Z vystoupení Juliana Assange ve Štrasburku: Žurnalistika není zločin, ale pilíř svobody

od redakce
FOTO - YouTube PACE TV

Australský redaktor, vydavatel a aktivisa, zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange, který se stal obětí pokrytectví pseudodemokratického systému USA, nadále hodlá termín SVOBODA SLOVA naplňovat, seč mu síly stačí.

Od svého spuštění v roce 2006 se jeho server stal známým tím, že zveřejňoval různé tajné dokumenty, zejména USA. Tyto dokumenty se týkaly zejména tzv. operace Trvalá svoboda, tj. války v Afghánistánu, války v Iráku či zločinných aktivit diplomatických úřadů Spojených států ve světě, za což je Assange dlouhé roky pronásledován. Bylo by přitom iluzí domnívat se, že s návratem Donalda Trumpa k moci se v tomto něco změní…

Assange vloni na podzim vystoupil na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku a my vám můžeme zásadní momenty jeho projevu nabídnout:

Surrealistická změna

Vyjít z věznice s maximální ostrahou, kde jsem byl roky zadržován, a stanout zde před zástupci 46 národů a 700 milionů lidí, je hluboká, až surrealistická změna.

Zkušenost několikaleté izolace v malé cele lze jen obtížně sdělit; připraví vás o vědomí sebe sama a ponechá vám jenom holou esenci existence. Nejsem ještě zcela připraven hovořit o tom, co jsem přestál – o onom neustálém zápase o přežití fyzické i duševní, a nedokáži hovořit ani o tom, jak moji spoluvězni umírali následkem oběšení, vraždy nebo lékařského zanedbání. Abych tu dnes mohl být před vámi, prošel jsem dlouhou cestu, a to doslova i obrazně.

Chtěl bych poděkovat PACE (Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy – pozn. red.) za jeho rezoluci (č. 2317) z r. 2021, která uvádí, že moje uvěznění představuje pro novináře nebezpečný precedens, a poukazuje na skutečnost, že zvláštní zpravodaj OSN pro mučení vyzval k mému propuštění. Jsem také vděčný za prohlášení PACE z roku 2021, které vyjadřuje znepokojení nad věrohodnými zprávami, že představitelé americké vlády diskutovali o atentátu na mou osobu.

A oceňuji, že Výbor pro právní záležitosti a lidská práva pověřil uznávanou reportérku Þórhildur Sunnu Ævarsdóttirovou, aby prošetřila okolnosti mého zadržení a obvinění a jejich důsledky pro lidská práva. Avšak ani tyto, ani tak mnohé jiné pokusy podniknuté v mém případě – ať už vzešly od poslanců, prezidentů, premiérů, od papeže, od představitelů OSN a diplomatů, odborářů, právníků, lékařů, akademiků, aktivistů či občanů – neměly být nezbytné.

Potom, co jsem byl roky zadržován a hrozil mi trest v délce 175 let bez možnosti účinné nápravy, jsem dal přednost svobodě před nedosažitelnou spravedlností. Spravedlnost je mi nyní zapovězena, protože vláda USA trvala na tom, že do prohlášení viny napíše, že nemohu svůj případ předložit Evropskému soudu pro lidská práva a že nemohu ani podat žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím ohledně toho, co proti mně vláda podnikala v návaznosti na její žádost o extradici.

Chci říci zcela jasně. Nejsem dnes na svobodě, protože systém zafungoval. Jsem dnes na svobodě, protože po letech žalářování jsem se přiznal ke zločinu žurnalistiky. Přiznal jsem se, že jsem usiloval o získání informací od zdroje. Přiznal jsem se, že jsem informace od zdroje získal. A přiznal jsem se, že jsem o této informaci informoval veřejnost. K ničemu jinému jsem se nepřiznal. Doufám, že moje dnešní svědectví může posloužit ke zviditelnění slabých míst existujících pojistek a pomoci těm, jejichž případ je méně viditelný, kteří jsou však stejně zranitelní.

Pozoruji dnes více beztrestnosti, více utajování, více odplácení za vyslovení pravdy a více autocenzury. Je těžké nevidět souvislost mezi nynějším mrazivým ovzduším pro svobodu vyjadřování a mým stíháním americkou vládou – mezinárodní kriminalizací žurnalistiky překročila svůj rubikon.

