Vídeň – Jesuitenwiese, Prátr. Louka na okraji Prátru, jindy klidná a zalitá ranní rosou, se poslední srpnový víkend proměnila v pulzující město ve městě. Slunce se v sobotu dopoledne vyhouplo nad koruny stromů a první návštěvníci začali zaplňovat rozlehlou louku zvanou Jesuitenwiese, kde se již poosmdesáté konal tradiční Volksstimmefest. Festival, který pořádá Komunistická strana Rakouska (KPÖ) spolu s redakcí levicového časopisu Volksstimme, je ve Vídni fenoménem: není to jen kulturní slavnost, ale i politické fórum, ve kterém se prolínají hudba, mezinárodní gastronomie i vážné debaty o budoucnosti Evropy.
Volksstimmefest má dlouhou historii. Poprvé se konal již v roce 1946 a od té doby patří k tradičním akcím vídeňské levice. Jeho atmosféra je přitom jedinečná: mísí se tu nostalgie s moderními tématy, politická vážnost s odlehčeným duchem festivalu. Na louce Jesuitenwiese se potkávají staří aktivisté s batůžky plnými levicové literatury i mladí lidé, kteří přišli i za hudbou a jídlem. »Je to zvláštní směsice, ale právě to vytváří jedinečnou atmosféru festivalu. V jednu chvíli člověk poslouchá kapelu a o pět minut později může diskutovat o marxismu v 21. století,« poznamenává bohemista z Vídně Christian Herget.
Tři desítky koncertů
Letos festival nabídl více než tři desítky koncertů a představení. Na hlavním pódiu se představili jak místní kapely, tak i hosté ze sousedních zemí. Mladší generace obsadila travnatý svah u scény s elektronikou, zatímco starší publikum dalo přednost šansonům a politické satiře. Atmosféra byla jedinečná. Od pódia k pódiu se linuly tóny jazzu, folku i rocku, zatímco v uličkách se mísila vůně kubánského congri, italské piadini, vyhlášených langošů i rakouských koláčů.
Volksstimmefest však není jen hudební slavnost. Na diskusních pódiích se střídali řečníci z Rakouska i ze zahraničí.Témata byla pestrá: od rostoucích cen bydlení přes klimatickou krizi až po probíhající konflikt na Ukrajině a militarizaci Evropy.
Mezi vystupujícími na hlavním pódiu byl napříkladprezident Evropské levice Walter Baier, který promluvil o aktuálním napětí v Evropě. »Vlády západní Evropy sní o přípravě na velkou válku s Ruskem. Ale my říkáme: Každá válka je větším zlem než zlo, kterému údajně má zabránit! V Evropě, sedící na jaderném prachu 800 hlavic, to znamená: Nehrajte si s ohněm! Závěr je jednoduchý a jasný: V Evropě nesmí být žádná válka!« Dále si položil otázku:»Chceme vyhazovat miliardy na rakety a kasárna, nebo chceme stavět školy a nemocnice? Chceme obohacovat zbrojní korporace, nebo chceme zlepšit životy lidí?« Nebo»Chceme odzbrojení, ne přípravy na válku. Chceme spravedlnost, ne dvojí metr. A chceme Evropu lidí – ne Evropu oligarchů, bunkrových politiků a válečných štváčů,« odpověděl si. »A proto říkáme hlasitě a jasně: Pro mír, ne pro válku! Pro neutralitu, ne pro NATO!« zakončil.
Na jeho slova o den později navázal předseda KPÖ Günther Hopfgartner: »Místo abychom investovali miliardy do zbrojení, potřebujeme školy, nemocnice a dostupné bydlení,« zdůraznil, za což si vysloužil bouřlivý potlesk. V samém závěru dorazila z Německa předsedkyně Die Linke Ines Schwerdtnerová. »Mluvit o třídním boji není nic sentimentálního; je to to jediné, co nás spojuje a dokáže vyvinout tlak na systém. Musíme být stranou každodenního života, pomáhat lidem a organizovat je,« zaznělo z jejích úst.
Evropská vesnice
Své nezastupitelné místo na festivalu má i »Evropská vesnice«, ve které probíhají diskuse s panelisty ze zahraničí. V centru pozornosti byly zejména možnosti regionální spolupráce levicových hnutí, ale svůj prostor dostaly i aktuální fenomény – například dopady umělé inteligence na pracovní trh nebo nová podoba odborových hnutí.
Ani panelisté z České republiky nemohli chybět. Mezi vystupujícími jsme mohli vidět například místopředsedu KSČM Milana Krajču nebopředsedu Společnosti pro Evropský dialog Jiřího Málka. Ten hovořil o situaci v Evropě po sarajevském atentátu, která nakonec vyeskalovala během velmi krátké doby ve světovou válku. »V dnešní době může být takovým místem zrodu nového světového konfliktu právě východní Evropa,« uvedl Málek. Krajča pak ve svém vystoupení přiblížil zejména aktuální situaci v ČR před nadcházejícími sněmovními volbami a neopomněl zmínit ani »aktuálně přijatou novelu trestního zákona, nově zakazující propagaci komunistického hnutí«. Právě ta vzbudila u rakouského publika velkou pozornost. Vźdyť Rakousko má ve svém státním znaku i srp a kladivo.
V uličkách
Pro mnoho návštěvníků je ale Volksstimmefest také příležitostí k neformálním setkáním. V uličkách se zdraví známí aktivisté, odboráři i běžní Vídeňané. U jednoho stánku se točí pivo a debatuje o politice, u jiného se hraje šachový turnaj, zatímco na travnatém plácku probíhá improvizovaný taneční workshop. Jedno z takových neformálních setkání proběhlo i u stánku KPÖ ze Štýrského Hradce, kde se setkaly dvě výrazné ženské tváře komunistů v ČR a Rakousku – primátorka Štýrského Hradce Elke Kahrová a antifašistická aktivistka Petra Prokšanová. I ve stánku KSČM bylo živo, když se v něm sešli zástupci regionálních organizací KSČM a Die Linke, aby prodiskutovali možnosti spolupráce v rámci Stálého fóra Evropské levice regionů. »Debata byla přínosná, byl jasně patrný oboustranný zájem o prohlubování spolupráce. První vlaštovkou může být i příprava společné akce na začátku roku 2026,« uvedla jedna z přítomných, Věra Picková.
Volksstimmefest 2025 znovu potvrdil, že i v době sociálních sítí a digitální komunikace má živé setkávání smysl. A jak hodnotí festival návštěvník z ČR? »Na Volksstimmefestu jsem již potřetí a opět toho nelituji. Pokaždé se vidím s lidmi z celého světa. Navázání internacionálních vztahů s kolegy mě vždy dodává energii pro boj za spravedlivější svět. Zkušenosti a obohacení z tohoto festivalu si odnese každý, kdo měl možnost ho navštívit. Nejen politika, ale také hudba, kuchyně z celého světa a spousta vzpomínek je to, co si účastník Volksstimmefestu odnáší,« uvedl 19letý Oskar Šimon ze severních Čech.
»Volksstimmefest není pouze festival, je to projev solidarity a naděje,« shrnul atmosféru jeden z organizátorů, Daniel Schukovits z vídeňské KPÖ. A soudě podle počtu návštěvníků i rozmanitosti programu má tento festival před sebou ještě dlouhou budoucnost!
Jiří RŮŽIČKA, Vídeň/Praha
FOTO – autor (3) a archiv autora
1 komentář
Já tam nebyl.
Komentáře jsou uzavřeny.