Někdo tu touží po králi

355

Dost bylo republik! Král nikdy neumírá! Zdají se vám tato hesla „přitažená za vlasy“? Je to však realita, která se rozmáhá v naší zemi – stále ještě republice – postupnými kroky. Odborně se takový proces nazývá Overtonovo okno. Lidově salámová metoda. Zatímním vrcholem monarchistických projevů se jeví vyjádření Petra Pavla z posledních dnů. Prezident nevidí problém, aby naše země byla konstituční monarchií. A to není vtip.

Jak to řekl přesně? „Já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně. My jsme tu tradici měli na dlouhou dobu přerušenou, ale pokud by to byla vůle lidí a pokud bychom měli přímého následníka – jakože jednoho máme a teď nedávno jsem s ním mluvil – tak proč ne.“

Je příznačné, že právě tento skandální výrok zůstal víceméně bez bouřlivé reakce mainstreamu, který se přece do „svého“ Petra Pavla trefovat nebude. S údivem a kritikou reagovali jen někteří politici. Poslanec a právník Radek Vondráček (ANO) uvedl, že prezident tu není od toho, aby zpochybňoval republikánské zřízení, a současně si rýpl do Pavlovy minulosti.

Nejde však jen o jeden výrok, kterého se dopustila hlava státu. Situace je mnohem vážnější a vše se děje jakoby neformálně, přitom koordinovaně. Při trpělivosti monarchistů a jejich pomahačů a při správné mediální režii by jednoho dne mohlo být vypsáno třeba referendum o konstituční monarchii. Nahrála by tomu obecná nespokojenost s rozhádanými politiky…

Mezníkem byl listopad 1989, kdy se do politiky zapojil představitel starého šlechtického rodu Karel Schwarzenberg. Jako osoba blízká Václavu Havlovi sehrál roli prostředníka mezi státem a šlechtou, jež se pídila po majetku. Vzpomeňme, že když vykonával funkci ministra zahraničí, někteří úslužní pravicoví politici ho oslovovali pane kníže. Přitom je stále platný zákon č. 61/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918, který zapovídá používání šlechtických titulů!

Po prvním našlapování aristokratů u nás byla otázka možného navrácení monarchie nastolována stále častěji. V posledních letech, ba měsících, pozoruji akceleraci v propagaci návratu království – a to cestou podprahovou a vypouštěním „zkušebních balonků“, aby se otestovaly reakce občanů. Každý vhodný výrok či událost se počítá. Nejsou osamocené, ale synergicky zapadají do sebe.

Podívejme se na dílky této monarchistické skládačky.

Aktivní Český královský institut

Dlouhodobě v ČR působí Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, která se účastní i některých voleb.Usiluje o změnu státního zřízení z republiky na konstituční monarchii, rozpad Rakousko-Uherska vnímá jako tragické rozbití staletého středoevropského prostoru, neuznává státní svátek 28. říjen. Její volební výsledky se blíží nule, a tak monarchisté zvolili jinou taktiku: v roce 2021 se zrodil z. ú. Český královský institut.

Tato (údajně nepolitická) organizace, v jejímž čele stojí JUDr. Zdeněk Prázdný, se zabývá zdánlivě nevinnými aktivitami kulturního a mecenášského charakteru, na což lehce získává vystupující umělce a diváky. Jsou to například i koncerty na zámku Františka Kinského v Kostelci nad Orlicí. Na přelomu července a srpna se konal druhý ročník tamního Novozámeckého hudebního léta, kterého se zúčastnil i – hádejte, kdo? – prezidentský pár. Právě tam se Petr Pavel dopustil zmiňovaného výroku a veřejnosti dal na odiv, jaké superlativy napsal do pamětní knihy „hraběte Kinského“.

Aktivity Českého královského institutu mají velkou mediální podporu televize CNN Prima News, neboť jsou často v jejích odpoledních blocích propagovány. Jak jinak, než nenápadně prostřednictvím památek – královských hradů a měst v pořadu Prima Česko. Jakýkoli aktér reportáže řekne cokoli o minulém či možném budoucím království a Prázdný k tomu připojí informaci, o co královskému institutu jde. Jeho protagonisté propagují přednosti království (prý prezident rozděluje, panovník spojuje) a debatují, kdo by byl tím panovníkem. Na ruku jim jde i letošní výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn!

Modrá krev

Součástí skládačky je i divácky úspěšný seriál veřejnoprávní televize (!) Modrá krev. Pořadu nelze upřít uměleckou invenci, záběry z dronů na zámky jsou opravdu působivé, stejně jako pohledy kamer tam, kam bychom se jako běžní turisté nedostali. Ovšem právě to hraje ve výhradně pozitivním vnímání aristokracie významnou roli. Zámky a hrady jsou naším a světovým kulturním dědictvím a řadíme je k našemu rodinnému zlatu. Současně s touto pravdou nabízí František Kinský, odborný poradce a průvodce pořadem, při přibližování života šlechty její, tj. aristokratický pohled na naše a evropské dějiny. Právě touto nenásilnou a atraktivní formou je podprahově vnášeno do mysli diváků, jaké to vlastně bylo fajn, když tady vládla šlechta.

