Nekvalitní potraviny zabíjejí

303

I přes nezanedbatelný technologický pokrok v potravinářském průmyslu zabijí dle údajů Mezinárodní zdravotní organizace (WHO) nekvalitní potraviny celosvětově na 1,5 milionu lidí a způsobí na 866 milionu onemocnění. Na této statistice je ale asi nejhorší fakt, že hned třetina onemocnění připadá na děti, přestože tvoří jen 9 procent světové populace.

Vijay Prasha, ředitel Tricontinental Institute for Social Research, pokládá k této možná pro někoho „suché“ statistice zcela zásadní otázku: „Proč stovky milionů lidí i přes desetiletí nahromaděných poznatků o tom, jak předcházet kontaminaci potravin, nadále konzumují zdravotně závadné potraviny?“

Potravinová bezpečnost není abstraktním tématem – dotýká se každého z nás každý den. Nikdo nechce konzumovat nebezpečné či závadné potraviny. Žijeme ovšem ve světě, kde právo na potraviny zůstává právem papírovým a existuje trh s potravinami, jež ovládají obří agrokorporace a banky. A jejich zájmem je primárně generovat stále větší a větší zisky. Pokud se bezpečnost a zdraví dostane do cesty této snaze, pak musí bezpečnost a zdraví ustoupit. Asi nejlépe to ilustruje řada skandálů asociovaných s největší potravinářskou firmou světa Nestlé.

Olovo v nudlích, bakterie v sušenkách

V roce 2015 potravinová kontrola v Indii odhalila, že instantní nudle Maggi od Nestlé obsahují dávku olova, jež 17krát překračovala zdraví neškodné množství. Jen o 6 let dříve bylo v sušenkové směsi Nestlé, prodávané v USA, nalezena bakterie E.coli. Tyto bakterie byly pak nalezeny i v roce 2022, tentokrát v pizze, jíž vyráběla jedna z dceřiných firem Nestlé.

Vijay Prasha upozorňuje, že kromě snahy korporací stlačovat náklady na výrobu, což znamená neplatit dostatečně své zaměstnance a oslabovat bezpečnostní procedury ve výrobnách, dochází při kapitalistické výrobě k dalšímu negativnímu fenoménu, známému jako externalizace nákladů. Likvidace životního prostředí způsobená velkými korporacemi je zkrátka chápána jako problém někoho jiného. Škody, jež vytvoří soukromá společnost, pak musí řešit často stát z peněz svých občanů, zatímco zodpovědní pachatelé se radují z rekordních zisků a kupují si další soukromý tryskáč. Firma Nestlé nám to opět názorně ilustruje – konkrétně Nestlé Waters, jež účinně kontaminovalo svoje vlastní stáčírny minerální vody ve Francii, když zhruba víc než 20 let do jejich okolí zahrabávala stovky tisíc prázdných plastových lahví. Koncentrace mikroplastů v okolí stáčíren pro značky Hépar a Contrex tak v současnosti přesahuje 1,5 milionkrát úroveň znečištění řeky Seiny. V roce 2024 Nestlé Waters zaplatilo francouzským úřadům pokutu ve výši 2 milionů euro, čímž společnost doufala, že se vyhne dalšímu trestnímu stíhání. Nestalo se tak a soud nyní pokračuje. Ovšem kdo zaplatí finální účet při snaze o vyčištění kontaminované krajiny? Akcionáři Nestlé to nebudou…

Zpráva WHO je výsledkem víc než 20letého sběru dat a ukazuje, že globální nerovnosti zůstávají nehledě na veškerý ekonomický růst stále stejné. Nejvíce ohroženi nekvalitními potravinami jsou totiž stále obyvatelé těch nejchudších regionů světa – Afriky, latinské Ameriky a Jihovýchodní Asie. Jak nám ale kauzy firem typu Nestlé ukazují, tak ani obyvatelé bohatších částí světa nejsou úplně v bezpečí.

Bylo by ovšem chybou se domnívat, že kvalita potravin je jen otázkou zdraví. Je to i otázka národní suverenity. Stát, který nedokáže nakrmit své občany, musí potraviny dovážet a nemůže tak striktně dohlédnout na jejich kvalitu. Ukázkovým příkladem je naše vlastní země. Časy přísných potravinových norem a potravinové soběstačnosti jsou dávno pryč. Dnes se kdejaké homogenizované potrubí s nízkým obsahem zbytků masa z Polska může vydávat za český párek.

Imperialismus na talíři

Revoluční prezident Burkiny Faso Thomas Sankara proslul svým výrokem: „Kde je imperialismus? Podívejte se na své talíře, když jíte. Dovážená zrna rýže, kukuřice a prosa – to je imperialismus.“ Česká potravinová soběstačnost se nyní celkově blíží hranici jen 50 procent. Vyvážíme základní suroviny, abychom pak ze zahraničí dováželi hotové produkty – často pochybné kvality. Není toto snad definice koloniálního postavení? Pokud jsme jako země závislí na dovozu takových základních komodit, jako je třeba maso, pak o nějaké skutečné suverenitě nemůže být ani řeč. Dovoz závadného masa – čtenáři si vzpomenou na několik kauz okolo polských výrobků, je pak jen dalším problémem vyrůstajícím právě z této nízké potravinové suverenity.

