Evropský parlament chce zakázat symboly komunismu

Evropský parlament chce zakázat sovětské komunistické symboly – jak bylo vyjádřeno v rezoluci přijaté koncem ledna. Ruská revoluce a historie levicových stran by měly být vymazány z paměti zemí EU. Historie se přepisuje a zneužívá k současným politickým účelům. To je totiž považováno za nezbytné v boji proti ruskému zneužívání historie k podpoře jeho útočné války proti Ukrajině.

Novému usnesení předcházela v Evropském parlamentu další dvě, jedno pak v Radě Evropy. Začalo to právě návrhem v Radě Evropy už v roce 2006 – od Görana Lindblada ze Švédska jménem Evropské lidové strany (EPP) odsuzujícím zločiny (tzv.) komunistických režimů, který nezískal dvoutřetinovou většinu, aby mohl být přijat. A pokračovalo přijetím rezoluce v Evropském parlamentu o Svědomí Evropy a totalitarismu v roce 2009, která ustanovila den památky obětí stalinismu a nacismu.

O deset let později následovala rezoluce o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Relativizovala holocaust tím, že vykreslila sovětské a nacistické Německo jako pachatele genocidy, zatímco masové vraždění a teror podobný tomu v Sovětském svazu ze strany západoevropských států z obrazu zmizely. Letos bylo možné vrátit se k původní iniciativě v Radě Evropy – zaměřit se pouze na historická zvěrstva charakterizovaná jako komunistická, přičemž zvěrstva na Židech již nebyla zahrnuta. Země EU se tak zapojují do vlastního zneužívání historie, v neposlední řadě i 2. světové války.

Zneužití výročí osvobození Osvětimi

Rezoluce byla přijata několik dní před oslavou osvobození Osvětimi Sovětským svazem, kdy Polsko dalo jasně najevo, že Netanjahu je vítán jako host v rozporu se smlouvami, které Polsko podepsalo, aniž by byl zatčen a postaven před soud v Haagu za genocidní zločiny, z nichž je obviněn. Zatímco země EU pokračují v dodávkách zbraní a diplomatické podpoře Izraele při etnických čistkách Palestinců a genocidě, rezoluce vyjadřuje plnou podporu vyšetřování válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy mezinárodním trestním soudem ICC, ale pouze ze strany Ruska na Ukrajině.

Důraz je kladen na evropské národy jako oběti Sovětského svazu, zatímco vyhlazování Židů z nové verze světových dějin EU zmizelo. O vítězství Spojenců nad fašismem v Evropě a Asii s jeho důsledky globálního významu, jako je založení OSN a podpora lidských práv, již nelze mluvit, aniž by to bylo zasazeno do eurocentrického tunelového vidění. Mluvit o vítězství Spojenců ve světové válce totiž prý ignoruje následnou sovětskou okupaci pobaltských států a podrobení střední Evropy.

Že v Den vítězství 1945 Francie bombardovala demonstraci Hnutí za svobodu v Alžírsku a zabila 15 000 lidí, kteří věřili ve falešné sliby západních spojenců o nezávislosti, se vytratí z paměti. Zapomíná se také na skutečnost, že Nizozemsko vyslalo do Indonésie 150 000 vojáků, aby tam rozdrtili hnutí za svobodu a udrželi evropský kolonialismus. Usnesení z roku 2019 již připravilo půdu pro to, aby to bylo ignorováno. Nyní je historickou pravdou EU o světě ještě více potvrzeno, že světové války se týkají Evropanů jako obětí a nikoho jiného.

Potlačování znalosti historických procesů

Usnesení Evropského parlamentu poškozuje vztahy EU s většinou národů světa. Pohled rezoluce na státy jako volně se vznášející, ukazující, že Západ je vždy v zásadě dobrý, zatímco Rusko je vždy opakem, je založen na potlačování znalosti historických procesů a vztahů mezi zeměmi. I po revoluční transformaci v Sovětském svazu a po mírovém stažení svých jednotek z východní Evropy je Rusko vnímáno jako nositel věčného zla. Skutečnost, že ve Švédsku a na mnoha dalších místech se demokratizace, ženská práva a mnoho dalších sociálních práv prosadily až po ruské revoluci a že Sovětský svaz byl první, kdo dal ženám a homosexuálům stejná práva, je vymazán z povědomí. To samé je s dekolonizací.

Útok na sovětský komunismus není pouze útokem na levici, ale na všechna lidová hnutí, která způsobila revoluce ve velkých částech světa od Haiti, Mexika a Číny po Finsko a Ukrajinu, kde kdysi začala ruská revoluce v Poltavě a Charkovské oblasti (podle historika Lennarta Samuelssona).

Sovětský svaz se stále více vyvíjel diktátorským směrem. To však neznamená, že historická emancipační role rolníků, zemědělských dělníků a malých farmářů, kteří často nesli tyto revoluce spolu s menším počtem průmyslových dělníků a ještě menším počtem státních zaměstnanců, stojí za odmítnutí.

Rezoluce Evropské historické vědomí, přijatá v lednu 2024, obsahuje zajímavé posuny směrem k jemnějšímu pohledu na historii. Hovoří o vytvoření vzájemného porozumění a usmíření jak v rámci evropských národů a mezi nimi, tak i mezi evropskými národy a zbytkem světa. Důraz je však kladen na otázky národů a menšin, nikoli sociální třídy, a výslovně staví na démonizaci ruské revoluce a Sovětského svazu v dřívějších výše kritizovaných rezolucích.

Ovládnutí dějepisu státní mocí

Skutečnost, že instituce jako EU usilují o ovládnutí dějepisu státní mocí, poškozuje zásadu, že hledání znalostí by mělo probíhat svobodně za pomoci lidového vzdělávání a výzkumu. Účast levicových stran ze severských zemí a Francie na tomto politickém zneužití historie pak ukazuje, že strany jsou připraveny obětovat legitimní vzpouru lidových hnutí a jejich historický význam na oltář politického oportunismu. To znamená, že lidová hnutí v Evropě se nyní musí vymanit z tohoto druhu zneužívání historie, ať už ze strany EU, Ruska nebo kohokoli jiného. Toho lze dosáhnout společně s hnutími lidí po celém světě, která se snaží vymanit zpět historii z jejího uzavření ve státních myšlenkových věznicích budováním vztahů přes všechny hranice.

Statistiky

Pro letošní rezoluci hlasovalo 480 poslanců, 58 hlasovalo proti a 48 nehlasovalo pro ani proti, takže aktivně nezaujali žádný postoj. Někteří se rozhodli zdržet se kterékoli ze tří možností.

V rámci levého bloku 20 hlasovalo proti, dva se zdrželi a 15 hlasovalo pro. Proti byla Die Linke., komunistická strana (PCP) a Levý blok v Portugalsku, čtyři různé převážně regionální strany ve Španělsku, všechny tři hlasy z Řecka a Kypru. Počet hlasů ve prospěch rezoluce obdržel osm francouzských hlasů z Mélenchonovy Nepoddajné Francie, všech šest severských hlasů a jeden hlas od Animal Party v Nizozemsku.

Další větší skupina hlasující proti přišla od převážně levicově orientovaných sil ze skupiny Nezávislost, které z různých důvodů nejsou v The Left in the EP (někdejší GUE/NGL – pozn. red.) akceptovány. Mezi 16, kteří hlasovali proti, bylo šest z Aliance Sáry Wagenknechtové, poslanci KKE, respektive KSČM.

Napsal Tord BJÖRK, přeložil Miroslav PROKEŠ