Na sociálních sítích a hromadnými maily se opakovaně šíří obrázek s údajným národnostním složením Oděsy z roku 1894. Uvádí 188 082 Rusů, 112 235 Židů, 13 462 Poláků, 8897 Němců, 5272 Řeků a 1129 Francouzů. Pod obrázkem pak stojí provokativní otázka „A kde jsou nějací Ukrajinci? Nejsou, protože je ještě nevymysleli!“ Mně do mailu došel s předmětem „Kdo žil v roce 1894 Oděse, když v té době ještě národ Ukrajinců nikdo neznal?!?!?!“
Pojďme se podívat, či je pravdivý, nebo nikoliv.
V prvé řadě je potřeba říci, že situace byla v té době podstatně složitější. Samotná čísla velmi pravděpodobně odpovídají dobovým statistikám Oděsy. Podobné údaje se skutečně objevují na historických pohlednicích z konce 19. století a odpovídají také výsledkům prvního všeobecného sčítání obyvatel Ruského impéria z roku 1897. Problém je v jejich interpretaci, neboť Ruské impérium tehdy většinou nesledovalo národnost v dnešním smyslu, ale především mateřský jazyk, náboženství nebo státní příslušnost.
Navíc carské Rusko považovalo Ukrajince za součást širšího „ruského národa“ a označovalo je jako Malorusy, zatímco dnešní Rusové byli vedeni jako Velkorusové. Samostatná ukrajinská národnost proto v řadě statistik vůbec nevystupovala, přestože Ukrajinci na území dnešní Ukrajiny žili. To potvrzuje i první celostátní sčítání obyvatel z roku 1897. V samotné Oděse tehdy žilo zhruba 38 000 obyvatel s ukrajinštinou jako mateřským jazykem, tedy asi 9 % obyvatel města. V celé Chersonské gubernii, jejíž součástí Oděsa byla, to pak bylo přes 53 %. Historici navíc upozorňují, že Oděsa byla od svého založení kosmopolitním přístavem, který přitahoval obyvatele z celého impéria i zahraničí, ukrajinské obyvatelstvo převažovalo spíše na venkově.
Můžeme tak konstatovat, že obrázek používá reálná historická data, ale z toho, že se v této dobové statistice neobjevuje položka „Ukrajinci“, nemůžeme vyvozovat, že Ukrajinci neexistovali nebo byli „vymyšleni“ až později.
(lšu)
10 komentáře
Komentář k panu Pukavcovi. Ke čtení příspěvků jsem se dostal až teď. S vámi pane Pokavče nesouhlasím. Rozbíjení států na státečky a státečínky je odvěká metoda ovládání malých a méně mocných až bezmocných. O to jde USA a Západu, kam se teď hrdě vnucujeme – jako chudý příbuzný, který ale žádný respekt nemá. Možná dobří tak na špinavější práci.
To co po tři sta letech nadvlády Habsburků vzniklo: Můžeme si myslet každý cokoliv, ale že republika nepřežila a vznikla další válka nebyla naše chyba. A to že jsme byli 40 let za socilaismu opravdu svobodní – byť pod kontrolou SSSR je další fakt. Svoboda nejsou lidská práva, ale ekonomická síla a samostatnost a schopní lidé v politice, co vidí realitu.
Co udělala Klausova sebranka: Rozdělila Československo okamžitě. Proč? Dolů se padá dobře, nahoru se leze hůř nebo to už nejde.
Nechci být prorokem, ale příklady Jugoslávie, Pobaltských republik jsou jasné. A Velký bratr v masce Trumpa, toho zákeřného a nepředvídatelného magora toho využije. Bud´te si pane Pukavec jistý. Naše lidská lhostejnost a nezájem o tyto věci, jsou ten nejlepší předkrm pro nenažrané Evropany a USmany. „Není fšechno fajn, co se leskne a blýská.“
Myslím že většina toho co píšu není v rozporu s tím, co píšete vy, takže moc nechápu v čem se mnou vlastně nesouhlasíte. To že existuje jistá kulturní struktura podle které lze dělit státy na libovolně malé (velké) celky nijak nevyvrací to, že dělení států je mocenským nástrojem a může být zneužito. Ta libovolnost je spíš tím, co to usnadňuje. Ona ta možnost dělení na libovolné velkosti jde chápat i opačně – tak, že je možné se i spojovat. Nicméně jednu věc, se kterou úplně nesouhlasím bych asi vybral.
