Superdávka okrádá děti nejen o letní tábory

Školní obědy, kroužky, pomůcky, zimní bunda nebo letní tábor. Věci, které většina rodin považuje za běžnou součást dětství, se mohou pro tisíce domácností stát luxusem. Právě z toho mají obavy rodiny, sociální pracovníci i dětské domovy v souvislosti s takzvanou superdávkou, která má letos zásadně proměnit český sociální systém. Superdávka měla podle vlády zjednodušit sociální systém, omezit »zneužívání dávek« a přinést státu miliardové úspory. Jenže zatímco ministerstvo mluví o efektivitě a motivaci k práci, mezi rodinami sílí obavy z mnohem jednodušší otázky: zbydou vůbec peníze na děti?

Reformu připravila ještě vláda premiéra Petra Fialy jako »zjednodušení« sociálních dávek. Nová dávka totiž slučuje několik dosavadních podpor do jediné. Postupně mají zmizet přídavky na děti, příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení i příspěvek na živobytí v jejich současné podobě. O pomoci už se nebude rozhodovat podle konkrétních potřeb, ale jako o jednom balíku pro celou domácnost.

Zatímco dnes lze alespoň část podpory cílit přímo na potřeby dítěte, nově se peníze „rozpustí“ v jedné dávce. Rodiny, které už nyní bojují s drahým bydlením, energiemi a rostoucími cenami potravin, pak mohou být nuceny šetřit právě tam, kde to děti pocítí nejrychleji.

Nejde přitom jen o jídlo nebo základní potřeby. Prvními položkami, které z napjatých rodinných rozpočtů často mizí, bývají školní výlety, sportovní kroužky, tábory, kulturní akce nebo obyčejné kapesné. Právě tyto »neviditelné škrty« podle sociálních pracovníků děti vyčleňují z kolektivu, prohlubují sociální rozdíly a mohou mít dopad i na jejich psychiku a budoucnost.

Statisíce dětí v ohrožení

Největší nejistotu přitom nepociťují jen lidé dlouhodobě odkázaní na sociální pomoc. Obavy mají i takzvané pracující chudé rodiny – lidé, kteří pracují, ale jejich výplata už nestačí pokrýt stále dražší bydlení a běžné životní náklady. Právě tyto domácnosti se mohou nově ocitnout »mezi systémy«: příliš bohaté na pomoc státu, ale příliš chudé na klidný život.

Podle aktuálních statistik žije dnes v příjmové chudobě nebo jejím bezprostředním ohrožení přibližně 1,2 milionu lidí v České republice. Nejzranitelnější skupinou zůstávají samoživitelé a rodiny s dětmi. Zatímco v celé populaci se pod hranicí chudoby nachází asi desetina domácností, u samoživitelů jde už o více než třetinu. Jen loni žilo pod hranicí chudoby 36,3 procenta domácností s jedním rodičem.

Chaos navíc provází i samotné zavádění reformy. Bývalý ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka opakovaně odkládal spuštění systému s odůvodněním, že stát není připraven. Nový ministr Aleš Juchelka sliboval peníze od května, ale teď se výplata superdávky odsouvá až na druhou polovinu roku. Počítat s tím musejí lidé, kteří dostávají staré sociální dávky. Ty, kteří o dávku požádali, nově pak často čeká měsíc, nebo až dva měsíce dlouhá vyřizovací doba, pokud budou úřady vyžadovat prověření.

Velký problém – výživné

Další velké obavy se týkají výživného. U starého systému se do příjmů započítávaly skutečně zaplacené částky od druhého rodiče. U superdávky se ale bude vycházet z výživného určeného soudem nebo dohodou rodičů – a to i tehdy, když druhý rodič ve skutečnosti neplatí.

V praxi tak může vzniknout absurdní situace: stát bude samoživitelům započítávat peníze, které domácnost nikdy neuvidí.

Rodič sice může požádat o náhradní výživné, jenže to znamená další formuláře, čekání a administrativu. Kritici upozorňují, že právě samoživitelé už dnes často balancují na hraně finančního přežití a jakýkoliv výpadek příjmů může znamenat problém se zaplacením nájmu, obědů nebo školních výdajů.

Situaci navíc zhoršuje i další problém. Po zmírnění trestních postihů za neplacení výživného, kdy již nehrozí trest odnětí svobody, podle samoživitelů i sociálních pracovníků část rodičů přestala svou povinnost řešit úplně. Výsledkem je začarovaný kruh: stát samoživitelům započítává peníze, které nedostávají, a následně je odkazuje na další dávky a náhradní systém pomoci. Ministr Aleš Juchelka už navíc připustil, že ze systému »vypadly některé samoživitelky« a část parametrů bude potřeba upravit. Kdy k tomu dojde, je ale otázkou.

Dětské domovy vypadly ze systému

Dopady reformy už navíc nejsou jen teoretické. Tvrdě je začínají pociťovat i dětské domovy. Po zavedení superdávky totiž přišly o přídavky na děti, které dosud využívaly například na tábory, kroužky, školní pomůcky, ošacení nebo cestovné. V některých zařízeních šlo o statisícové částky ročně. Ředitelé domovů upozorňují, že právě z těchto peněz dětem financovali věci, které jim pomáhaly alespoň částečně zažít normální dětství.

Situaci komplikuje i fakt, že slíbené náhradní peníze od krajů často přicházejí pozdě, kdy už jsou registrace na letní tábory uzavřené. Některé dětské domovy proto musejí oslovovat nadace, dárce a sponzory, aby dětem vůbec mohly zaplatit prázdninové pobyty. A právě to ukazuje na největší problém celé reformy: stát nejprve systém »zefektivní«, ale následky pak musí zachraňovat kraje, charity a veřejné sbírky.

Prostě místo aby stát nastavil podmínky tak, aby pracující rodiny zvládly běžný život z vlastních příjmů, stále častěji jeho roli přebírají charity, nadace a veřejné sbírky.

Rodiny jsou dnes nuceny žádat o pomoc s obědy ve školách, bydlením, kroužky, oblečením nebo základními potravinami. Potravinové banky řeší akutní nouzi, další organizace shánějí dětem školní pomůcky nebo peníze na tábory.

Ani to ale není všespásné. Mnoho rodin se za svou situaci stydí, o pomoc si neřekne a zůstává se svými problémy v ústraní.

A právě to je možná největší varování celé reformy. Sociální stát se totiž neměří počtem nových formulářů ani novým názvem dávky. Ale tím, zda rodiče dokážou dětem zajistit normální život bez toho, aby museli prosit o pomoc úřady či veřejné sbírky.

Superdávka měla být symbolem »modernizace« sociálního systému. Místo toho se ukazuje, že je to nepřipravený experiment bývalé vlády, jehož dopady současná vláda neumí odhadnout ani zvládnout. Úspory státního rozpočtu se totiž nejsnáze počítají na papíře. Mnohem hůř se ale počítají ztracené dětské tábory, kroužky nebo dopady na křehkou dětskou psychiku ve chvíli, kdy si dítě vedle svých spolužáků začne připadat chudé.

Helena KOČOVÁ