Bydlení za dva miliony? To je přece pohádka! Když vyrazíte na domluvenou schůzku a prohlídku bytu, čeká vás velký moderní dům. V něm u vchodu recepce, hned o kousek dál dokonce společenské prostory, tělocvična, velká prádelna. Dům s nadstandardní výbavou pro jednodušší život. Jenže pak přijdete k prodávanému bytu. Prostor, který by mohl být úklidovou místností či skromnou kanceláří je dnes nabízen jako moderní byt nové doby.
V pražské Cenětické ulici je právě na prodej jeden takový »startovací byt«. Má jedenáct metrů čtverečních, miniaturní kuchyňku u vchodových dveří, koupelnu s toaletou, kde se sotva otočíte, obývací prostor sotva na jednu postel a pracovní stůl a jedno středně velké okno… A cenu přes dva miliony korun.
V reklamním inzerátu se o něm mluví jako o »komfortním řešení pro mladé«. Ve skutečnosti se ale nejedná o nic jiného než o závan dystopické budoucnosti, která je ve skutečnosti už současností.
Zmenšuje se prostor, ne ceny
Mikrobyty, tedy byty o výměře často pod 20 či 25 metrů čtverečních, se i v Česku stávají trendem. Původně měly sloužit jako nouzové řešení – například pro studenty nebo dočasné pracovníky. Dnes je developeři i realitní makléři představují jako »nový standard« a »dostupné bydlení«. Jenže když se detailněji podíváme na jejich cenu, zjistíme, že s dostupností mají společného jen pramálo.
V posledních letech se byty zmenšují, ale jejich ceny zůstávají, nebo dokonce rostou. Podle statistik developerských firem se u novostaveb v Praze dostáváme průměrně na 150 až 170 tisíc korun za m², u těch »luxusních« i více. K těm ale po přepočtu ceny za metr čtvereční patří i zmiňovaný mikrobyt s cenou 200 tisíc za m². A takových bytů, jejichž výměra klesá až k hranici 15 m², je nabízeno mnohem více.
Kde se nápad na mikrobyty vzal? »Západní Evropa také hledá cesty, jak funkčně bydlet v malém prostoru, a jedním z inspirativních příkladů jsou ‚kapslové byty‘ (capsule apartments) v Amsterdamu. Město, které dlouhodobě bojuje s nedostatkem dostupného bydlení, podporuje inovativní projekty, jež kombinují holandský design s japonským minimalismem,« vysvětluje Ing. Arch. P. H. vedoucí odboru výstavby městské části statutárního města. (Redakce zná plné jméno). Připomíná například projekt »The Student Hotel« nebo »Minimal House« od architektonického studia Marc Koehler Architects, který ukazuje, jak lze na 10–15 m² vytvořit plnohodnotný domov. »Klíčovým je ale vestavěný multifunkční nábytek, kdy postel se sklápí do stěny, pracovní stůl se vysouvá z podlahy. Chytré využití výšky, velká okna a zrcadla rozšiřující opticky prostor,« připomíná architekt.
To ale vesměs nejsou projekty, které se objevují na trhu. Mnohá developerská »mikrobydlení« v ČR často šetří na kvalitě, a do malého prostoru instalují klasické spotřebiče nebo nechávají pouze holé stěny. Takové bydlení se stává jen nouzovým kompromisem podřízeným jen zisku.
V některých případech už nejde ani o skutečné byty, ale o jednotky v režimu rekolaudovaných nebytových prostor. Ty často nesplňují hygienické standardy, přesto se prodávají třeba jako ateliéry za ceny srovnatelné s plnohodnotnými byty. Z pohledu developera je logika jednoduchá: čím menší jednotka, tím vyšší cena za metr čtvereční, a tím více peněz z projektu.
Když kšeft je přednější než standardy
»Dnes se bohužel zapomíná, že bydlení je jedna ze základních životních potřeb. Nyní se staví bohužel na kšeft! Říkají tomu investiční příležitost,« říká bývalý poslanec KSČM Leo Luzar, Ph.D., který se podílel na snahách změnit stavební zákon, než jej Fialova vláda celý přepracovala a vlastně tak umožnila tyto čachry a kšefty. Trh podle něj vyloženým nedostatkem bytů netrpí. »Stavějí se další a další byty. Jenomže nejsou určené pro bydlení, ale pro zhodnocení financí lepší než v bance. Však každou chvíli v televizi běží reklamy na ‚investiční byty‘. Tedy byty, do kterých je výhodné ukládat peníze.« říká Leo Luzar a dodává, že byt, který stál před pěti lety pět milionů, má dnes cenu sedm milionů. Takové zhodnocení dnes neumí nabídnout žádná jiná finanční instituce či projekt.
