Sociální spravedlnost, ne válka!

Brusel – Brownfield The Egg: Dříve opuštěná, zchátralá tovární budova z roku 1925 v oblasti kolem vlakového nádraží Brusel-Jih ožila. Celý objekt prošel před deseti lety kompletní revitalizací, jež ho proměnila v modulární a kreativní konferenční centrum. Horní patro budovy slouží jako inkubátor pro startupy, zatímco přízemí je určeno pro různé konference a akce.

Od doby své rekonstrukce si prostor hrdě zachovává svou podstatu: místo, kde se všechno muselo postavit od nuly. A tento prostor se o víkendu 17.–19. dubna proměnil v hlučné politické fórum. Do revitalizovaného brownfieldu totiž dorazili zástupci čtyř desítek politických stran ze 24 zemí na 8. kongres Strany Evropské Levice. Ambice neměli malé – najít společnou odpověď na krize, které otřásají Evropou.

Atmosféra byla od začátku energická. Transparenty, potlesk i ostrá slova rámovalo heslo Win the Future – Fight Austerity – Stop Militarisation (Vyhrajme budoucnost – Bojujme proti úsporným opatřením – Zastavme militarizaci). Nešlo ale jen o slogany. Podle účastníků šlo o pokus znovu definovat, co dnes evropská levice nabízí.

Předseda Strany evropské levice Walter Baier představil 8. kongres jako zásadní moment obnovy strany a zároveň potvrdil její základní hodnoty. »Nezměníme svůj charakter jako socialistické, antimilitaristické, antifašistické, antiimperialistické a feministické strany. Abychom si však tento charakter zachovali, musíme se obnovit,« uvedl. Cílem je podle něj posílit evropskou levici jako účinnější nástroj pro pracující a progresivní síly napříč Evropou.

V jádru jeho projevu zaznělo silné protiválečné poselství. Baier zdůraznil, že »boj proti válce je dnes nejnaléhavějším úkolem«, a v souvislosti s aktuálně probíhajícími válečnými konflikty varoval, že »největší břemeno nesou chudí, pracující a děti«. Vyzval k »udržitelnému a spravedlivému míru« a odmítl útoky na humanitární pomoc jako »opovrženíhodnou lež«. Zdůraznil, že »empatie a solidarita nemohou být selektivní, jsou univerzální«.

V projevu rovněž ostře kritizoval rostoucí militarizaci a ekonomické nerovnosti v Evropě. »Nechceme, aby se Evropa stala dějištěm války, ani nových závodů ve zbrojení,« uvedl a poukázal na kontrast mezi rostoucími výdaji na obranu a škrty ve veřejných službách: »Úspory pro nemocnice, školy a veřejnou dopravu – ale masivní státní výdaje na podporu ekonomiky, pokud jde o drony, tanky a rakety«. Na závěr v optimistickém duchu poukázal na nedávné volební a politické úspěchy levicových sil napříč Evropou i ve světě a zdůraznil, že »vítězství jsou možná«, přičemž znovu potvrdil závazek strany usilovat o demokratickou, mírovou a sociálně spravedlivou Evropu.

Hlasy z Havany i Pekingu

Kongres měl i silný mezinárodní rozměr. Nejemotivnější reakce delegátů vyvolalo vystoupení Vedoucího oddělení mezinárodních vztahů Ústředního výboru Komunistické strany Kuby Emilio Lozada Gracia. Ten hovořil zejména o dopadech blokády a sankcí ze strany USA proti Kubě na běžný život lidí na Ostrově svobody. A také o zostřující se agresivní politice USA vůči Kubě. Ne náhodou ve stejný den prezident USA prohlásil, že »další na řadě bude Kuba«. Součástí kongresu proto byl i kulturně politický happening na podporu Kubánské republiky v těchto těžkých dnech.

Na kongresu nechyběl ani zástupce Komunistické strany Číny. Byl jím Wang Xueyong – generální ředitel Úřadu pro západoevropské záležitosti Mezinárodního oddělení Ústředního výboru strany.  Wang ocenil, že se Evropská levice zasazuje o prosazování sociální spravedlnosti a rovnosti. Také pozitivně zhodnotil, že strana dlouhodobě podporuje věc míru a prosazuje řešení sporů prostřednictvím dialogu a konzultací a zaujímá jasný postoj proti konfliktům a konfrontaci. »Komunistická strana Číny přikládá velký význam svým přátelským vztahům se Stranou evropské levice. Od navázání vztahů mezi oběma stranami v roce 2004 probíhá soustavný dialog,« uvedl Wang a doplnil, že »tyto kontakty prohlubují vzájemné porozumění a důvěru, posilují přátelství a představují dobrý příklad spolupráce a vzájemného učení mezi politickými stranami i civilizacemi«. Významná část jeho projevu byla věnována aktuální mezinárodní situaci, kterou charakterizoval jako období zásadních proměn a rostoucích globálních výzev. Proto vyzdvihl význam spolupráce pokrokových sil na globální úrovni.

Mezi zahraničními hosty nechyběl ani mírový aktivista Jeremy Corbyn. Ten kritizoval, že v USA i v Evropě se zbrojní lobby dočkala zvýšení rozpočtů, čehož se dosahuje snižováním sociálního zabezpečení. »Válečná ekonomika je budoucnost, kterou nám slibují. Evropa nepotřebuje povinnou vojenskou službu ani miliardy na militarizaci. Evropa potřebuje mezinárodní spolupráci založenou na solidaritě, aby umožnila rozvoj našeho kontinentu a zbytku světa,« uvedl Corbyn s tím, že levice musí být hlasem míru. »Buďme hrdí a ofenzivní v našem boji proti militarizaci, válce, kterou nám naše elity chtějí vnutit, buďme odhodlaní a vyhrajeme,« zakončil.

