CESTUJETE S NÁMI Malá vesnička, velké výhledy

O jakou vesničku jde? Obec Díly na Chodsku. Malá, zato s krásným rozhledem po okolí díky vyvýšené poloze (cca 610 metrů n. m.). Uvádí se, že je odsud vidět do vzdálenosti 90 kilometrů. Pohled na Domažlicko je nádherný i při východu slunce. Řekl bych – zemský ráj to na pohled. Je ale otázka, co nám v tomto ráji ještě patří. Co nám vlády po roce 1989 ještě nerozprodaly?

O historii obce Díly na úpatí zalesněného vrchu Haltrava se toho píše hodně, ale rád bych raději směřoval k současnosti. Dnes v Dílech žije asi 400 obyvatel. Název je zřejmý – vznikl podle dílů polí a luk, oddělených polními cestami. Proto má ve znaku pruhy. Hodně se v obci začalo měnit po sametovém převratu. Po pravé straně zdejší kapličky na informační tabuli čtu: „Všechno na světě jednou začíná a jednou končí. Tak přišel listopad a sametová revoluce.“ Následovalo zvolení Václava Havla prezidentem ČSFR a jeho slova – pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. „Všichni jsme se svobodně nadechli… Po sametové revoluci bylo také na Dílech založeno Občanské fórum,“ připomínají tady nedávnou historii.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje má výrazné nárožní obložení ze skládaného kamene. Postavena v letech 1945-47.

Kaplička je opravená a nově vysvěcená. Zde se každý rok 1. května občané scházejí a vzpomínají na osvobození americkou armádou v roce 1945. Do obce, jak čtu na jiné informační tabuli, přijelo osobní auto s pěti vojáky a najelo na minu. Všichni zahynuli. Kousek od obecního úřadu se nachází pomník první světové války. Napadá mě – když přihlížím k dnešní kritické situaci ve světě – zdali má smysl v 21. století počet pomníků zvětšovat? Jinde se v obci píše, že první ani druhá světová válka tohle území moc nepostihla.

Už v roce 1990 si občané odhlasovali, že se odtrhnou od Postřekova, kam patřili. To už se stalo v minulosti několikrát. Mají tedy svůj obecní úřad i hasičskou zbrojnici. Obchod COOP, dříve smíšené zboží Jednota. Neviděl jsem zde vietnamskou večerku, jak je to zvykem v jiných vesnicích i městech. Pro děti mají v provozu mateřskou školu a žáci dojíždějí na vyučování do Klenčí pod Čerchovem. V obci Díly jsem neviděl žádnou bytovku, jen rodinné domky.

Ubytovali jsme se v hotelu v centru Dílů, který prošel celkovou rekonstrukcí a uspokojí i náročné hosty. Nabízí dokonce malé lázeňské a wellness procedury. Je zaznamenán na mapě z roku 1937.

Tento kout Domažlicka je ideálním cílem pro výlety. Jen tak namátkou: příroda Chráněné krajinné oblasti Český les skýtá bezpočet příležitostí pro túry a vycházky, třeba i na rozhlednu Starý Herštejn. Již zmíněné Klenčíjistě nemusím blíže představovat: rodiště a místo posledního spočinutí spisovatele Jindřicha Šimona Baara (1869-1925) s jeho muzeem.

Nekonečné jsou seznamy rodáků padlých na bojišti první světové války…

Poctivá práce = zdroj úspěchu

Já se zaměřím na něco méně známého. S manželkou jsme absolvovali výlet do městyse Koloveč ve východní části domažlického okresu. Nachází se v něm Muzeum techniky a řemesel, kde jsme mohli vidět přes 7000 historických exponátů. Přivítali nás manželé Volfovi, kteří se zejména zabývají výrobou keramiky. Jsou už sedmou generací, jež se tomuto řemeslu – nebo spíše umění? – věnuje. Vyrábí se zde od roku 1785 nepřetržitě! A tak jsme viděli pana Martina Volfa „při činu“, kdy před námi vytočil na hrnčířském kruhu vázičku a malou misku. Padla otázka, jak se tímto dá uživit. „Těžko,“ odpověděl. I proto, že je na trhu hodně dováženého porcelánu a keramiky z ciziny. Ale zůstává optimistou. Naši debatu jsem doplnil poznáním, že světově proslulý podnik Karlovarský porcelán měl do roku 1989 osmnáct závodů, ze kterých zbylo šest, a závod v Dubí má hodně problémů…

Dvoupatrový objekt muzea je plný předmětů, které mají historickou hodnotu. Však bez poznání dřívějších poznatků a praktické výroby by se nedalo nic zdokonalovat. Třeba jsou tam k vidění brusle, které jsme jako děti užívaly. Je možné zde vidět 67 kompletních řemeslných dílen, přičemž mnohá řemesla již zcela zanikla. Mistr cukrář v minulosti, chtěl-li přinášet novinky pro mlsné jazýčky, musel mít i svou „laboratoř“, v níž experimentoval. A byla to také náročná práce, ostatně jako každá poctivá. To je to, co setrvává, co neodchází do muzea: poctivá práce je zdrojem úspěchu.

Je pak milé si při odchodu z muzea koupit nějaké maličkosti, jako suvenýry či dárky pro přátele. Na zdi jsem si všiml v rámečku ocenění od jednoho z ministrů kultury.

Na konec děkuji Spolku diabetiků z Ostrova nad Ohří, se kterým jezdíme už několik let na ozdravné pobyty. Jeden takový se konal právě v malebném chodském kraji.

Jan TANCIBUDEK (S přispěním mh)

FOTO – autor

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.