Japonský kapitalismus odhazuje masku pacifismu

Rozhodnutí japonské vlády z letošního 21. dubna umožnit export smrtících zbraní představuje zásadní historický zlom v politice japonského pacifismu, který země přijala po své porážce ve 2. světové válce. Kabinet premiérky Sanae Takaichiové navíc prosadil tuto změnu formou kabinetního rozhodnutí, tedy bez standardního parlamentního procesu, a to revizí rámce »Three Principles on Transfer of Defense Equipment and Technology«. Tím otevřel cestu k vývozu zbraní určených k bezprostřednímu zabíjení.

Dosavadní omezení na »nebojové« kategorie – jako záchrana, transport či průzkum – bylo zrušeno. Nově může Japonsko vyvážet stíhací letouny, bojové drony, raketové systémy, válečné lodě i celé zbraňové platformy. Export je sice formálně posuzován případ od případu, avšak zásadní zákaz exportu smrtících zbraní padl.

Další stát ignorující demokracii

Proces přijetí ukazuje, že hlavní rozhodování bylo soustředěno v rukou vlády, nikoli parlamentu. Změna vznikla v rámci kabinetu a Národní bezpečnostní rady, zatímco parlament byl odsunut na okraj. Jde o příklad, jak jsou zásadní kroky prosazovány bez širší demokratické kontroly.

Tento krok nelze oddělit od současného mezinárodního kontextu. Japonsko se jím pevněji integruje do vojenské strategie Spojených států v Asii. Argument o »hrozbě Číny« slouží jako legitimizační rámec pro militarizaci, která ve skutečnosti zvyšuje napětí v již tak nestabilním regionu. Zároveň otevírá historické rány z období japonské okupace Číny a Koreje, kdy docházelo k masakrům civilního obyvatelstva a sexuálnímu zotročování žen. Japonsko se s těmito zločiny dosud plně nevyrovnalo a upřímně se za ně neomluvilo.

Z hlediska fungování kapitalismu jde o logický vývoj. Zbrojní průmysl představuje významnou oblast akumulace kapitálu a státy se do něj zapojují, jakmile to geopolitické podmínky umožní. »Pacifismus« tak ustupuje ekonomickým a mocenským zájmům. Zatímco vláda podporuje zbrojařské koncerny, problémy společnosti, jako jsou stagnace mezd, nejistota práce či demografická krize, zůstávají neřešeny. Veřejné zdroje jsou směřovány do výroby zbraňových systémů namísto zvyšování životní úrovně obyvatel.

Zapojení do globálního trhu s násilím

Legalizace exportu smrtících zbraní znamená zapojení Japonska do globálního trhu s násilím. Kontrola jejich použití je omezená a zkušenost ukazuje, že takové zbraně často končí v konfliktech, které nelze ovlivnit.

Rozhodnutí japonské vlády z roku 2026 tak není jen změnou pravidel. Představuje otevřené přihlášení se ke zničující japonské militarizaci první poloviny 20. století.

Ludvík ŠULDA