Přemysl Votava: »Vzdejte se, nic se vám nestane!«

Většina z nás má ještě v paměti film Atentát, film o hrdinství a zradě. K tomuto filmu patří i výzva jednoho z gestapáků směrem k sedmi statečným hrdinům: »Vzdejte se, nic se vám nestane!« Ta věta vystihuje postavení českého národa uvnitř Velkoněmecké říše.

Česko-německé vztahy se prolínají českými dějinami, jsou součástí germanizace střední Evropy, v našem případě střetávání se s českými zájmy. I dnešní vzájemné vztahy mají svůj vývoj, ale i přes mnohá ujištění českých politiků, že máme nejlepší vztahy v dějinách, cítíme, že jde o nevyvážený vztah mezi Německem a Českou republikou. Obdobná politika »cukru a biče« je prováděna i vůči dalším, převážně slovanským státům. Je skutečností, že současná německá politika, zejména po odchodu Velké Británie z EU, diktuje směr evropského vývoje. Postavení Německa vystihuje staré britské přísloví: »Příliš velké pro Evropu, příliš malé pro svět.«

Roztříštěnost Německa v minulosti způsobila, že svou imperiální politiku začalo uplatňovat v širší míře až od druhé poloviny 19. století…, tuto germanizační politiku jsme až příliš často pocítili jako slovanský národ na vlastní kůži. Proto jakékoliv dnešní zlehčování či smířlivost je zradou, či minimálně neúctou k desítkám milionů obětí německých zločinů. Nelze ani zapomenout na významný podíl sudetoněmecké menšiny na rozbití československého státu, včetně zločinů, jichž se dopustili během německé okupace. Jména jejich představitelů Karl Hermann Frank, Konrád Henlein, se staly symbolem této perzekuce.

Heydrich: Poněmčit českou verbež!

Naše postavení v protektorátu, tedy definici »české otázky«, přednesl v říjnu 1941 nový zastupující říšský protektor Heydrich. Jeho projev v Černínském paláci k německým představitelům protektorátu jasně definoval budoucnost českého národa: »…všem musí být jasné, že českomoravský prostor nesmí natrvalo zůstat v takovém stavu, aby umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor. Musí být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, byly vždy pevností němectví a v dobách kolonizace stráží proti Východu.« Heydrich dále pokračoval: »Tento prostor, musí být jednou definitivně osídlen Němci… Čechům musíme ukázat, kdo je pánem v domě, aby věděl přesně, že se zde diktuje německý zájem a konečné slovo má říše. Pokusíme se podle staré metody poněmčit českou verbež…!«

Tedy stručně řečeno vyžadoval poslušnost, pracovitost, oddanost, ale i kolaboraci. Heydrichovým cílem bylo zajistit v protektorátu klid pro práci, ale také zlomit české sny o samostatnosti. Postavení Slovanů, včetně českého národa, bylo dle německého pohledu zcela lokajské a otázka konečného řešení nad naším osudem měla být rozhodnuta po »vítězné« válce. Nástupní projev Heydricha byl zcela v souladu s postojem sudetoněmeckých představitelů k osudu českého národa.

Odsun = uzavřená kapitola

Dnešní pokusy o revizi dějin jsou neúctou k těm statisícům padlých i umučených z období německé okupace. Máme zapomenout na umučené děti z Lidic, Ležáků, Javoříčka, na ty popravené a umučené z Terezína, z pankrácké věznice či z plynových komor koncentračních táborů…?

Objevují se snahy o kriminalizaci či o vymazání příčin, které vedly k poválečnému odsunu německého obyvatelstva. Důvody odsunu německé menšiny z některých států střední Evropy patří k výsledkům druhé světové války.  Z dnešního pohledu jsou sice smutnou, ale zároveň i uzavřenou kapitolou dějin.

Z historie i současnosti víme, že národnostní menšiny byly až příliš často zneužívány proti většinové společnosti. To byl případ i naší německé menšiny. Svůj osud spojila s německým nacionalismem, podílela se na rozbití Československa. Jejich odsun vyřešil mnohé budoucí problémy.  Z dnešního pohledu České republiky jsme ušetřeni mnohých politických a sociálních střetů, které dnes sužují mnohé státy Evropy s milionovými počty přistěhovalců, velice často ze zcela jiného kulturního prostředí.

Vstupujeme do období květnových událostí před 81 lety. Projevy, květiny, ale i manipulace. Poslední pamětníci těchto událostí jsou počítáni v desítkách, možná stovkách… Hrdinství těch padlých se ztrácí v historické paměti, mnozí hrdinové jsou kádrováni i po smrti. Z obětí války se stávají viníci. Historie je zneužívána k politické manipulaci. Také v době protektorátu byla plná náměstí slibujících věrnost Říši, představitelé uměleckých svazů přednášeli projevy oddanosti k Říši. Slované byli stavěni proti Slovanům. Stejná otázka je i dnes: Komu ku prospěchu?