Kontrolní otázka: Jaké jméno vás okamžitě napadne, když se řekne »český oligarcha«? Dám ruku, kterou píšu tenhle článek, do ohně, že většině na první dobrou vytane na mysli Andrej Babiš. V tom mainstreamová média a s nimi spřažení politici zafungovali dobře. Ze současného premiéra udělali symbol tuzemské oligarchie. Jenže vzhledem k tomu, že na naší oligarchické scéně obrazně řečeno probíhá válka, bude jich tu víc, než ten jeden tiskem a opozičními aktivisty na Letné neustále propíraný.
Nejdřív si řekněme, o čem je řeč. Oligarchie je mocenský systém, kde rozhodující vliv drží v rukou úzká skupina privilegovaných osob. Ty spolu někdy bojují, někdy si navzájem líbají prsteny. Jde o moc nad námi všemi, jde o »prachy«. Zjednodušeně řečeno je oligarcha velmi bohatý podnikatel, který ovládá strategická odvětví ekonomiky. Své finanční prostředky využívá k přímému nebo nepřímému ovlivňování politiky, zákonů a státních institucí ve svůj prospěch. Často vlastní významné mediální domy, prostřednictvím kterých formuje veřejné mínění a chrání své zájmy.
Na frontě mediální
Ty mediální domy nezmiňuji náhodou. Nepochybně jste totiž zaregistrovali výzvu více než 20 českých šéfredaktorů, kteří od Babiše i dalších politiků žádají respektování kritické a svobodné žurnalistiky. Nelíbí se jim, jak se premiér občas pouští do Novinek.cz nebo Seznamu.cz za antibabiškovský aktivismus (v tom není šéf ANO úplně mimo). Co si budeme namlouvat, ta výzva není nic víc, než »bla bla bla«. Jaká řeč může být o kritické a svobodné žurnalistice, když většina tiskovin a zpravodajských serverů, které jsou pod výzvou zmíněné, kopou za něčí zájmy? Proč by jinak pánové a dámy miliardáři a miliardářky, kterým kynou konta v úplně jiných nesouvisejících oborech, vyhazovali nemalé peníze za bulvární média nebo zdánlivě seriózní média s velkými vlivem, že? Dřív si prostě kupovali redaktory i šéfredaktory. To bylo v době, kdy u nás vydávané deníky a týdeníky vlastnili Němci, Švýcaři či jiní. Pak ale došlo ke změně strategie a oni si ta média prostě koupili.
Abychom tedy napravili obecně mylný dojem, že jediným oligarchou je současný premiér, vyjmenujme si i některé další. Do těchto špiček pochopitelně patří vdova po nejbohatším Čechovi Petru Kellnerovi Renáta s rodinou. Ovládá největší investiční skupinu s majetkem v telekomunikacích, financích a nemovitostech. Na ni si vzpomeňte, až si pustíte některý z kanálů TV Nova nebo třeba slovenskou Markízu. Daniel Křetínský, energetický magnát, v ČR vlastní CZECH NEWS CENTER, které vydává nic menšího než Blesk anebo třeba Reflex. A mnoho dalších známých titulů včetně AHA! S tím se snadno ovlivňuje veřejnost, tlačí ke spolupráci jiní byznysmeni nebo se »umravňuje« konkurence. Kdykoliv otevřete stránky Mladé fronty Dnes nebo brouzdáte po lidovkách.cz, mluví na vás zájmy uhlobarona Pavla Tykače či Karla Pražáka, podnikatele například v chemickém průmyslu a mimochodem majitele HC SPARTA. Je tu také Marek Dospiva, spoluvlastník Penta Investments. Vlastní vydavatelství Vltava Labe Media, to jsou takové ty okresní deníky nebo třeba časopis Vlasta, Květy atd.
Pak je tu samozřejmě řada miliardářů, kteří naše, tedy veřejné mínění utvářejí ne přímo díky vlastnictví médií, ale různými kamarádšofty s jejich majiteli.
