatímco vláda prezentuje ústupky, v území zůstává nejistota – a lidé zjišťují, že o podobě své krajiny rozhodují čím dál méně.

Vláda představila »upravenou« mapu akceleračních zón. Méně zón, méně plochy, více uklidňujících slov. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že změny nejsou tak zásadní, jak se prezentuje – a že problém pro obce a jejich obyvatele naopak narůstá: rychlé rozhodování o zásadních zásazích do krajiny bez jasné shody s těmi, kterých se to týká.

Redukce počtu akceleračních zón nepřišla sama od sebe. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ji představilo jako reakci na první vlnu připomínek krajů, obcí a dalších institucí. Původní návrh počítal s více než stovkou lokalit a plochou přesahující dva a půl tisíce kilometrů čtverečních.

Zmenšení spíše kosmetické

Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek na tiskové konferenci MŽP uvedl, že se vládě podařilo plochu akceleračních zón »šestinásobně zmenšit«. Aktuální verze pracuje se zhruba 94 oblastmi o rozloze přibližně 474 kilometrů čtverečních. Na první pohled výrazný rozdíl. Jenže – původní údaj přesahující 2600 kilometrů čtverečních totiž zahrnoval i plochy, se kterými se pro výstavbu reálně nepočítalo – včetně zastavěných území obcí nebo lokalit, které by z procesu stejně vypadly. Po zpřesnění se návrh dostal zhruba na 800 až 900 kilometrů čtverečních, a teprve následně na finálních přibližně 474. Jinými slovy: méně než dramatický zásah jde o standardní zpřesňování návrhu, které je u podobných projektů běžné. O to problematičtěji pak působí snaha prezentovat tento vývoj jako zásadní politický úspěch.

A proč došlo ke zpřesnění? Ministerstvo argumentuje ochranou přírody, technickými limity i zapracováním připomínek z území. Konkrétní seznam vyřazených lokalit však zveřejněn nebyl – a právě to se stalo jedním z hlavních bodů kritiky. »Není zřejmé, podle jakých kritérií některé lokality z návrhu zmizely a jiné zůstaly. Pro obce je to nepřehledné a těžko předvídatelné,« zaznívá z řad samospráv.

Nepřehlednost výběru přitom není jen formální problém. Podle starostů i krajských zástupců zůstávají v návrhu i lokality, které považují za sporné – ať už kvůli blízkosti zástavby, zásahu do krajiny nebo kumulaci více projektů v jednom území.

Zároveň platí, že akcelerační zóny nejsou soustředěny do několika málo oblastí, ale rozptýleny napříč republikou. Dotýkají se tak desítek regionů – od Vysočiny přes severní Moravu a Slezsko až po části jižních Čech. Jinými slovy: nejde o problém několika »vybraných míst«, ale o zásah, který se může týkat velké části venkova.

Navzdory úpravám přitom zůstává základní princip beze změny. V těchto lokalitách má být výstavba větrných a solárních elektráren výrazně zrychlena, a to v režimu s omezenými lhůtami a zjednodušeným povolováním. A právě to je pro řadu obcí zásadní problém.

Proč se to nestopne?

Akcelerační zóny nevznikly ze dne na den, ani z rozhodnutí jedné vlády. Jsou výsledkem postupných kroků, ke kterým se Česká republika připojila v rámci Evropské unie už v posledních letech.

Zásadní rámec vznikal v době vlády Andreje Babiše, kdy Česko souhlasilo s evropskou klimatickou politikou a zapojilo se do systému financování transformace energetiky. Následná vláda Petra Fialy pak tyto závazky dále rozpracovala a převedla do konkrétních opatření – včetně akceleračních zón. Realita je dnes jednoduchá: stát tyto závazky musí naplňovat, bez ohledu na to, kdo je právě u moci.

A tady se dostáváme k tomu podstatnému. Nejde jen o politiku. Jde o peníze. Vicepremiér Karel Havlíček a ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová se setkali před dvěma týdny s generální ředitelkou Evropské komise Céline Gauer a dostali další varování. Pokud Česko nevymezí akcelerační zóny do srpna, může přijít až o 25 miliard korun.

