Jak přišel čert k hrobce

Jen se tak poflakoval. Zřejmě se pekelně nudil. Doslova. Na vranovském bradle se totiž procházel čert. Shlížel do údolí Jizery a kabonil se. Místní obyvatelé byli příliš usedlí. Neměl koho odnášet do vyhřátých hlubin. Vtom mu hlavou bleskla myšlenka. Může přece popadnout něco jiného a těm svatouškům se pomstít za to, že chodí spát se slepicemi, nekarbaní, neopíjejí se do němoty a nehoní cizí sukně. Vyrval tedy kus skály a hodil si ho na hřbet. Přehradí jím řeku. To budou lidičky koukat, až budou polykat andělíčky při nečekané záplavě. Už byl dole a pelášil na příhodné místo.

Proti němu se náhle vynořila stařenka. Hned ji napadlo, že takovou sílu může mít jen rarach. Vztyčila proti němu pravici a udělala tři křížky. Vyzvala ho, aby hned zase zmizel v pekle. Ďábel zaúpěl a propadl se do země. Zůstal po něm jen ten balvan, kterému se říká Sutka nebo též Čertova hrobka.

Hrad se stavěl překotně

Poučná vyprávěnka nejspíš vznikla v době rekatolizace, aby si obyvatelé uvědomili význam přikázané zbožnosti. Vždyť panství před stavovským povstáním koupil Albrecht Jan Smiřický, kterého protestanti chtěli zvolit českým králem. Byl mladý a náramně bohatý, což by jejich věci jen prospělo. Jenže nečekaně zemřel už v roce 1618. Přestože stál jen u počátku povstání, jeho majetek byl stejně po porážce na Bílé hoře zkonfiskován. A dostal se do rukou Albrechta z Valdštejna. Tento rod se sem tedy po dlouhých letech zase vrátil. Vesnice v okolí budoucího hradu patřily do roku 1424 dominikánskému klášteru v Turnově.

V převratné husitské revoluci je získali Valdštejnové. Heník z Valdštejna se hned pustil do výstavby skalního hradu, který před útočníky, v tomto případě kališníky, chránila především poloha na strmé skále. Jeskyňky také skýtaly úkryt pro střelce. V nepokojné době se pospíchalo, aby bylo sídlo brzo dokončeno. Pokud tu mají bloudit nějaké zakleté duše, nejspíš půjde o muže, kteří se při tom překotném tempu zřítili ze skal. Klid jim nejspíš nedopřál Heník, který asi rodiny, které přišly o živitele, nijak nepodporoval. V tom případě je stěží lze vysvobodit, protože jména těch, kteří na stavbu hradu doplatili životem, se nedochovala.

Příliš mnoho Skal

Nejdelší skalní hrad u nás o délce téměř 400 metrů se nazýval Vranov podle vsi v údolí. Častěji se mu říkalo prostě Skály nad Jizerou. Jenže slavný vojevůdce měl ve svém frýdlantském vévodství hned dvoje Skály. Za významnější považoval tu s přívlastkem Hrubá. Tak ta druhá získala název Malá, aby ji nezastiňovala. Někdy se také uvádí, že toto rozlišení zavedli až Desfoursové, kteří panství získali napřed od Albrechta z Valdštejna a po jeho pádu si ho ponechali. To už ale hrad delší dobu chátral.

Utichl zde i hluk hostin, které bývaly patrně dost bohaté. Svědčí o tom nálezy z hradního smetiště, které bylo prozkoumáno v letech 1863-64. Odborníky překvapil vysoký počet medvědích kostí. Pochutnávalo si panstvo na proslavených medvědích tlapách? Jenže již na konci 15. století šlechtici považovali hrad za nepohodlný. Nedaleko si postavili tvrz, kterou od roku 1565 přeměnili v zámek tehdejší majitelé panství Vartenberkové. Zámek byl několikrát přestavován barokně, empírově, secesně.

Změť osobností a událostí

Symbolem Českého ráje, jehož fotografie je snad ve všech turistických prospektech, je letohrádek v podobě kaple na konci bývalého hradního areálu. V roce 1826 ji vystavěl textilní podnikatel František Zachariáš Römisch. Ten se po koupi panství s vervou pustil do výstavby tzv. Pantheonu, Je to směs pomníčků, soch, bust či antických uren, které připomínají miš maš osobností dějin, básníků, spisovatelů, vojevůdců i různých událostí vybraných podle jeho vkusu. Römisch tak zničil zbytky hradu. I jeho dílo podlehlo zkáze, protože on ani jeho bratr nezplodili mužského dědice.

V dražbě koupil Malou Skálu vídeňský podnikatel Oppenheimer, který v roce 1869 obohatil místní památky o kapli sv. Vavřince, která láká turisty na nezvyklou moderní výzdobu. Zámek, nyní v soukromých rukách, je nepřístupný, a tak se zdatnější výletníci vydávají třeba na nejvyšší místo na bývalém hradě. Stojí zde kříž, k němuž se váže pověst o nešťastné lásce milenců, kterým rodiče bránili v sňatku. To splňuje romantické představy víc než Römischovy nápisy oslavující bitvy.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO – autorka a Milada HALÍKOVÁ