Ale ceny bytů vyrostly tak vysoko, že tenhle »kšeft« začíná narážet na strop. A tak, aby si developeři udrželi do budoucna své zisky, začíná se i u nás prosazovat (po vzoru např. Japonska) trend výstavby mikrobytů. Bytů o celkové velikosti např. 16 m2. »Připomínám prohlášení majitele developerské společnosti Trigema Marcela Sourala pro SZ Byznys: ‚Nemůžeme jít cestou zlevňování metru čtverečního při výstavbě bytů, ale cestou snižování celkové ceny bytů. Zmenšování je v současnosti jedinou možností.‘ Pokud nepřijde radikální změna stavebních předpisů v rámci nové vlády po volbách, tak se budeme stále častěji setkávat s bydlením ve sklepích, bez přímého slunečního svitu, bydlení v garážích apod.« předpovídá Luzar.
Trendu odpovídají i analýzy stavebních firem či Českého statistického úřadu. Podle nich až 40 až 50 procent novostaveb v Praze kupují investoři, často za účelem krátkodobého pronájmu. Pro běžné obyvatele jsou tyto byty buď nedostupné, nebo naprosto nevhodné pro dlouhodobé bydlení.
Právě hygienické standardy, ale i vliv života v mikroprostoru na psychiku mohou být zásadním problémem. »Z hlediska základní obyvatelnosti by měl byt umožňovat důstojné a dlouhodobé bydlení. Příliš malá výměra může vést k hygienickým, technickým a nakonec někdy i psychickým problémům,« říká Lenka Veselá, předsedkyně Sdružení nájemníků ČR (SON) a dodává: »Vhodnost tohoto typu bydlení však závisí na kvalitě provedení, dostupnosti služeb, dopravní obslužnosti a výši nájemného. Je důležité, aby i malé byty splňovaly základní standardy zdravého a bezpečného bydlení. Pro rodiny nebo seniory mikrobyty vhodné nejsou.« Právě nebezpečí pro budoucnost zmiňuje i Leo Luzar: »V takovém mikrobytě můžete přespat nebo ho pronajímat turistům, ale jedno v něm nemůžete: v takovém mikrobytě nemůžete mít a vychovávat děti.«
Bydlení jako právo, nebo investice?
Zásadní otázka, kterou si česká společnost musí položit, zní: Je bydlení základní lidské právo, nebo tržní artikl jako každé jiné zboží? V Rakousku nebo Německu má stát či město často aktivní roli v bydlení – staví a provozuje nájemní byty, reguluje ceny a podporuje družstva.
V Česku naproti tomu stát od výstavby téměř odstoupil. Městské byty mizely privatizací a nová výstavba je téměř výlučně v rukou soukromého sektoru. Developeři logicky staví to, co se nejlépe prodává. Tedy drahé, malé a často nekvalitní jednotky, jejichž hlavním účelem není bydlet – ale vydělávat.
Stát i obce mohou zasáhnout. Ať už nastavením minimálních standardů pro obytnou plochu, podporou výstavby obecních a nájemních bytů nebo daňovým zvýhodněním projektů určených skutečně k bydlení. »Za důležité považujeme obnovení výstavby dostupných nájemních bytů ze strany obcí, v budoucnu i bytových společností s omezeným ziskem. Stát by měl vytvořit a pracovat na stabilním systému podpory takové výstavby, včetně legislativních a finančních nástrojů. Neméně důležitá je i družstevní výstavba. Dále je třeba zjednodušit stavební procesy, podpořit efektivní využívání stávajících budov a bytů,« říká předsedkyně SON Veselá.
Podle ní je také zároveň třeba více regulovat spekulativní nákupy – například přes daň z neobsazených bytů nebo omezení krátkodobých pronájmů. Ve velkých městech zároveň chybějí pravidla pro omezení krátkodobých ubytování typu Airbnb, která výrazně snižují dostupnost dlouhodobého bydlení pro místní obyvatele. »Bydlení by mělo být chápáno především jako základní potřeba a veřejný zájem,« apeluje Veselá.
