Energetická politika nad propastí

Že se energetika Česka řítí do propasti, vidí všichni myslící experti »negreendealisté«. Ti, kterým nehrozí vyhazov v práci, to i otevřeně vyslovují a v alternativních médiích píší. Greendealisté čeští i eurounijní jsou ale hluší a slepí. Jejich heslo »ještě více Green Dealu« však znamená, že objektivně nahrávají konkurenci Evropské unie všeho druhu.

Dnes silně liberálně ekonomická EU vlastní energetice ČR zle škodí řadou svých směrnic, zvláště pak:

* Směrnicí o trhu s elektřinou, která předpokládá protisměrný pohyb elektronů v síti, který je v rozporu se zákony fyziky. Protisměrný pohyb elektronů ve vodiči vede nutně k jeho zkratování. Reálně se tak neděje, protisměrný pohyb elektronů je jen »jako«, leč i tak rozvrací rozvoj elektroenergetiky, protože neumožňuje efektivní realizaci velkých investic do nových elektráren s dlouhou dobou návratnosti. Nikdo neví, co bude zítra, zvláště pak co si Evropská komise (EK) vymyslí, natož co bude za deset či za dvacet let. Od zavedení trhu s elektřinou ani státy nevědí, jaké jsou současné průměrné ceny elektřiny. Neznáte-li současnou cenu, těžko se daná činnost řídí. Že prognózy vývoje cen z řady důvodů nevycházejí, je známé.

* Směrnice o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, protože je zásadně zvýhodňuje a klasickou energetiku staví do likvidačních podmínek.

* Směrnice o biopalivech, protože činí z potravin a dřevní suroviny tzv. obnovitelný zdroj energie, a povinností hojně jej využívat prohlubuje ve světě hlad a stimuluje ničení životního prostředí, zvláště lesů, nejen v tropech.

* Směrnice o liberalizaci osobní železniční dopravy, protože ztěžuje rozvoj tohoto energeticky, emisně a prostorově úsporného druhu dopravy, který jediný může tlumit přebujelou individuální silniční dopravu. Navíc liberalizovaná osobní železniční doprava svými nadměrnými požadavky na železniční infrastrukturu leckde brzdí rozvoj nákladní železniční dopravy, která jediná může omezit přebujelou nákladní silniční dopravu. Situace na trati Praha – Český Brod – Kolín je jen špičkou ledovce.

* Směrnice o obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého, které mají jako derivát finančního trhu spekulační charakter, byť to greendealisté popírají. Pod rouškou klimatické politiky jsme tak povinni spolufinancovat spekulanty.

* Směrnice o bezplatném mezistátním přenosu elektřiny, takže si nejen musíme nechat elektřinou z německých větrných a fotovoltaických elektráren rozvracet vlastní elektrizační síť, neekonomicky omezovat výrobu z našich uhelných a jaderných elektráren a riskovat obávané blackouty, viz 4. červenec 2025, ale ještě jsme tak povinni činit zadarmo. Že by tržní přístup? Nebo německý diktát, protože Němci nedělají malé, ale obří chyby?

* Green Deal – závazný program redukce antropogenních emisí skleníkových plynů na nulu do roku 2050, resp. o 90 % do roku 2040 proti roku 1990, což v konkrétních podmínkách ČR znamená si způsobit smrtící energetickou krizi. Budou u nás časem blackouty více méně běžné? Prý klid, minus dvacet stupňů Celsia v zimě Česku nehrozí. Možná. Dá se ale zmrznout i při mnohem nižších mrazech, o sociálně ekonomické katastrofě, způsobené obří energetickou krizí, nemluvě.

Aktuální boj proti zlé energetické politice EU

Prvním opatřením je bojovat proti těmto ničivým směrnicím a zvláště pak proti Green Dealu. Otázkou je, zda bude nutné zrušit EU či jen z ní vystoupit, nebo hledat spojence a vytvářet blokační menšiny. Hledání spojenců v rámci EU je nutné, a to přesto, že nevedou ke zrušení jmenovaných a dalších zlých směrnic EU, nejen v energetice.

K tomu je nutné připočítat mezinárodní mnohostranné dohody o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně paliv a energií jí spotřebovaných a mezinárodní námořní, námořní rybářské, vnitrozemské říční a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. Jen ČR tak řádově 70 mld. Kč každý rok stimuluje hypertrofii mezinárodní veřejné dopravy včetně nadměrné spotřeby paliv a energie s negativními dopady na ekonomiku i životní prostředí včetně emisí skleníkových plynů. Je podivné, že na žádné z třiceti světových klimatických konferencí žádný stát nenavrhnul tyto dohody charakteru zvykového práva zrušit, a to včetně států na korálových ostrovech, kterým údajně hrozí zničení stoupající hladinou moře. Je to na rozdíl od směrnic EU tržně konformní řešení. Kocourkovští radní si ho ale prý nevšimli.