Od té české se pořad posunul i k Habsburkům a Lichtenštejnům, a tam už nejde jen o krásu zámeckých interiérů a exteriérů, ale hlavně o vztah republiky k těmto dříve vládnoucím rodům. U Lichtenštejnů také o (ne)viditelný nátlak na vyřešení jejich majetkových požadavků vůči našemu státu, do čehož se zapojil – vstřícně vůči vládnoucímu knížecímu rodu – i Petr Pavel!

Nikoli náhodou v díle Modré krve věnovaném Habsburkům, odstaveným od moci v roce 1918, hovoří Kinský s Karlem Habsbursko-Lotrinským, vnukem posledního rakousko-uherského panovníka a českého krále Karla I. A kde? V Arcibiskupském paláci na pražských Hradčanech. Že by manifestace staletého spojení trůnu a oltáře?

Přímo na Pražský hrad si Karla Habsbursko-Lotrinského pozval letos v červnu prezident republiky Pavel, což samo o sobě je neuvěřitelné. A ještě to na sociálních sítích maskoval žoviálními slovy „v práci mě během dne navštívil Karel Habsburský, vnuk posledního českého krále…“ A aby to byl opravdu velký bizár, přijetí proběhlo v Masarykově knihovně.

Už i v parlamentu

Akcí na hranici drzosti byl červnový kulatý stůl o možnosti zavedení konstituční monarchie u nás, pořádaný v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR („Česko jako parlamentní monarchie?“). Ano, nešálí vás zrak. Poprvé od roku 1918 se na půdě zákonodárného sboru státu, jenž má republikánské zřízení vydobyté svými zakladateli z vůle lidu, konala debata o tom, zdali bychom neměli být spíše královstvím s dědičným panovníkem. Režiséry téhle taškařice byli nepřekvapivě poslanec KDU-ČSL Marek Výborný a Český královský institut. Monarchista Prázdný závěry shrnul tak, že prý by bylo království levnější a efektivnější (není to pravda, každá monarchie je drahý špás!), dědičný panovník by prý sjednocoval. Do budoucna je v plánu pokračování debat v Senátu, i tam totiž mají spojence, například senátora Zdeňka Hrabu.

Dlouhé prsty landsmanšaftu

Kdo přemýšlí o dění v naší zemi v posledních měsících, jistě již pochopil, kam vedou nitky sdružení tzv. sudetských Němců vysídlených po druhé světové válce z Československa. Mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt je přes Panevropskou unii propojen s někdejším synem Karla I. Otto von Habsburgem, kterému stál po boku jako jeho asistent. V Panevropské unii se angažoval již před rokem 1989 i bývalý premiér Petr Fiala (ODS), který po převratu budoval její struktury v Československu. Vzhledem k tomu, že Panevropská unie sdružuje evropské konzervativní a monarchistické proudy, představuje platformu, kde se čeští monarchisté potkávají a koordinují své vize právě s představiteli landsmanšaftu. A odtud je již jen kousek k letošnímu srazu SdL v Brně.

Karel Habsbursko-Lotrinský v létě stihl nejen setkání s Pavlem na Pražském hradě, ale také s arcibiskupem Stanislavem Přibylem. Pavel i Přibyl podpořili prosudetoněmecký Meeting Brno. Jak to do sebe hezky zapadá…

Panovník prý připraven

Kdo by tedy měl dle představ monarchistů stát v čele českého království? Ne, nebyl by to král Pavel I., což může fungovat jen jako dobrý vtip. Na přetřesu je již zmíněný Karel Habsbursko-Lotrinský („Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Rakouský“), nebo jeho syn Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský (*1997), momentálně automobilový závodník, jenž se tituluje jako arcivévoda a český korunní princ. Pak je tu ještě další uchazeč, princ Tadeáš Salvator Habsbursko–Lotrinský, praprapravnuk Františka Josefa I. Máte další tipy?  

Masaryku, vzbuď se!

Je legitimní se ptát, zdali by bylo možné nastolit otázku konstituční monarchie v listopadu 1989. Co by se stalo, kdyby někdo z vůdců revoluce řekl, že není vyloučeno znovuinstalování krále? Jak by tehdy reagovali občané?

Je legitimní se ptát, jak je možné byť diskusemi o konstituční monarchii pošlapávat památku československých legionářů, kteří bojovali za republiku. Jak je možné přinášet pravidelně k hrobům Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika věnce a plamenně řečnit, za současného pošlapání jejich zakladatelského díla?

Je legitimní se ptát, co by monarchismu řekli účastníci protifašistického odboje. Copak Kubiš, Gabčík, Fučík, Morávek, Balabán, Kudeříková, Eliáš, Jabůrková a další statisíce umírali pro obnovu království?

Nejskandálnější je činnost Petra Pavla. Pokud tento člověk, jenž sliboval věrnost republice, nyní připouští její nahrazení konstituční monarchií a prezentuje se na akcích monarchistů, nemůže být (z)volen v dalších prezidentských volbách! Ústava ČR praví jasně: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, …, jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku.

Všem, kteří pěstují jakoukoli formou příklon k monarchii, patří jediné: Hanba!

Monika HOŘENÍ

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.FOTO – Facebook