Jen málokterá číslovka se v posledních letech tak často objevuje ve veřejném prostoru jako právě tato dvojka – ve smyslu už nyní dávat aspoň dvě procenta z vytvořeného hrubého produktu údajně na obranu, ale fakticky na přípravu války s účastí České republiky.
A jen s největší opatrností se tu a tam objevují skeptické hlasy, které zatím marně čelí narůstající hysterii českých jestřábů „… že ani letos svůj závazek vůči spojencům nesplníme“. Pokusme se v následujících řádcích podívat na pravý stav a pozadí celé věci.
Je to tak úplně nesmyslné?
S ohledem na další řádky některé čtenáře autor možná překvapí, ale finanční strategii – vyčleňovat každoročně tento podíl výdajů z HDP na plnění specifické a nezastupitelné úlohy státu, tedy zajistit všestrannou bezpečnost své země – považuje za rozumnou a prospěšnou.
Ďábel je jako obvykle v detailu: zajišťovat všestrannou bezpečnost země je totiž mnohem širší zadání, než třeba pouhé placení horentních záloh na stíhačky F-35 či na nákup houfnic Caesar, jen abychom se při neschopnosti reálně ještě nákladněji zbrojit k požadovaným 2 % aspoň účetně přiblížili. Nepochybně se pod pojem všestranné bezpečnosti také schová vedle financování ozbrojených složek, jejich výstroje i výzbroje jak armádních, tak policejních, i posílení funkčnosti Integrovaného záchranného systému. Nepochybně včetně optimální územní alokace letecké záchranné služby, mobilní lékařské pomoci dostupné v řádu minima desítek minut, ale také třeba celého dobře udržovaného protipovodňového systému, sborů hasičů (profesionálních i dobrovolných) vybavených potřebnou technikou. A v neposlední řadě i zajištění potřebných zdravotnických kapacit. Nedávná pandemie covidu byla přece varovnou prověrkou, kterou nepřežilo skoro 60 tisíc hlavně starších spoluobčanů.
A přesně tak je nutno ta dvě procenta na bezpečnost čerpat, prezentovat a odvážně hájit.
Zrozeno v zelených mozcích
Je až neuvěřitelné, že jen tak málo expertů napadá stupidní rozhodnutí o dnešních plošných dvou procentech a výhledově dokonce pěti (s rozlišením 3,5 % na samotné zbrojení a 1,5 % na doprovodné výdaje). To nikoho nenapadlo, že použít stejný výdajový mustr na vnitrozemské státy typu České republiky, Slovenska, Maďarska apod., které z geografických důvodů nemají žádné námořní síly (jako většina států NATO), je holý a neobhajitelný nesmysl zrozený v pověstných zelených mozcích?
Ale není to jen tento zcela zjevný faktor vzájemné neporovnatelnosti výdajových možností členských států! Protože se vůbec nepřihlíží třeba k míře ekonomické závislosti především postsocialistických zemí na západních zemích s tak vyspělou ekonomikou, že fakticky Západ drancuje země střední a východní Evropy finančně systematicky. Jen v případě České republiky jde možná až o trojnásobek mýtických dvou procent – ročně ztrácíme oficiálně a skrytě asi 6 % zde vytvořeného HDP. A za část těchto vyvedených zisků od nás (či od našich podobně neokoloniálně ždímaných sousedů) pak mohou třeba v Německu klidně rozšiřovat zbrojovku Rheinmettal…
Nechoďme ale ke kovaříčkovi…
…když můžeme jít rovnou ke kováři. Je to téma na úplně jiný článek, který by pojednal o fatálních problémech, do kterých se v poválečných časech nutně dostaly Spojené státy americké. Ale můžeme blahořečit současnému prezidentu, že měl nejen odvahu to říct vcelku veřejně, ale hlavně přistoupit k drastickým krokům majícím po uši zadluženým USA co možná nejvíce oddálit bankrot. Klasickou imperiální metodou – přehozením „horkého bramboru do sousedovic klína“, rozuměj aspoň nějakou část nákladů na zbrojení přehodit na vyděšené a zcela bezradné evropské spojence včetně nás. Nejen tím, že se neurvale požaduje znásobení výdajů na obranu, ale hlavně Donald Trump žádá ty stamiliardy navíc utrácet hlavně za americké zbraně.
To je přece pravé pozadí stále hlasitějšího krákorání jestřábů po celé Evropě o nezbytnosti osekávání jiných částí rozpočtů ve snaze urychleně militarizovat. A v této souvislosti také kampaně o nesmyslném strašení z Putina, že po dobytí Kyjeva je brzy na řadě Varšava, Praha, Berlín či Paříž.
Otázka zní prostě: najde se nejen u nás doma, ale i u sousedů dostatek odvážných a nezkorumpovaných lidí, kteří by této sebevražedné hysterii dokázali čelit? Ještě pořád je čas, ale ten se krátí. Po jednání v Ankaře jsme moudřejší.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.
15 komentáře
Je snaha trestat státy, které dávají na zbrojení málo, protože by je někdo mohl napadnout. Neměli bychom ale hlavně uvažovat o trestech pro ty, kteří zbrojí hodně? Válčit se nevyplatí, pokud jsou státy stejně silné. A závody ve zbrojení skutečně nejsou dobrým řešením. Pokud tedy trestáme jednu stranu, měli bychom trestat i tu druhou. To by dovolili postupně snižovat výdaje na zbrojení a směřovat je do něčeho užitečnějšího.