Budoucnost v králíkárnách?
Snahu o řešení situace ale současná vláda za celé čtyři roky nijak neprojevila. Až na zákon, který ale přináší jen dílčí drobné změny a pomoc prostřednictvím navýšení počtu úředníků a jejich práce. A nejednala i přes to, že řada odborníků jasně a dlouhodobě pojmenovává nejen problémy, ale i cesty k jejich řešení. Ty ale narážejí na zájmy developerů, často úzce provázaných s politickými špičkami.
Co se ale stane, pokud nedojde ke změně? Pokud se nic nezmění co nejdříve, můžeme se brzy dočkat reality, kdy se život v krabici o 10 metrech čtverečních stane nejen normou, ale dokonce snem – protože i tyto jednotky se brzy stanou nedosažitelným luxusem.
Helena KOČOVÁ
20 komentáře
vuak80
NO CO TO TU JE ZA MOHUTNÁ NEBÝVALA DISKUSE,CHYTAJI VOLIICI tj ČlENOVE SV ODVAHU NEBO CO NEBO JAK
?!
Pro začátek bude možná stačit se opřít o první artikul 5 PNZ tj změna systému předpotopního kapitalismu bez přivlastkú ,kdy sami politici neví co za přívlastky,které umožňují rabování jejich voliču to jsou a co jim to za kurevsky recept byl předepsán . .
Socialismus byl jak víte všichni vycinkan a pro jeho návrat by byla třeba dvoutřetinová ústavní většina v Prdlamentu dnešního zla,který odhajluje vše,ale socialismus už prý nikdy.
Co tak dát mu odsouhlasit aspoň kapitalismus s PRIVLASTKY,který sousedům umžnuje příjmy a dvě třetiny vyšší než nám,kteří jsme prý válku vyhráli a přesto jsme zase na začátku jako kdysi pan Hitler,kterého taky napadlo řešit krizi zbrojením,co?
Dyť by STACILO dát do Ústavy snad jenom slovo,které z ní bylo vytunelování a máme to.v cajku.
Myslím, že „zásadní otázka, kterou si česká společnost musí položit, zní:“V jakém ekonomickém systému chceme žít? Od revoluce se nám vnucuje, že chceme žít v kapitalismu. Pokud je to pravda, tak nic jako „právo na bydlení“ neexistuje. Existuje jen kapitál a ti, kdo ho mají a ti, kdo ho nemají. Nebo chceme žít v socislismu a v tom případě bychom měli mít nejen právo na důstojné bydlení, ale i státní vlastnictví základních zdrojů (voda, elektřina, atd.). Základním a fatálním problémem Česka je, že chceme žít v jakémsi hybridu obou těchto systémů, což je nemožné. Z druhé strany, jakmile se konečně rozhodneme, vyřeší se tím drtivá většina našich problémů, včetně těch s bydlením.
Nemyslím že jde jen o to rozhodnutí socialismus vs kapitalismus.. Socialismus nefungoval tak, jak lidé chtěli. A nefunguje tak ani kapitalismus. K otázce co vlastně chceme tedy musí nutně přibýt další otázka: Jak to změnit oproti tomu, jak to fungovalo minule, respektive funguje dnes. Zastánci kapitalismu si myslí, že stačí minimalizovat zásahy státu. Jenže to obvykle nefunguje, protože kapitalismus bez státních zásahů se stane „divokým kapitalismem, kde vše je povoleno“ a jakákoliv regulace má kromě kladných i záporné důsledky. Není tedy možné vybrat jen ty dobré regulace. Proto kapitalismus nefunguje tak, jak se předpokládalo. A případné fungování socialismu zase zatím není rozpracováno dostatečně na to, aby lidi přesvědčilo. Takže zatím je vlastně logické, že k žádné změně nedochází. Je možné žít v absolutním neregulovaném kapitalismu? Myslím že není, protože takový kapitalismus okamžitě ovládnou nejbohatší a učiní z něj totalitu. A absolutní socialismus se státním plánováním také nefunguje. Paradoxně tedy myslím, že hybrid je potřeba. Otázka ale je, jak vytvořit tu správnou kombinaci. A myslím, že jedním z důvodů, proč tuto kombinaci nemůžeme vytvořit je to, že všichni chtějí rychlou změnu k nějakém extrému, který považují za ideální – a který není realistický. Vývoj správného hybridu by trval dlouhou dobu a musel by se ladit. To chce schopné vedení i lidi, kteří budou mít s tím laděním trochu trpělivosti. Další otázkou tak je, jestli to můžeme mít nebo ne.
