160 tisíc lidí bez jistoty střechy nad hlavou, více než 1,5 milionu přímo v ohrožení. Obce potřebují byty rychleji

Až 160 tisíc lidí bez jistoty střechy nad hlavou. Více než 1,5 milionu ohrožených ztrátou bydlení. A roční účet pro stát přes čtyři miliardy korun. A nejde jen o problém mladých rodin. Tlak dopadá na seniory, samoživitele, zaměstnance veřejných služeb i střední třídu. Nedostatek bytů už dávno není okrajovým sociálním tématem – stal se strukturálním problémem celé země. Stát tak každoročně vynakládá desítky miliard korun – na dávky, kompenzace i investiční programy – aniž by se podařilo zásadně zrychlit samotnou výstavbu. Systém spíše tlumí následky, než řeší příčiny.

O tom, jak tuto spirálu zastavit, se diskutovalo také na odborném webináři věnovaném krizi bydlení, který uspořádala společnost Weber ze skupiny Saint-Gobain. Diskuse spojila zástupce samospráv i stavebního sektoru a ukázala, že řešení existují – pokud bude politická vůle je skutečně využít.

Odborníci zde představili tři konkrétní cesty, jak výstavbu urychlit a zároveň uhlídat kvalitu i veřejné rozpočty:

* standardizovat obecní projekty,

* větší část stavebních prací přesunout do výroby v hale formou prefabrikace,

* a využít nová pravidla umožňující vyšší dřevostavby a hybridní konstrukce až do výšky 22,5 metru.

Podle Radky Vladykové, výkonné ředitelky Svazu měst a obcí ČR, však nestačí mluvit pouze o nové výstavbě. Řešení vidí i v aktivním zapojení existujícího bytového fondu, rekonstrukcích a oživení brownfieldů či dlouhodobě nevyužívaných objektů. »Bydlení bude dostupné ve chvíli, kdy bude dostatek bytů v místech, kde je po nich poptávka – a tyto byty budou postavené kvalitně a chytře, tak, aby byl jejich provoz co nejlevnější,« uvedla během webináře.

Debata tak otevřela zásadní otázku: dokáže stát a samosprávy přejít od deklarací k systematickým krokům, které by skutečně urychlily výstavbu a zároveň ochránily veřejné finance?

Nevymýšlet každý projekt od nuly

Jedním z návrhů, jak zkrátit přípravu a zkrotit náklady u obecních bytů, je přestat každý projekt vymýšlet »od nuly«. »Potřebujeme funkční, v dobrém slova smyslu baťovskou mašinu pro výstavbu dostupných nájemních bytů. Jinak se bude u každého jednotlivého projektu takzvaně znovu objevovat Amerika,« upozornil Dušan Kunovský, předseda představenstva společnosti Central Group. Standardizace dispozičního, konstrukčního a statického řešení podle něj dokáže ušetřit 10 až 20 procent nákladů na stavbu.

Obdobnou úsporu může představovat i smluvní model »design & build«, který spočívá v propojení návrhu a realizace do jednoho řízeného postupu. Obec by měla mít připravenou koncepční studii a pozemek a následně v soutěži vybrat dodavatele, který projekt dopracuje, postaví a ponese odpovědnost za návrh i provedení. »Nejde jen o peníze, ale o procesní systém opřený o autorizované smlouvy pro veřejné zakázky, které dávají starostům jistotu, že postup bude zákonný a zároveň jednodušší,« vysvětlil Dušan Kunovský. Přínosem je podle něj i skutečnost, že se práce i rizika přenášejí na dodavatele.

Myšlenka standardizace přitom není v českém prostředí ničím novým. Princip typizovaných projektů a opakovatelných konstrukčních řešení umožnil už v minulosti výstavbu velkých obytných celků – celých sídlišť po celé zemi – v relativně krátkém čase. Současná debata tak do určité míry vrací do hry efektivitu systémového plánování – ovšem v podmínkách tržního prostředí a při důrazu na kvalitu a energetickou úspornost.

Prefabrikované části urychlí čas

Další myšlenkou urychlení výstavby je prefabrikace a modularita – tedy přesun části stavebních prací z otevřené stavby do řízené výroby. »Výroba panelů v kontrolovaném prostředí snižuje chybovost a zvyšuje efektivitu,« uvedl Tomáš Korecký ze společnosti Saint-Gobain. Klíčové jsou podle něj především vzorové detaily napojení – stěn na podlahy, rohy a stropy či způsob zabudování oken. Právě technické detaily totiž rozhodují o funkčnosti, energetické náročnosti i životnosti budovy.

Jedním z nejviditelnějších příkladů jsou prefabrikované koupelny, které vznikají jako hotový celek v hale a na stavbě se pouze osadí na místo. Zrychluje se tím návaznost jednotlivých profesí a minimalizuje riziko montážních chyb.

Modulární řešení však nemusí sloužit jen bytové výstavbě. Obce je mohou využít například při rozšiřování kapacit škol a školek.

»Zažil jsem realizaci přístavby mateřské školy, která zabrala pouhých deset týdnů. První skeletové prvky byly přivezeny 25. října, fasáda byla hotová 10. listopadu, dokončovací práce skončily 18. prosince a od 6. ledna již bylo možné stavbu využívat,« popsal Korecký.

Pokud má obec připravenou dokumentaci a pozemek, může podle odborníků reagovat na akutní potřeby překvapivě rychle – otázkou zůstává, zda je taková připravenost v českém prostředí pravidlem, nebo spíše výjimkou.

Princip prefabrikace přitom není českému prostředí neznámý. Už panelová výstavba v minulých desetiletích fungovala jako stavebnice z předem vyrobených dílů, včetně typizovaných bytových jader. Tehdejší systém umožnil rychlou výstavbu velkých obytných celků. Současná modularita však stojí na odlišných technologiích. Výroba probíhá s digitálním projektováním i přísnějšími normami.

Dřevostavby a hybridní stavby

Významnou roli ve zrychlení výstavby může sehrát i změna pravidel požární bezpečnosti, která platí od srpna loňského roku. Ta rozšiřují možnosti pro dřevostavby a hybridní konstrukce u nevýrobních objektů. »V minulosti platilo, že dřevostavby mohly mít maximálně dvanáct metrů a čtyři podlaží. Nyní je možné stavět až do výšky osmnácti metrů a sedmi podlaží, při kombinované stavbě dokonce do 22,5 metru,« připomněl Miloš Hutník z Weberu.

Rychlejší realizaci potvrzují i data Českého statistického úřadu. Dřevostavba se podle nich dokončuje v průměru za 33,3 měsíce, zatímco výstavba běžného rodinného domu trvá zhruba 45 měsíců. Rozdíl přibližně jednoho roku není v situaci napjatého trhu zanedbatelný.

Samotné tempo však nestačí. Rychlejší výstavba nemůže být vykoupena chybami, reklamacemi a drahým provozem. Podle odborníků je cestou kombinace standardizace a férových smluvních modelů omezujících vícepráce, prefabrikace s důrazem na kvalitní detaily a otevření prostoru pro vyšší dřevěné a hybridní stavby. To vše by mělo jít ruku v ruce se zrychlením stavebních povolení. V době, kdy je v bytové nouzi kolem 160 tisíc lidí a více než 1,5 milionu osob je ohroženo ztrátou bydlení nebo čelí vážným obtížím, má každé zrychlení výstavby přímý dopad na domácnosti i obce.

Helena KOČOVÁ