„2 % na militarizaci tak akorát“
– – –
Mělo by se globálně zavést to, že každý stát bude muset stejnou částku jako na zbrojení dávat i na vědu a na humanitární účely.
Pořád si myslíme, že nás napadne Rusko, ale může to být kdokoli jiný. Viz dějepis.
Kdysi nám Rusové tvrdili, že nás napadne USA. Když nás USA ovládli, nestalo se nic – ani se nemuseli namáhat na nás útočit. To vyvolává otázku, zda by se vůbec něco stalo, i kdyby nás Rusko ovládlo. A také zda má cenu dnes proti někomu zbrojit, když za pár let můžeme tytéž zbraně ukazovat opačným směrem. Další otázka je, jestli pokud jen měníme směr kterým zbraně míří aniž bychom je kdy použili, tak by nestačilo prostě jedním směrem vyplazovat jazyk nebo udělat nějaké neslušné gesto. Jednou za rok prostě každý vyplázne jazyk – náklady jsou minimální, efekt stejný. Aktivisté by mohly pořádat vyplazovací průvody. Kdyby se to zavedlo všude na světě, hodně by se ušetřilo a byla by to větší sranda. Co říkáte mému globálnímu řešení válek? Já si zasloužím Nobelovu cenu za mír minimálně stejně, jako Donald Trump! Jenže politici neřeší nic důležitého, tak je ani nenapadne o tom mluvit. Proto si žádnou Nobelovou cenu nezaslouží. Jsou to čučkaři.
Vyplazovat jazyk je třeba zvyk Maorů. Můžeme tedy uspořádat lety na Nový Zéland, kde bychom se něčemu přiučili?
Problém takového vzdělávacího zájezdu může být tom, že ještě před tím, než se to lidé naučí, tak se poperou kdo zaplatí cestu. Nápad je to tedy dobrý, ale nejdříve je potřeba začít s nějakou méně riskantní osvětou. Problém by ale také mohlo vyřešit, kdyby se podobné cesty započítávali do peněz investovaných do zbrojení.
Cestu by zaplatili mírotvorci . A zbrojovky by mírotvorci mohli zavřít .
Nějak se mi plete terminologie. Mírotvorci jsou ti co chtějí válku, nebo ti co ji nechtějí? Zdá se, že ti co chtějí válku ji nechtějí a ti co ji nechtějí tak ji chtějí. Nestíhám držet krok s vývojem dnešní novočeštiny. V každém případě, pokud po někom budeme chtít prachy, tak se mu to asi líbit nebude, takže možná kvůli tomu budou chtít válku, což by znamenalo, že ji chtít nebudou. To by ale zase znamenalo, že ji chtít budou… Něco mi uniká. Že by to s tím měla souvislost Schrödingerova kočka, která živá i mrtvá současně? Myslím že bez kvantové mechaniky se neobejdeme.
V tom případě je nebudeme nazývat mírotvorci, ale světovými buditeli.
Já bych možná použil výrazy, které budou z kontextu této diskuse ještě více jasné. Protože jsem zde psal o vyplazování jazyka, tak bych lidi dělil na vyplazovače (podle kterých se mají spory řešit vyplazováním) a zaplazovače (kteří k řešení problémů potřebují zbrojit). Pokud jde o jakékoliv náklady, hlasuji pro to, aby je zaplatili zaplazovači. Raději oni než já. Pak je ale otázka, jak je k tomu donutit. Jediné řešení které mě napadá je trochu drastické a zákeřné. Vyberou se dvě skupiny zaplazovačů a řekne se jim, že na nějakém místě jsou Rusové a že tam musí hned přijít bojovat za svobodu. Každá skupina si bude myslet, že ta druhá skupina jsou Rusové a vzájemně se pomlátí. To co po nich zbyde se s vyplazeným jazykem posbírá a prodá, čímž se zajistí finance do začátku.
No, má to výhodu. Zaplazovači by se mohli udusit, takže vyplazovači by byli bez práce a Rusové by možná vzkřísili zaujaté diváky.
Dušený zaplazovač sice nezní špatně, ale obávám se, že zatím vypadají docela odolně a nejeví snahu se dusit. Muselo by se jim nějako pomoct. Končeně, oni také ostatním pomáhají tím, že zvyšují počet zbraní. Z toho je vidět, že taková pomoc je velmi univerzální nástroj a lidem je možné pomoci i do hrobu, háje a dalších míst na H. Dnes už musím končit, ale do zítřka se nad tím ještě zamyslím. Zda něco vymyslím ale slíbit nemůžu. Někdy se člověku, tedy kočkopsu, stane, že vymyslí … nic.
Tak ať Kočkopes nemyslí nic pro dnešek. Myšlení totiž někdy bolí. A zaplazovači by mohli soutěžit, kam až ten jazyk zapadne, pak by možná světu se přiblížil ten mír.
Ano, myslím že soutěže zaplazovačů mohou být nejlepším řešením. Asi nejlepší by bylo jim vyhradit část světa, kde budou moci v klidu zaplazovat. Kdysi se problematičtí lidé vyváželi do Ameriky nebo do Austrálie. Možná by to šlo obnovit. Bude však třeba vymyslet, jak je izolovat od vyplazovačů, protože mohou zaplazovat tak vehementně, že to může ovlivňovat i lidi mimo jejich revír.
Mám otázku k té tabulce „výdaje na obranu ve světě“. Jak poznáte, zda ty peníze šli na obranu nebo prostě na potenciální či skutečnou válku, která nemusí být nutně obranná?
Komentáře jsou uzavřeny.