Koncem roku si mongolská veřejnost připomněla 100 let od významné události svých dějin, kulatého výročí přijetí první ústavy a vyhlášení Mongolské lidové republiky (MoLR).
Tomuto historickému kroku předcházelo několik důležitých událostí. Oficiálně byly zrušeny feudální tituly. Jako jedni z prvních se šlechtických titulů vzdali 7. března 1924 pozdější politici lidové vlády pocházející z řad šlechty. Balingín Cerendordž (1868–1928) se zřekl titulu gün (vévoda) a stal se prvním premiérem MoLR. Stejně tak učinil i pozdější ministr vnitra Cerendondovyn Navánneren (1877–1937), který se vzdal titulu secenchan (moudrý malý chán).
Dne 20. května 1924 zemřel bogdgegén, dosavadní hlava mongolského teokratického státu od roku 1911, jehož moc omezila lidová vláda v roce 1921 pouze na církevní záležitosti. Byl tibetské národnosti (narozen roku 1870 ve Lhase) a jeho vlastní jméno znělo v mongolské podobě Gončigcerengín Agvánluvsančojdžinjamdandzanvančug.
Od 3. do 25. června zasedalo předsednictvo ÚV Mongolské lidové strany (MLS), jediné politické a vládnoucí strany v zemi. To přijalo v poslední den jednání usnesení o zřízení republiky. Republika byla poté oficiálně vyhlášena v den tradičního svátku Nádam dne 11. července. V srpnu se sešel III. sjezd MLS, který změnil název své strany na Mongolská lidová revoluční strana (MLRS), přijal kurs orientace na nekapitalistickou cestu rozvoje a usnesení o svolání I. Velkého státního churalu.
Klášter nahradil Rudý bohatýr
Velký státní chural zasedal od 8. do 26. listopadu 1924. Schválil přejmenování hlavního města Níslel Chüré (v překladu Klášter hlavního města) na Ulánbátar (v překladu Rudý bohatýr) a první ústavu v dějinách nového Mongolska. Text ústavy připravovala speciální komise už od roku 1922. Do mongolštiny byly přeloženy ústavy několika evropských států. Nově jmenovaná komise nakonec přijala za vzor ústavu Sovětského svazu. Nová ústava se skládala z úvodu a šesti hlav. První nesla název Deklarace práv skutečného mongolského lidu, druhá se týkala nejvyšších orgánů státní moci, třetí místních orgánů státní moci, čtvrtá pojednávala o volebním právu, pátá o rozpočtu a šestá o státní pečeti, znaku a vlajce.
Mongolská lidová republika
Na základě nové ústavy byla vyhlášena republika s názvem Mongolská lidová republika (Bügd Najramdach Mongol Ard Uls). Nejvyšším orgánem státní moci se stal Velký státní chural, druhou komorou pak Malý státní chural s pravomocí jmenovat vládu. Nový stát měl plnou politickou podporu SSSR, který mu rovněž poskytoval významnou ekonomickou pomoc. Jako jediný stát světa udržoval s Mongolskou lidovou republikou diplomatické styky od roku 1923.
Koncem 20. let mělo Mongolsko hospodářské a kulturní styky též s Německem a s Francií. Teprve po výsledcích referenda o nezávislosti z října 1945 uznala v lednu 1946 Mongolsko též kuomintangská Čína.
Dne 29. listopadu zasedal I. Malý státní chural, jehož předsedou se stal Peldžidín Genden (1895–1937) a premiérem výše zmíněný Balingín Cerendordž. Druhá (socialistická) ústava byla přijata v červnu 1940, poslední pak po zásadních politických a ekonomických změnách v lednu 1992. Tehdy se změnil oficiální název státu pouze na Mongolsko (Mongol uls).
Řada tragických chyb a omylů
V průběhu existence Mongolské lidové republiky došlo k rozvoji průmyslu i zemědělství, ale také k řadě tragických chyb a omylů. Od 90. let se Mongolsko snaží budovat demokratický neutrální stát a udržuje styky s více než 180 státy světa.
Setkání ke 100. výročí
Současný mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Mongolska v České republice i ve Slovenské republice Damdiny Gansüch uspořádal u příležitosti 100. výročí přijetí první ústavy a vyhlášení Mongolské lidové republiky v hotelu International v Praze přesně ve výroční den přijetí ústavy, dne 26. listopadu, přátelské setkání občanů Mongolska žijících, pracujících a studujících v České republice. Více než 100 mongolských občanů mohlo kromě bohatého kulturního programu a pohoštění sledovat několik zajímavých vystoupení pana velvyslance se základními informacemi o Mongolsku, o mongolské menšině v České republice (čítající dnes téměř 14 tisíc mongolských občanů) i o historii a současnosti vztahů Mongolska a Československa.
Další příležitostí k rozvoji a rozšíření tradičních vztahů mezi naší republikou a Mongolskem bude rok 2025, kdy si připomeneme 75. výročí navázání diplomatických vztahů (25. dubna 1950). Kromě plánovaných oficiálních návštěv nejvyšších představitelů bude v Národním muzeu v Praze otevřena výstava o Čingischánovi a řada dalších vzpomínkových akcí.
Jiří ŠÍMA
(Autor je orientalista, bývalý a poslední velvyslanec ČSFR v Mongolsku v letech 1990–92.)
