Perla pouště Gobi

Gobi je jedna z nejstarších a největších pouští světa, která se však v několika ohledech vymyká jiným suchým oblastem planety. Rozkládá se v severní Číně a jižním Mongolsku. Poušť je ohraničena na severu pohořím Altaj a travnatými stepmi Mongolska, Tibetskou náhorní plošinou na jihozápadě a Velkou Čínskou nížinou na jihovýchodě.

Když se řekne Čína, většina lidí si vybaví rozvíjející se pobřežní metropole, Velkou čínskou zeď nebo Zakázané město. Málokoho by asi napadlo, že jedny z největších a nejunikátnějších kulturních památek se nacházejí na úplném severu, okolo starobylého města Tun-chuang.

V zápase s přírodou

Kořeny Tun-chuangu sahají až do dob Hedvábné stezky, kdy se nacházelo na rozcestí cest vedoucích do Střední Asie, Indie a Persie. Vzniklo před více než 2000 lety v oblasti strategické oázy na okraji pouště Gobi a Taklamakan, jejichž nehostinné podnebí představuje dodnes hlavní ráz, ale i výzvu pro rozvoj města. V této suché oblasti totiž padá naprosté minimum srážek (pouhých 130 mm v porovnání s 680 mm v Česku) a její zúrodnění bylo a je velmi náročné a nákladné.

Už od dob starověku byli lidé nuceni budovat v Tun-chuangu důmyslné zavlažovací systémy. Velké nebezpečí pro ně představovaly i velké písečné duny, které často zasypávaly pole i cesty. I přes tyto problémy byla ale role města naprosto klíčová, neboť po staletí představovalo hlavní spojnici mezi Čínou a dalšími civilizacemi. Právě skrze tuto oblast do Číny postupně pronikal i buddhismus

Bohatá historie

Největším pokladem Tun-chuangu jsou bezesporu jeskyně Mo-kao, známé také jako „jeskyně tisíce Buddhů“. Tento více než 1500 let starý komplex chrámů vytesaných do skály patří k nejvýznamnějším památkám buddhistického umění na světě. V průběhu staletí zde vznikly stovky jeskyní zdobených nástěnnými malbami a sochami, které svědčí o mimořádném kulturním bohatství oblasti. A právě díky suchému podnebí a písku, který působil jako „konzervant“, se zdejší památky uchovaly v překvapivě dobrém stavu.

Tun-chuang však není pouze městem jeskyní. V okolí se nacházejí pozůstatky starověkých pevností, úseky Velké čínské zdi i četná archeologická naleziště připomínající dobu, kdy tudy proudily karavany Hedvábné stezky. Místní muzea pak návštěvníkům přibližují život v oázách na samém okraji pouště.

Významnou součástí identity města je také kultura. Večerní divadelní a hudební představení čerpají inspiraci z dávných legend, buddhistických příběhů i historie Hedvábné stezky. Právě zde si člověk snadno uvědomí, že Tun-chuang nebyl jen obchodní zastávkou, ale také místem setkávání různých civilizací, náboženství a kulturních tradic.

Tato zajímavá syntéza dala vzniknout unikátní tun-chuangské kultuře, ve které se snoubí čínská estetika, indické motivy a středoasijské prvky. Velmi časté je zde vyobrazení hudby, důraz na barvy a dynamiku či motivy letu, nebe a pohybu. Všudypřítomné jsou také duchovní motivy, které jsou zasazeny do symboliky pouště, dun a větru. Specifická kultura města vznikla z pohybu a snoubení z dalšími vlivy, a to ji dodává jedinečnost.

Od oáz k větrným elektrárnám

„Jen“ několik set kilometrů od Tun-chuangu leží Ťiou-čchüan, další město, které se muselo po staletí vyrovnávat s nehostinnými podmínkami severozápadní Číny. Přestože zdejší krajina působí na první pohled pustě a nehostinně, právě její specifické podmínky se v posledních desetiletích proměnily v nečekanou výhodu.

Díky silným větrům a velkému počtu slunečných dnů se region stal jedním z center čínské zelené energetiky. Na okraji pouště Gobi vznikly rozsáhlé komplexy větrných a solárních elektráren. Podobně musí místní bojovat i o vodu, kterou získávají pečlivým vodním hospodářstvím a využíváním zdrojů nedalekých hor.

Se jménem Ťiou-čchüan je však spojena ještě jedna oblast, která symbolizuje technologické ambice současné Číny – kosmonautika. Nedaleko města se nachází nejstarší a nejvýznamnější čínský kosmodrom, odkud odstartovala většina pilotovaných misí a odkud se do vesmíru vydali první čínští kosmonauti.

Severozápadní Čína tak nabízí pozoruhodný kontrast. Na jedné straně starobylý Tun-chuang, připomínající dobu karavan a Hedvábné stezky, na straně druhé Ťiou-čchüan, odkud lidé nevyrážejí na velbloudech do Střední Asie, ale na raketách do vesmíru. Obě města přitom spojuje stejný motiv – schopnost proměnit zdánlivě nehostinnou krajinu v prostor, který má význam daleko přesahující hranice regionu.

Martin BROŽEK

FOTO – autor