…nefungoval, jak lidé chtělli:-) A odkdy lidé vůbec vědí, co chtějí, nebo co je správné? Nic ve zlém, ale já si to tedy pamatuji jinak. Pamatuji si, že „komunistický“ socialismus fungoval dost dobře. Jen měl tradiční neduhy pocházející z lidské povahy. Stejné neduhy, jako má ten dnešní hybrid. A kapitalismus nebude nikdy fungovat mimo jiné i kvůli falešné morálce. V kapitalismu totiž všichni nezodpovědní, tedy všichni, kdo spoléhají na stát, logicky zemřou hlady někde na ulici. Z mého pohedu tedy zbývá poslední otázka: Dá se to, co tu máme dnes, ještě změnit? A odpověď se sama nabízí: Nedá, z důvodu lidské povahy.
„A kapitalismus nebude nikdy fungovat mimo jiné i kvůli falešné morálce. V kapitalismu totiž všichni nezodpovědní, tedy všichni, kdo spoléhají na stát, logicky zemřou hlady někde na ulici. “ – – – To co popisujete není falešná morálka, ale absence morálky. Morálka kapitalismu je sebekázeň. Zastánci kapitalismu argumentují právě tím, že nezodpovědní lidé mají zemřít na ulici. Problém tohoto je, že ti nahoře nejsou často o nic více zodpovědní než mnoho z těch dole a systém prostě bude likvidovat velkou část populace do té doby, doku nezkolabuje. Sytém absence morálky v těchto věcech je založen na chybném předpokladu, že v kapitalismu každý dostává to, co si zaslouží. Nicméně jakákoliv morálka je vždy zatížena chybami. Jde jen o to, zda jsou menší či větší. ;;; Minulý socialismus nefungoval dost dobře na to, aby lidé nekoukali na západ jako na něco lepšího. Pravda, zavedením kapitalismu jsme se západu moc nepřiblížili. Měli jsme několikrát menší mzdy než na západě kdysi, a máme je stále. Relativně tedy oproti tomu co zde máme dnes fungoval socialismus dobře. Ale postrádal dynamiku, prvky decentralizace a možnosti rozhodování na nižších úrovních. Na socialismu tedy rozhodně je co vylepšovat. Co by šlo zlepšit na dnešním systému? Zmírnění korupce, efektivnější přerozdělování, větší podpora vědy… Určitě se toho najde dost. A že nic nejde změnit kvůli lidské povaze? Lidská povaha zdaleka není jediný faktor a v minulosti lidé až moc často říkali, že něco nejde. Lidé věří v určité ideologie a mohou měnit názory, i když pravda, velmi pomalu. Ale změny možné jsou. A myslím, že je možný jak přechod k socialismu, tak zlepšení hybridu. Pokud uvěříte tomu, že se nic změnit nedá, je to první krok k tomu, aby se skutečně nic nezměnilo. Možná bojujeme spíše proti té víře, než proti přirozené lidské povaze. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že nic složitého se obvykle nepovede na poprvé. Nic se nemění také proto, že většina lidí zatím věží, že jediná správná změna je omezování působení státu a rozšíření neviditelné ruky, což vždy selže, protože neviditelná ruka obohatí některé natolik, že mohou začít zneužívat stát k ještě většímu obohacení a tím systém přestane fungovat (nefungoval by ani jinak, ale to je teď asi vedlejší). Opět ale stojíme proti víře. Lidé věřili i v to, že Země je placatá. Byl problém to vyvrátit, ale nakonec to u většiny lidí šlo. Problém není lidská povaha, ale víra v něco, co není pravda. A to se změnit dá.