Doba jim nahrává
Bohužel žijeme v době, která podle politologů vládě bohatých nahrává. »V minulosti se často neobešli bez násilí, museli být ozbrojení, zatímco dnes znásobí své jmění řekněme z pěti miliard dolarů na deset, aniž by cokoli utratili za zbraně nebo milice. Problémy spojené s vlastnictvím za oligarchy do značné míry řeší vlády. Oligarchové tak mohou věnovat velkou část svého úsilí třeba tomu, aby se ujistili, že na fungování státu bude přispívat někdo jiný než oni, tedy že se nebudou muset podílet na financování školství, infrastruktury a tak dále. Navíc v poslední době oligarchové vystupují z pozadí, odkud zatím určovali politiku, a ucházejí se o volené funkce sami. Je to nová éra – oligarchové už se nezdráhají být vidět a používají svou moc velmi bezprostředně,« potvrdil už v roce 2018 pro Český rozhlas americký politolog Jeffrey Winters, který se tomuto fenoménu věnuje.
»Oligarchové jsou s demokracií velmi spokojeni, dokud jsou schopni kontrolovat a řídit systém – a přesně to dělají. Systém demokracie založený na občanské angažovanosti a oligarchii využívající ekonomickou moc je pro ně v podstatě nejstabilnější a ideální politický vzorec. Dovolíte lidem, aby využívali jistou svobodu, ale ta svoboda nemůže být použita k prosazení rovnosti a spravedlnosti,« řekl o rok později pro Forbes.
Dřív jsme o tom slyšeli jen v souvislosti s někdejším mediálním magnátem a dlouholetým italským premiérem Silviem Berlusconim, dnes už máme vlastní oligarchy. A není to jen Babiš, jak jsme si už řekli. Ten ale ostatním nějak šlápl na kuří oko (může jít o postoje v energetické krizi, ke zbrojení, k zájmům těch, co stojí za prezidentem Petrem Pavlem…), takže s ním spousta z nich vstoupila pod falešným praporem obrany demokracie a svobody do »svaté války«, jak vidíme nejen ve zmíněné mediální výzvě šéfredaktorů. Ty ostatní bitvy nevidíme, ale jsou a »teče při nich krev«.
Je třeba si uvědomit, že neexistuje něco jako osvícený oligarcha, který myslí na životní úroveň pracujících a jejich rodin. Prostě jen jejich podporu potřebuje, tak občas nechá drobek shodit od stolu k prasknutí přecpaných bohatých. Je to pro nemajetné a nízkopříjmové příjemné? Určitě. Nemohou se na to ale spolehnout. To koneckonců vidíme u současné »pravicové vlády s lidskou tváří«, která se už cuká u některých předvolebních slibů.
Mimo nás se hrají různé hry, jaké si ani neumíme představit a dost připomínají americké politické thrillery. Vydělávají na nich jen jejich aktéři, zatímco většina strádá. To je prostě současná etapa buržoazní demokracie. Ostré hrany těchto her se dají otupit pouze návratem a pak ještě dalším posílením autentické levice v parlamentu. Jinak pořád budeme jen figurkami na šachovnici oligarchů.