Pokud by stát začal výrazně brzdit nebo tyto kroky neplnil, může se stát několik věcí:

* Evropská unie může pozastavit nebo krátit část dotací

* stát nesplní dohodnuté milníky a peníze nedostane

* v krajním případě může následovat i právní řízení a finanční sankce

Akcelerační zóny jsou jedním z nástrojů, jak tyto podmínky splnit. Proto vláda projekt neopouští, ale naopak se ho snaží prosadit co nejrychleji.

Připomínky ano. Čas ne!

Návrh akceleračních zón nyní míří na kraje a obce, které k němu mohou podávat připomínky. Formálně tak mají prostor se vyjádřit. Reálně ale podle části samospráv přichází klíčové rozhodnutí už »shora«.

Zástupci obcí upozorňují, že výběr lokalit proběhl bez jejich přímé účasti, připomínkové řízení má omezený vliv na konečný výsledek a zrychlené procesy mohou jejich postavení ještě oslabit.

A hraje se hlavně o čas. Podrobnosti k výběru lokalit mají zástupci vlády představit 15. května, připomínky pak mohou kraje, obce i veřejnost uplatnit JEN do 1. června. Na veřejném projednání v pražském Radiopaláci mají být představeny konkrétní lokality, dotazy bude možné pokládat na místě i on-line. Celý proces tak běží v řádu několika týdnů.

Finální podoba akceleračních zón má být následně schválena vládou a zapracována do změny územního rozvojového plánu s účinností do 31. srpna.

Kde je hlas občanů?

Celý spěch kolem akceleračních zón přitom výrazně omezuje prostor pro veřejné mínění. Ještě nedávno o podobných projektech rozhodovali lidé přímo – v místních referendech. A jak už jsme v Naší pravdě upozornili, výsledky byly v řadě případů jednoznačné: obyvatelé větrné elektrárny ve svém okolí odmítali.

Dnes se situace mění. Rozhodování se přesouvá na úroveň zastupitelstev a strategických plánů státu – bez reálné možnosti občanů říct, jak to vidí oni, lidé, kterým může větrník stát jen několik set metrů od domu.

Akcelerační zóny se tak stávají příkladem širšího trendu: rychlost a plnění závazků převažují nad hledáním shody v území. Rozhodnutí, která se dnes připravují, přitom mohou ovlivnit podobu krajiny i životy lidí na desítky let.

Záchranář Marek Obrtel: Větrníky jsou hazard se zdravím lidí i přírody

říká Marek Obrtel: vojenský lékař aktuálně sloužící u ZZS, zastupitel Olomouckého kraje za STAČILO!, místopředseda ČSNS

Jaké konkrétní problémy může přinášet provoz větrných elektráren na lidi žijící v jejich blízkosti podle současných poznatků?

Těch negativních vlivů je velmi mnoho a já se nebojím říci, a svá tvrzení dokonce doložit na podkladě svých poznatků a argumentů mnoha mých kolegů – odborníků na jednotlivé oblasti, že na projektu VTE v akceleračních zónách není dobrého vůbec nic. Energeticky jde o absolutní propadák, který nikdy nemůže »zálohovat« stabilní hlavní zdroje, ekonomicky je to obrovská zátěž na peněženky občanů, ekologicky je to malá skrytá kalamita s obrovským negativním dopadem na životní prostředí ve všech oblastech života lidí i zvířat včetně hmyzu, a pak jsou zde závažné zdravotní dopady, související s psychikou i somatikou lidí, žijících v širokém okolí větrných parků. Jedním ze zásadních škodlivých faktorů, o kterém se vůbec nemluví, a navíc jde o neslyšitelnou část zvukového spektra, je infrazvuk, tedy zvuk o vlnové délce od 1 do 20 Hz. Ten je produkován otáčejícími se lopatkami větrníku a některými částmi turbíny a nejen že zesiluje svou intenzitu a mění vlnovou délku s narůstajícím výkonem a počtem větrníků v oblasti, ale jeho účinek samozřejmě graduje s dobou působení – tedy dobou provozu větrné elektrárny. A co je nejhorší, oficiální hlukové studie jej (zřejmě i záměrně) vůbec nezmiňují, anebo jsou k jeho měření použity zcela nevhodné přístroje s dolní hranicí záchytu například 16 Hz.

Jak tyto faktory působí na ostatní živé organismy, zvířata, hmyz a koho mohou ovlivňovat nejvíce?