Pokud by kapitalismus způsobil razantní úbytek populace, jenom dobře. Populace je virus této planety a je tomu právě díky lidské povaze. A co se týká mě, na centralizaci nevidím nic špatného. Naopak je to tisíciletími prověřená metoda vládnutí a záleží jen na tom, zda je „nahoře“ někdo chytrý nebo chamtivý. Jinak se mi líbí ta rozdílnost přístupů. Optimismus vs. pragmatismus. Přeji vám, ať vám vaše víra nese ovoce.
Kapitalismus způsobuje úbytek té části populace, která se nejvíce podílí na produkci. A to problém je. Nemnoží se vědci ani pracovití lidé, ale ti, kteří nezvládnou udržet systém na té úrovni, na jaké je dnes. Centralizace má dva problémy. Jeden zmiňujete a to je výběr toho nahoře. Druhý je ten, že jeden člověk nezvládne koordinaci velmi složité ekonomiky. Je to efektivní v primitivních ekonomikách, ale ne v těch složitých. Existuje nějaká úroveň koordinace na vyšší úrovni, která je efektivní, ale nejde centralizovat vše. Na to právě minulý socialismus dojel – mnoho ředitelů podniků vědělo co je potřeba udělat, ale než (pokud vůbec) to prošlo byrokracií až nahoru a pak zase zpátky, tak už se situace změnila. A ano, všichni mají víru, protože nikdo nemůže všechno znát. Vzdávat se není pragmatizmus. A i kdyby můj přístup pragmatický nebyl, pak pragmatismus často vedl ke stagnaci a věci museli posunout lidé, kteří řešiti to, co ostatní považovali za „nepraktické“. Optimismus by byl, kdybych věřil, že se vše povede na poprvé. Jsem pro těžší cestu a věřím, že může přinést výsledky.
No, dnešní doba podporuje hlavně bydlení ve městě. Takže venkov se vylidňuje. A co takhle návrat k zemědělství?
Lidé s pomocí státu by se na ten venkov měli vrátit. Zemědělství je sice dřina, ale je možno si tam vydělat .Naděje jsou družstva.
V České republice se zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) podílí zhruba 3%. V rámci celé Evropské unie je podíl zemědělství na HDP menší, asi 1,4 %. Celosvětový podíl zemědělství na HDP v roce 2013 byl přibližně 3,0 %, a v roce 2023 se tento podíl pohybuje kolem 2,5 % a pravděpodobně bude dále klesat. – – – Myslím, že tato čísla ukazují, že pokles zájmu o zemědělství odpovídá ekonomické realitě. I kdyby se zemědělství zvýšilo, neuživí se v něm tolik lidí aby to mělo nějaký významný vliv (srovnejte to s tím, že ČŘ se zavázala dávat na armádu 5% HDP). Navíc jsou u nás (v celé EU) slině omezené geneticky modifikované plodiny, což znamená, že musíme pěstovat jen to, na čem jsou menší výdělky a jen těžko můžeme konkurovat jiným státům. Zavedení družstev může pomoci zemědělcům, ale nepřiměje lidi stěhovat se na venkov. Spíše by bylo zajímavé uvažovat o nějakých družstvech, které budou mít pod sebou jak výrobu tak i bydlení a budou schopny přesunout výrobu tam, kde bude dostupné bydlení.
Hm, kolik lidí se uživí v průmyslu, např. v Praze?
Podíl zemědělství celosvětově dlouhodobě klesá a potenciál růstu je velmi malý. Praha se orientuje hlavně na služby, obchod a informatiku. Služby a obchod lépe fungují při větší hustotě obyvatel, takže jejich fungování na venkově by asi bylo problematičtější. Některé věci z nich by ale asi přesunout šly. U informatiky si to moc netroufám odhadnout. Jsou v ní potřeba odborníci a je otázka, jestli se budou chtít stěhovat na venkov nebo jestli se na venkově najdou lidí, kteří si vytvoří potřebnou kvalifikaci. Jinak pokud jde o průmyslová a výrobní odvětví v Praze, tak se tam tím uživí asi 20% lidí.
Pak ovšem nezbývá než to, co nám říkala soudružka učitelka na základní škole. “ Nebudeme potřebovat zemědělce, Spolana Neratovice vyrobí prášek, který třeba nahradí vepřo-knedlo-zelo“. A ostatně, astronauti, ty prášky již užívají.
A „Země kromě hor a pouští bude jedno velké město“.