–
„Svoboda nejsou lidská práva, ale ekonomická síla a samostatnost“ – Svoboda není jen jedno z toho, svoboda je obojí. U lidských práv je ale ten problém, že mohou být definována špatně. Já v podstatě uznávám, že minulý režim byl v mnohém lepší. Rozhodně ale nebyl bez chyby a některé práva lidem chyběla. Dále je nutné říct, že lidé mohou žít i bez svobody a někdy jim moc svobody i škodí. I za socialismu ale hledělo na lidská práva, jen byla chápána jinak. Lidí měli například právo na práci (čehož často zneužívali tak, že měli v práci malý výkon). Jak přesně by tedy měla lidská práva vypadat je velmi problematickou otázkou. Ani jedna strana je neměla definována dobře. Navíc je také nutné definovat nejen občanská práva, ale i povinnosti. Jejich definice není o nic více problematická. Je zde obrovský prostor pro nové filozofie. Bohužel, někdy mám dojem, že filozofové dnes pečlivě vynechávají právě ty témata, která jsou nejdůležitější.
–
„Kdy vlastně byli „vymyšleni“ Ukrajinci,“ – Vymyslel jsem je já předevčírem. Ale jako obvykle mi lidé nevěří, že jsem je vynalezl já. Život je pes.
Více by mě zajímalo jaký je rozdíl mezi ukrajinštinou a ruštinou?. Když v německé televizi ukazují nějakou reportáž z Ukrajiny a s někým se tam baví, tak tomu i docela rozumím, protože se zřejě v Ukrajině mluví rusky. Takže ukrajinci jsou pro mě slovanský a ruský národ. Asi hodně podobně jako Češi a Slováci. Už se těším až toho krypla žida Zelenského a tu celou dosazenou hnusnou vládu tam rusové pořádně vyčistí, a Ukrajinu si přeberou a začlení do RF a pak bude prezidentem pan Putin a s tím Ukrajinským svinstvem bude konečně pokoj. I když USraelci do války asi pošlou dalšího blbýho kreténa jako je ten „náš“ Pavel Peter..
Už toho nechte. Z Ruska socialismus nepřijde, kolikrát to mám opakovat?
Socialismus z Ruska asi nepřijde, ale mohl by z Ruska přijít levnější plyn nebo ropa. Také kontakty s ruskými oligarchy nejsou k zahození. Nemusíme se upínat jen k těm ze západu. Navíc už vznikají nadnárodní oligarchie a bylo by škoda do nich nezapojit ruské zdroje.
Do bře, z Ruska nám oligarchové můžou poslat levnější plyn nebo ropu. Ze Západu zase ten socialismus.
Tak to se končeně budeme mít dobře. Volejte SLÁVA a tři dny se radujte! Jenom nechápu, proč to pořád musí chodit od východu nebo od západu. Marně si lámu hlavu nad tím co by se stalo, kdyby nám nikdo nic neposílal. Kdepak bychom skončili?
Hlavu si lámat nemusíte, dříve jsme pošťáka dělali my. ale to bylo za zlého socialismu. Takže, co si v budoucnu uvaříme, to si také sníme.
„Navíc carské Rusko považovalo Ukrajince za součást širšího „ruského národa“ a označovalo je jako Malorusy, zatímco dnešní Rusové byli vedeni jako Velkorusové.“
– – – – –
Potom je ale otázkou, jaká je vlastně definice národa. Je spíše správné zahrnout Ukrajince pod Rusy nebo jim vytvořit samostatnou kolonku? A není to jen problém Ruska a Ukrajiny. Obyvatelé ČR jsou Češi. Ale dělí se na Čechy, Moravany a Slezany. A každou z těchto skupin lze dělit na další podskupiny a ty zase na další. V minulosti měla prakticky každá vesnice odlišné kroje a zvyky a některé je pěstují dodnes. Není možné určit, kdo má pravdu. Je stejně tak možné tvrdit, že Ukrajinci jsou Rusové jako tvrdit, že jimi nejsou. Je to jen otázka definic a hraní se slovíčky. Dnes se uznává svoboda a na základě toho bychom mohli říct, že když se chce část Rusů prohlásit za samostatný národ, ať to klidně udělá. O tohle vůbec nejde. A ani to ve sporu Ukrajina vs Rusko nehraje roli. Roli hraje to, že část lidí na Ukrajině chtěla autonomii a tu nedostali. A stejně tak to, že Rusko i Západ mají na Ukrajině mocenské zájmy. Schovávat tyto problémy za slovíčkaření s národností je zbytečné.
Komentáře jsou uzavřeny.