David PROUD
5 komentáře
GDGHCSWVNCWESpbIXUKpZcS
Zápaďácký oligarchové jsou něco jako posvátní peněžní žido-otroci… Nesmí se přehlížet a zapomínat že ta absolutně podstatná a prvořadá věc je tiskání peněz a ta jejich totalitně totalitní kontrola a žido- organizace, která je naprosto jako Bůh neviditelná a utajovaná, a má to příště být diktátorsky digitální super-mega-KI-totalita. Oligarchové si sice žijí jako ďáblové v ráji, ale jsou i přes to jenom privilegovaný otroci peněz, a když se těm opravdovým peněžním bohům zachce, jako je třeba ten „bůh“ Lary Fink, tak mu to ani nic neudělá všem těm českým přebohatým oligarchům jednoduše všude v USraelské říši jim zabavit a zavřít jejich bankovní účty. A jako další si je exekutoři rozeberou… Pro filozofickou úvahu si zavzpomínejme jak po pádu socialismu USraelci prováděli privatizaci a rozkrádání socialistického národního majetku. V Německu DDR to byla „proslulá“ organizace Treuhand. V Čechách to byla kupónová privatizace, atd.. Jedinné Bělorusko si až do dnes zachránilo všechny vybudované socialistické majetky/hodnoty.. A když už teď máme toho kapitalistického USraelského koloniálního hnusu plné zuby, tak se i musíme zamyslet a připravit, podobně jako byla ta privatizace opačně reagovat.1) Provést USraelsky nezávislou peněžní reformu a mít vlastní suveréní měnu jsko má Čína, Rusko, Irán, . 2) opak privatizace je národní konfiskace a státní správa, a společenská organizace „jako provádí Čína“. Takhle bych to i zhruba viděl, jestli ČR bude snad svobodná, až se ten režim doufejme hodně brzo posere.. https://cs.wikipedia.org/wiki/Privatizace_v_Česku
Zničení režimu obvykle svobodu nepřináší. Přináší úpadek, ze které se může, ale také nemusí zrodit svobodnější společnost. A když vidím co je kolem, tak by na to, že ta další společnost bude svobodná moc nesázel. Zatím to spíše vypadá, že v další společnosti budou otevřeně vládnout oligarchové, kteří v tom chaosu po úpadku zůstanou hlavním pevným bodem. Nová svobodnější ideologie zatím není na obzoru.
Přijde na to jak ten převrat buď neznámo prijde, a nebo to bude národně provedeno.. Oligarchové jsou první, kteří v kritické situaci ze země zdrhnou. A jak dopadají vykradené kolonie, když když už se tam nic nedá výnosně vykrádat známe z dějin. Takový Babiš a jemu podobní jsou pak někde v cizině bez jejich českých otroků lehká kořist pro jejich konkurenty a nikam se už neschovají. Češi a Slováci byli i nedávno svobodní, když nás Ruská rudá armáda osvobodila. A poválečně a socialisticky zde vzkvétalo české tradiční žití, česká kultura a soběstačné budování výroby a ekonomiky. Než to komunistický papaláši a stbáci zmršili a pak přišla ta „sametová“ žido Havlová zrada a USraelská cizinecká vládní okupace, kterou tu máme až do dnes.. Slovákům se alespoň nedávno povedlo dostat do vlády vlastence Fika, kterého ale asi i čeká osud Orbána, protože USraelci si tam provozují jejich bankovnictví a totalitní kontrolu prakticky všeho…Uvidíme co bude..
Je to pravda. Nevolíme strany, ale oligarchy. A pak se lidé mohou divit, že ať zvolí kteroukoliv parlamentní stranu, není v tom v podstatě žádný reálný rozdíl. U Babiše je ale jeden rozdíl symbolický. Rozhodl se ovládat stranu přímo, nikoliv nenápadně z pozadí. Jeho strana je tedy více čitelná – je jeho jasným vlastnictvím. Ostatní strany spolupracují s více oligarchy, o kterých není tak moc slyšet a proto jsou méně čitelné v konkrétních věcech. Ve vztahu k republice jako celku se však chovají všichni stejně. Volby by se tak možná měli přejmenovat na akci „Adoptuj si svého miliardáře“. Většina politických stran by si pak mohla dělat reklamu jak „Adopce s překvapením“, protože nevíte, kterého oligarchu volíte. Bohužel vás ale podrazí – kterého oligarchu jste zvolili se nedozvíte (takže možná by byl lepší slogan „Tajemná volba“), ale výsledek nepřekvapí a je vždy stejný. Ale abychom úplně nekřivdili, tak existují i strany, které oligarchům za ovládnutí nestojí. Jsou to taková volná sdružení zlodějíčků a šmelinářů, která si svého spasitele teprve hledají. Dá Bůh, že je najdou. Je přece demokracie a svoboda.
Komentáře jsou uzavřeny.