Evropská levice zvolila nové vedení

Celkem 106 delegátů kongresu zvolilo nové vedení strany a přijalo politický dokument. Předsedou Strany evropské levice byl znovu zvolen Walter Baier (Komunistická strana Rakouska). David Pestieau (Dělnická strana Belgie) se stal místopředsedou spolu s Martou Martín Morán (Komunistická strana Španělska) a Hélène Bidard (Francouzská komunistická strana). Nicméně celé čtrnáctičlenné vedení strany vedle zástupců komunistických stran tvoří i zástupci levicových nekomunistických stran, a to v poměru 5:9 ve prospěch zástupců stran nekomunistických.

Politický dokument pak ve třinácti kapitolách shrnuje analýzy a návrhy Evropské levice. Nutno zdůraznit, že Strana evropské levice není názorově monolitickým subjektem, ale spíše platformou pro výměnu názorů a společnou akci, kde strany z různých tradic radikální levice zastávají k určitým otázkám odlišné postoje.

Čtyřicet stran, dvě hlavní priority

Jak zaznívalo z vystoupení delegací stran napříč Evropou, v reakci na rostoucí ceny energií, průmyslové potíže i mezinárodní napětí se delegáti shodli na dvou hlavních prioritách: boj proti úsporným opatřením a odpor k militarizaci Evropy. Součástí závěrů kongresu je proto i konkrétní plán: společná kampaň, která má vyvrcholit v červnu v Bruselu evropským pochodem pod heslem Welfare, not warfare (Blahobyt, ne válčení). Tedy, že stát by měl dávat přednost výdajům na sociální oblasti (např. zdravotnictví, školství, penze), před výdaji na armádu a zbrojení. Jinými slovy: investovat do lidí, místo do války.

Socialismus je budoucnost

Závěr kongresu patřil generálnímu tajemníkovi Dělnické strany Belgie Peteru Mertensovi. Dělnická strana Belgie se stala členem Strany evropské levice v roce 2025 a od té doby hraje aktivní roli. Mertens vystoupil s mobilizačním projevem o sebevědomí a ambicích levice v Evropě. Ve svém vystoupení se vrátil k poválečnému uspořádání po roce 1945 a připomněl závěry Jaltské konference, kde se spojenci shodli na nutnosti odstranit kořeny militarismu prostřednictvím demokratizace, demilitarizace či demonopolizace. Podle Mertense však dnešní vývoj v Evropě směřuje opačným směrem. »Místo demokratizace nastupuje autoritářství, místo demilitarizace skutečná militaristická horečka a místo demonopolizace Evropa podporuje vznik monopolů,« varoval.

Poslední vývoj v EU popsal jako sérii po sobě jdoucích krizí – od finanční krize v roce 2008 přes dluhovou krizi, pandemii Covidu-19 až po aktuální válečné konflikty, během nichž se podle něj systematicky posilují pravomoci evropských institucí. »Při každé krizi vidíme stejný jev: stále více moci se centralizuje v Bruselu – a s každou centralizací se rozpory v EU prohlubují,« zdůraznil.

Stejný trend nyní podle něj zasahuje i oblast obrany, která se postupně »evropeizuje«, nově i prostřednictvím masivních investičních plánů, a varoval před novou vlnou militarizace kontinentu. Kriticky se vymezil také vůči závislosti EU na USA a odmítl představu, že by řešením měla být pouze »autonomní Evropa«. »Nepotřebujeme evropskou armádu, která by dělala totéž co americká,« prohlásil. V závěru projevu Mertens ostře kritizoval současný socioekonomický model a jeho dopady na veřejné služby. »Tento systém je barbarský, válečný, zvrácený. Chce rozložit důchody, zdravotnictví, školství a veřejné služby, aby vybudoval válečnou mašinerii,« prohlásil. Jako alternativu postavil projekt »socialistické Evropy«, která by se měla distancovat od války a imperialismu. Delegáty vyzval k sebevědomému vystupování a k ambici uspět: »Socialismus je budoucnost – a my jsme hrdí na to, že jsme silami budoucnosti.«

Evropa i Evropská levice na křižovatce

Na Mertense navázal i Baier, jenž zdůraznil propojení míru a sociální spravedlnosti a vyjádřil optimismus: »Chceme blahobyt, ne válku… Můžeme zvítězit.« Jeho slova uzavřela kongres ve znamení mobilizace a výzvy k dalšímu politickému růstu. Za silnými slovy se ale skrývá i nejistota. Evropská levice totiž dlouhodobě hledá cestu, jak oslovit širší voliče a překonat vlastní roztříštěnost. Právě proto se v Bruselu tolik mluvilo o jednotě a spolupráci. Zároveň se opakoval jeden motiv: Evropa podle účastníků stojí na zásadní křižovatce. Buď se vydá cestou militarizace a škrtů, nebo – jak zaznívalo z pódia – cestou »míru, sociální spravedlnosti a spolupráce«. Dvoudenní jednání přineslo konkrétní výzvy. Otázkou zůstává, zda se je podaří přetavit v reálný politický vliv.

Jiří RŮŽIČKA