V hodnotách kolem 75-80 dB (u citlivých jedinců i níže) způsobuje infrazvuk závažné poruchy spánku, stavy nevolnosti, úzkosti, závratí, jakož i kardiovaskulární problémy a další, přičemž velmi nebezpečná je situace, kdy infrazvuk dosáhne frekvencí blízkých tlukotu srdce nebo vibrace tkání. Tehdy dochází k rezonanci tkání a poškození buněk (zejména svalových nebo nervových) i při relativně nízkém akustickém tlaku.

Vláda se ale i přesto snaží větrné elektrárny prosadit. I přes problémy, které zmiňujete nejen vy, ale mnoho dalších i mezinárodních expertů. Navíc lidé nejsou jediní, kdo trpí.

Domnívám se, že vzhledem k dříve řečenému, tedy, že využití větrné energie »ve velkém« v našich podmínkách České republiky nemá absolutně žádný hospodářský význam, nám takové problémy nestojí za to.

Tak jako vždy, nejvíce trpí nejcitlivější jedinci, ať už jsou to lidé nebo zvířata. U lidí je dokonce běžné, že musí mnozí své domovy opustit a hledat klidnější místo pro žití, ačkoliv je ale velmi těžké opustit domov, který nedokážete ani prodat někomu jinému, protože nikdo netouží po bydlení »pod vrtulí«, která je navíc důvodem toho, že lokalitu opouštíte. Přinejmenším klesne cena vaší nemovitosti na zlomek ceny.

Negativními jevy trpí ale i zvířata, která skutečně lokality opouštějí, což bývá i důvodem stížností a v budoucnu zřejmě i soudních pří mysliveckých sdružení. V krajině chybí užitečný hmyz včetně včel, mizí ptactvo a to i z chráněných ptačích oblastí, přičemž ptáci jsou i přímo zraňováni a zabíjeni otáčejícími se lopatkami turbín.

Dalším prokazatelně negativním jevem je zásadní změna klimatu a úbytek srážek a sucho v lokalitě vlivem změn proudění větru za větrníky. Spodní vody jsou pak ovlivněny hlubokými železobetonovými základy a následnými trvalými vibracemi při provozu.

O ekologických škodách v krajině při výstavbě, provozu, údržbě a likvidaci větrníků snad ani nemluvě. Výsledná cena jedné kilowatty elektřiny z větrníku se pak rovná až 13 Kč, oproti jedné kW z jádra za 60 haléřů.

Jak vnímáte zrychlený proces schvalování akceleračních zón?

Nejen vnímám, ale jsem přesvědčen, že jde opět o velký byznys v řádu stamiliard korun, a proto ta ohromná urputnost všech zainteresovaných subjektů přes všechna negativa, která to přináší při zanedbatelném hospodářském výsledku. Vynechání občanů, obcí, regionů i krajů při stanovování akceleračních zón v primárním návrhu je toho důkazem, a navíc jde o nevídaný precedens, nemající v novodobé historii snad obdoby. Také rychlost schvalování zákona 249/2025 o této problematice byla nevídaná. Nutno říci, že pro tento zákon však hlasovala celá Sněmovna, vyjma poslanců SPD. Také současná vláda a její představitelé podezřele mění rétoriku a začínají tvrdit, že vymezení akceleračních zón je nezbytné a jejich odmítnutí nemožné. Jsme tedy na rozcestí mezi možnostmi zachovat si naši českomoravskou krajinu krásnou a jakžtakž zdravou, anebo ji zdevastovat obludnými a zbytečnými větrníky bez ohledu na památky (včetně UNESCO například u Kroměříže), přírodní krásy, lokality jako Svatý Hostýn, Říp nebo Blaník, zoologické zahrady, chráněné krajinné oblasti, ale nakonec i bez ohledu na občany, ptactvo, zvířectvo a užitečný hmyz, který v dotčených lokalitách žije. A to všechno pro něčí byznys, mnohdy podložený legalizovanou korupcí ve vztahu k obcím, samosprávám a úředníkům na všech dotčených stupních. Řešení je však pouze na nás, na občanech, formou aktivního, ale opravdu aktivního odporu proti této zvůli. Nahlédnout a inspirovat se lze na stránkách www.krajinalidi.cz , kde se problematikou podrobně zabýváme.

Helena KOČOVÁ