A kdo konkrétně je dovozem nekvalitních, či přímo závadných potravin nejvíce ohrožen? Ti z nás, kteří nemohou koukat na značku a původ, ale pouze a jen na cenu. Podle vědců z britské King’s College London kvalita střevní mikroflóry přímo odráží sociální postavení. Chudší lidé spíše jedí ultrazpracované potraviny a pak jim ve střevech scházejí zdraví prospěšné bakterie. Po pojmech jako je energetická či dopravní chudoba se tak začíná mluvit i o chudobě potravinové. A stejně tak, jako jsme premianti v nejdražších energiích, tak bohužel i vedeme v počtu lidí, co si nemůžou ob den dovolit k jídlu maso, rybu či jejich vegetariánský ekvivalent. Z lidí ohrožených chudobou se tato nucená kapitalistická dieta týkala hned 21 procent Čechů a Češek. Mimo tuto skupinu to pak bylo lehce přes 6 procent. Jako takoví jsme byli v rámci Evropské unie 8. nejhorší.

DESATERO k zabezpečení zdravotní nezávadnosti

Kapitalistické jedy v potravinách sice nemůžeme úplně ovlivnit, můžeme ale minimalizovat jejich škodlivost dodržováním 10 pravidel doporučených Světovou zdravotnická organizací.

1.Nakupovat a používat k přípravě pokrmů takové potraviny, u kterých se dá nezávadnost kontrolovat na povrchu či na obalu

2. Zabezpečit dokonalé provaření či propečení potravin

3. Konzumovat jídlo ihned po uvaření

4. Po uvaření uchovávat potraviny velmi uvážlivě

5. Již jednou uvařené potraviny před konzumací důkladně ohřívat

6. Zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami

7. Umývat si opakovaně ruce

8. Udržovat veškeré kuchyňské zařízení v naprosté čistotě

9. Chránit potraviny před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty

10. Používat pouze pitnou vodu z prověřeného zdroje

(WHO)

Stejné výrobky, různá kvalita

Nízká potravinová soběstačnost, dovoz nekvalitních potravin a polokoloniální postavení naší země – to vše jsou vážné výzvy. Jak je řešit? Vláda Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení slibovala v tomto směru určité změny, ovšem jako vždy tak skutek utek. Od února tohoto roku sice máme speciálního úředníka, takzvaného potravinového ombudsmana, který by měl chránit spotřebitele, přesto stále platí, že na západ od nás v Německu a Rakousku nakoupíte nejen levněji, ale i výrazně kvalitněji. Diplomaticky tento problém nazýváme dvojí kvalitou potravin. A je to druh podvodu, jenž zůstává dlouhodobě neřešen, přestože levicoví politici jako například europoslankyně Kateřina Konečná proti němu vytrvale bojují.

Už před osmi lety Evropská komise slavnostně označila dvojí kvalitu potravin za nekalou obchodní praktiku, ovšem jako vždy když jde o Brusel, tak se ďábel skrýval v detailu. Jak tehdy Konečná napsala na svém blogu: „Bohužel v recitálech návrhu komise stále připouští možnost změny výrobku v důsledku jiných chutí spotřebitelů v různých zemích. Což je stará výmluva výrobců a jedna velká lež. Taktéž se mi nelíbí zachování možnosti uvádět na trh výrobky s odlišnou gramáží, avšak ve stejném obalu.“  Tvrzení výrobců o odlišných regionálních chutích není jenom lživé, ale zavání něčím, co nelze označit jinak než za rasismus. Korporace vám do očí tvrdí, že obyvatelům východní Evropy více chutnají méně kvalitní produkty. Zatímco Němec si zaslouží tuňákovou konzervu s vysokým obsahem masa, Čechovi prý více chutná tuňák s vysokým obsahem náhražek. Supermarkety v německém pohraničí, co jsou plné Čechů, ostatně toto tvrzení účinně vyvracejí, ale v této společnosti vám bohatí a mocní můžou lhát s úsměvem do očí a nic se jim nestane.

Je jasné, že boj proti nekvalitním či přímo nebezpečným potravinám musí hlavně vést jednotlivé státy – na dobrodiní lobbisty prošpikovaného Bruselu či samotných korporací se nelze spoléhat. Je přitom nanejvýš iluzorní se domnívat, že jeden úředník může napravit cílený rozvrat českého zemědělství a koloniální postavení našeho státu. Ostatně, jak nám nepřímo dokázala zpráva WHO, tak potravinový imperialismus je problém smrtícího rázu a obrovského rozsahu – jeho porážka vyžaduje napnout všechny síly a jít přímo ke kořenu problému. To pár slibů a úředníků nevyřeší.

Vítek PROKOP

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.