Ke zlému vedení EU patří, že nepočítá komplexní energetickou a komplexní emisní náročnost získávání paliv a energie z jednotlivých zdrojů, podobně základních surovin, potravin, profilových výrobků, případně ji počítá chybně. Tak se stává, že opatření k ekologizaci reálně energetickou náročnost místo snižování zvyšuje, klasicky zavádění vytápění elektřinou. Podobně se zvyšují celkové emise skleníkových plynů při náhradě uhlí zemním plynem, ač je nám nalháván opak. Podle EU se tak emise oxidu uhličitého sníží na polovinu. Při jejich spálení snad. Započteme-li ale také metan, v hojném množství unikající při těžbě zemního plynu, celkové emise skleníkových plynů se zvýší asi o třetinu. K tomu přistupuje emisně náročnější doprava zemního plynu. Jen zkapalnění a zpětná konverze zkapalněného zemního plynu na plyn spotřebuje téměř 9 % energie v něm obsažené. EU ale zásadně počítá jen emise skleníkových plynů emitovaných na území EU, takže je prý vše v pořádku. Špatné jsou prý státy, které těží a vyvážejí ropu a zemní plyn. Zavádění tzv. vyrovnávacích cel EU ale nesouvisí s klimatickou politikou, ale se špatně nastaveným Green Dealem a s nekalými praktikami EU. Předpokládám, že nejen Číňané zavedou odvetná cla a EU prohraje.

Pomoc ekologům při tvorbě státní ekologické koncepce

Snad za premiéra Sobotky se nevládní ekologové energetici zapojili do tvorby státní energetické koncepce. Realita české energetiky je nikdy vážněji nezajímala, reálně jim vždy šlo jen o likvidaci jaderné energetiky, dále spaloven odpadu a o maximální rozvoj obnovitelných zdrojů paliv a energie, značka: na ceně a negativech nezáleží. Moc je nezajímaly ani úspory paliv a energií. Tristní je, že dodnes nemáme nejen dopadovou studii Green Dealu, ale také komplexní hodnocení efektivnosti větrných elektráren, elektromobilů ad. Realita může být hodně odlišná, viz Větrné elektrárny: o čem se nemluví, Naše pravda 2/2026. Možná si vzpomenete, že jeden z podvodných slibů EU nám dávaný přeD vstupem do EU byl slib komplexního hodnocení významných rozvojových aktivit, nejen na životní prostředí. Kdeže ty sliby jsou.

Nevládním ekologům se podařil husarský kousek – odnaučit příslušné úředníky pracovat s bilancemi paliv a energie. Co je ekologické, musí být prý ekonomické a snad kdyby nebylo, platí zákon číslo jedna. Že občas jejich priority nejsou ani ekologické nebo ekologickou efektivnost reálně neznáme, je prý jen malá vada na kráse. Bilance totiž ukazují hrozící veliké problémy, decentně řečeno. Tak jsme se dostali do situace, kdy v zásadě nemáme solidní podklady pro tvorbu státní energetické koncepce, o neznalosti dopadů vysokého rozvoje větrné a fotovoltaické energetiky či elektromobility na ČR nemluvě. Prostě dotujeme investice do obnovitelných zdrojů, spotřebitel elektřiny musí platit jejich ztrátový provoz a obrovské investice jimi vyvolané v elektrorozvodné síti a je to pro realizátora efektivní. Že společnost krvácí, prý nevadí.

O frašce zvané rozvoj jaderné energetiky škoda mluvit. Jisté je, že na návrh ministra financí Andreje Babiše byl v červnu 2014 odpískán projekt dostavby jaderné elektrárny Temelín, protože počítal jen s aktuálními cenami elektřiny a nebral v úvahu jejich očekávané zvyšování a šílené podmínky, vznikající v důsledku podivné podpory obnovitelných zdrojů. Jistě, bylo v živé paměti svržení Nečasovy vlády v tzv. kabelkové aféře po jeho návratu z Moskvy a připuštění účasti Rosatomu na dostavbě Temelína. Prý v ČR jako v kolonii. Z projektu dostavby jaderné elektrárny Dukovany udělaly vlády Babiše a Fialy frašku – za mnohem vyšší cenu, než kdyby ji realizovaly české firmy ve spolupráci s Rosatomem a s podmínkou EK, že bude svou elektřinou jen doplňovat nepravidelně pracující obnovitelné zdroje. Tomu se v mnoha režimech říká sabotáž rozvoje.

Zde jsou ale nevládní ekologové – energetici – konzistentní. Jejich základní cíl je zničit jadernou energetiku, i kdybychom měli pomřít mrazem a hladem.

Závěrem

Uklidit výše popsaný Augiášův chlív ve státní energetické politice ČR i EU nebude snadné ani rychlé. Jsou tu ale dvě věci, které nelze ani o den odkládat:

1.   Zabránit nevratné destrukci našeho palivoenergetického komplexu, především znepřístupnění asi 1,5 miliardy tun kvalitního černého uhlí v ložisku Frenštát pod Radhoštěm, a zavření vybraných uhelných elektráren a tepláren, neboť pokud se emisní povolenky na nákladech podílejí 90 % (tvrzení jejich soukromých majitelů, dle jiných jen 75 %), vychází absolutně ztrátově. Stát je v tom případě musí převzít a provozovat ve vlastní režii.

2.   Zrušit obchod s emisními povolenkami a nahradit jej daní za CO₂ ve výše 20 Kč/tunu. Přednostně nepřipustit zavedení emisní povolenky ETS 2.

3.   Zrušit loňskou novelu zákona, zakládající další finanční tunel, tentokrát ve prospěch větrných baronů a na účet veřejného zdraví a přírody.

4.   Dát do pořádku nezbytnou datovou základnu palivoenergetického komplexu, bilancemi paliv a energie počínaje. Jinak bude rozhodování opět slepé…

Jan ZEMAN