To už jsme trochu odbočili, ale proč ne. Nemusí to být zrovna prášek. Například můžete si dohledat, že maso pěstované v laboratoři samostatně bez zvířat už se někde vyrábí (na zvířeti vyroste mnoho věcí, které nakonec nepotřebujete, je to plýtvání, také z etického hlediska nemusí být správné zabíjet zvířata). Stejně tak posupně roste význam hydroponie (pěstování plodin bez půdy, kdy rostliny přijímají živiny z vodního roztoku), například vertikální farmy opět mohou ušetřit hodně místa, navíc v řízeném prostředí nemáte žádné škůdce – jídlo je tak zdravější, protože nepotřebujete postřiky proti nim. Větší rozšíření je sice ještě budoucnost, ale vypadá to, že se to blíží. Nároky na prostor rostou a pole zabírají spoustu místa a nejsou příliš efektivní. Ale nemyslím že všude bude město. Snad proste i ochrana přírody a zvětší se i prostor pro lesy nebo nějaká přírodní místa k rekreaci. A možná časem ukáže, že bude možné stavět města i v pouštích a horách. Lidé někdy umí být velice vynalézaví.
Hm, tak všechno zastavíme ve jménu blahobytu zeměkoule a hlavně lidstva a budeme provádět pokusy s rostlinami a zvířectvem, které nám můžou přerůst přes hlavu.
Všechno se zastavit nemusí. A ty pokusy už probíhají, aniž by cokoliv zastavovaly. Dokonce se to už maličko dostává i do komerční výroby. A myslím, že to, že nám to může přerůst přes hlavu můžeme říct o čemkoli a proto to není moc vhodný argument. Bylo by lepší dělat jen to, co už známe? Jako v pravěku, kdy lidé (jejich předchůdci) milion let používali jen pazourek a nic jiného je nenapadlo? A myslím, že trochu více zvýšit podporu vývoje těchto věcí je určitě lepší než navyšovat výdaje na zbrojení.
K tomu pazourku se ještě vrátíme…..
Příšerné…
Zajímavý článek a hezcí králíci na obrázku. Co ale těm králíkům poradit? Už to mám! Králíci, buďte svině! Králík dnes úspěšný být nemůže, ale svině ano. Chce to kompletní transformaci. Možná pak budete mít i na mrkev. Musíte pracovat na svých duševních schopnostech. Přichází doba, kdy musí každý ukázat své kvality a neustále se zlepšovat. Při troše cvičení může mít úspěch každý! Musíte se ale přizpůsobit době a být flexibilní a pracovití.
A zkuste si přestavit, že v takovém bytě budete chtít založit rodinu. A když se budete chtít přestěhovat do většího, opět vás čeká kolotoč realitek a shánění, opět přispíváte developerům a proděláváte. Výměna je tedy nevýhodná, často už vám to mikrobydlení zůstane. Dnešní systém se navíc snaží házet odpovědnost na jednotlivce. Oni jsou ti neschopní. Jenže pokud tvrdíte, že je neschopná příliš velká část obyvatel, pak je asi něco špatně na tom tvrzení. A jak má růst porodnost, když většinu lidí přesvědčíte o tom, že jsou neschopní? Jen ten psychologický tlak je dost vysoký na to, aby ti, kteří se snaží být zodpovědní měli obrovské problémy. Je zde systém, který je výhodný jen pro to, co se odpovědnost vykašlou. A pak se všichni diví, že mladí příliš podléhají konzumu a klesá jejich zájem o praktické věci. Konzum je dostupný, věci pro normální život ne. A podle toho to také vypadá… Někdo podlehne konzumu, jiný se izoluje, další berou léky na deprese. Tyto tlaky jsou vysoké hlavně v asijských zemích, kde se můžeme podívat, jak to dopadá. V Japonsku například mají speciální pojmenování pro lidi, kteří se nedokážou při silných ekonomických tlacích zapojit do společnosti. Hikikomori bývají často ekonomicky a společensky vyčlenění, přičemž se zdržují převážně ve svých domovech. Tento fenomén je spojený s moderními problémy, jako jsou vysoké sociální a pracovní tlaky, a může být doprovázený závislostí na digitálních technologiích. U nás to teprve začne být problém.
Komentáře jsou uzavřeny.