The People’s News: Odmítnout zbrojní opatření EU

Jedním z výsledků volebního vítězství Donalda Trumpa je, že EU zvýší vojenské výdaje, přičemž tento proces už vlastně začal. Bez ohledu na to, jak to Komise zdůvodní, z materiálního zvýšení vojenských výdajů vzniknou komplikace. Platí to zejména pro širší ekonomiku.

První a nejzřetelnější dopad je fiskální. Země EU vynaložily na armádu v roce 2022 v průměru jen 1,3 procenta svého HDP. Přestože toto číslo v roce 2023 vzrostlo na 1,7 procenta, stále je to mimo původní dvouprocentní cíl NATO. Další zvýšení výdajů na obranu v procentech HDP, na tři procenta, což je Trumpem navrhovaný cíl, by znamenalo více než další procentní bod vojenských výdajů. Vlastní vojenské výdaje USA v procentech HDP činily v roce 2023 3,4 procenta…

Neděkujeme, pane Trumpe

Takové zvýšení by zatížilo národní rozpočty, zejména v zemích EU, které se potýkají s vysokým zadlužením nebo naléhavými sociálními závazky. Trumpem slibované protekcionistické daně zde pravděpodobně budou mít dlouhodobější dopad na vládní příjmy s lavinovitými dopady na sociální zabezpečení. Zvýšené vojenské výdaje by tyto problémy jen zhoršily.

S rozšiřováním rozpočtových priorit o klimatické změny, penze a další programy sociální péče by pro mnohé státy EU, zejména pro státy s vyšší mírou zadlužení, mohlo být politicky a ekonomicky obtížné ospravedlnit výdaje na obranu. Vyhlídka na osekání veřejných služeb nebo seškrtání sociálních dávek k financování vojenských výdajů by pravděpodobně vyvolala významnou veřejnou debatu a politický odpor.

Jsou tu ale i další dopady. Vojenské výdaje ve výši tři procenta a více (HDP) by znamenaly, že vojenský sektor by spotřeboval větší podíl ekonomické aktivity. Tento posun by mohl mít důsledky pro širší evropskou průmyslovou politiku. USA už dlouho používají národní bezpečnost jako hnací sílu své průmyslové politiky, která často vojenské výdaje využívá na podporu domácích výrobců. Pak je tu otázka, jak se utrácejí.

Zde jsou dvě základní, vzájemně propojené otázky. Jednou z nich je, že relativně málo z toho, co členské státy utratí za obranu, se kupuje společně, což bude příští zpráva PESCO (Trvalé strukturované spolupráce EU) řešit konkrétními slovy, až bude dán pokyn pro bitevní loď EU.

Tomu však brání značné politické a právní překážky, mj. proto, že smlouvy EU výslovně stanovují výjimky pro zadávání zakázek na zbrojení. Ačkoli Irsko bude přispívat do rozpočtu EU a vypadá to, že podíl přidělený do kohezních fondů bude nyní přesměrován na vojenské výdaje, měli bychom omezit rizika a nenechat se šikanovat k násobkům vojenských výdajů.

Odvolat se

Měli bychom se odvolávat na článek 346 Smlouvy o fungování EU (vzešlé z Lisabonské smlouvy – pozn. překladatele). Toto ustanovení umožňuje členským státům EU odchýlit se od pravidel hospodářské soutěže, pokud je to »[…] nezbytné pro ochranu základních zájmů bezpečnosti [členského státu]«. Toto ustanovení lze uplatnit z důvodů národní bezpečnosti, zejména pokud jde o zadávání zakázek na vojenské systémy. Vzhledem k tomu, že naše bezpečnostní politika je formálně zakotvena v neutrálním postoji (to se tak někdo má – pozn. red.), je v našem základním zájmu nepořizovat útočnou výzbroj – kromě rozpočtových důsledků.

(The People’s News je zpravodajem Lidového hnutí Irska. Sledujte web people.ie/news/)

Překlad Vladimír SEDLÁČEK