Vyžadovat spravedlnost

Když jsem založil WikiLeaks, byl jsem poháněn prostým snem: poučit lidi o tom, jak svět funguje, abychom tak skrze porozumění mohli dospět k něčemu lepšímu. Když budeme mít mapu ukazující, kde jsme, budeme moci pochopit, kam bychom mohli jít.

Vědění nám dává sílu hnát mocné k odpovědnosti a vyžadovat spravedlnost tam, kde žádná není.

Zjistili jsme a uveřejnili pravdu o desítkách tisíc skrytých obětí války i dalších nevídaných hrůzách, o programech zahrnujících atentáty, výslechy mimo území USA, mučení a masové sledování. Odhalili jsme nejen, kdy a kde k těmto věcem došlo, ale často i předpisy, dohody a struktury v jejich pozadí.

Když jsme zveřejnili ony tzv. vedlejší ztráty, onen smutně proslulý kamerový záznam toho, jak posádka amerického vrtulníku Apache s nadšením rozstřílela na kusy irácké novináře i přivolané záchranáře, byl celý svět šokován vizuální realitou moderní války.

Zájem o toto video jsme však využili k tomu, abychom lidem ukázali tajné předpisy upravující, kdy mohou američtí vojáci v Iráku použít smrtící sílu a kolik civilistů mohou zabít bez souhlasu z vyšších míst. A vskutku, 40 ze 175 let vězení, které mi hrozily, bylo právě za získá- ní a uveřejnění těchto předpisů!

Vize praktické politiky, k níž jsem dospěl poté, co jsem se ponořil do ve světě probíhajících špinavých válek a tajných operací, je prostá: Zkusme pro změnu přestat si navzájem nasazovat roubík, mučit se a zabíjet. Napravme tyto základní věci a další politické, hospodářské i vědecké procesy se už postarají o zbytek.

Obama versus Trump

Před 14 lety vláda USA poslala letadla plná agentů nezákonně na Island, uplatila informátora, aby zcizil právní a žurnalistické výsledky naší práce, a bez formálního procesu nutila banky a poskytovatele finančních služeb, aby nám zablokovali přístup k úvěrům a zmrazili naše účty. Na této pomstě se částečně podílela i vláda Spojeného království. Ministerstvo spravedlnosti prezidenta Obamy se ale nakonec rozhodlo nevznést proti mně obvinění, když uznalo, že se žádný zločin nestal. V únoru 2017 se však situace dramaticky proměnila.

Trump byl zvolen prezidentem. Do funkcí jmenoval dva vlky v čepicích s nápisem MAGA: Mikea Pompea, kongresmana z Kansasu a bývalého manažera ve zbrojním průmyslu, jmenoval ředitelem CIA a Williama Barra, bývalého činitele CIA, jmenoval ministrem spravedlnosti.

V březnu 2017 WikiLeaks odhalil, jak CIA infiltrovala francouzské politické strany, jak špehovala vedoucí představitele Francie a Německa, jak špehovala Evropskou centrální banku, evropské ministry hospodářství, i to, jak trvale najímala vyzvědače pro oblast francouzského hospodářství jako celku.

Odhalili jsme, jak CIA ve velkém vyrábí malware a počítačové viry, jak nabourává dodavatelské řetězce, antivirový software, auta, chytré televizní přijímače a iPhony. A ředitel CIA Pompeo zahájil tažení za odplatou.

Dnes už je veřejně známou věcí, že CIA na Pompeův přímý rozkaz vyhotovila plány na to, jak mě unést a spáchat na mě atentát na půdě ekvádorského velvyslanectví v Londýně, a schválila pronásledování mých evropských kolegů, v důsledku čehož jsme čelili krádežím, hackerským útokům a šíření lživých informací.

Cílem se stali i má manželka a můj malý syn. CIA trvale vyčlenila agenta ke sledování mé ženy a vydala pokyny k zajištění DNA z plínek mého šestiměsíčního syna.

Kriminální metody CIA

Průkopnická zpráva PACE o výsleších CIA v Evropě odhalila, jak CIA na evropské půdě provozovala utajená zadržovací zařízení a prováděla nezákonné výslechy mimo území USA, které porušovaly lidská práva i mezinárodní právo.

Bývalý pracovník CIA Joshua Schulte, údajný zdroj některých našich odhalení o CIA, byl v únoru letošního roku odsouzen na čtyřicet let vězení v extrémní izolaci. Má zatemněná okna a stroj nade dveřmi vytváří 24 hodin denně takový bílý šum, aby ho nemohl ani překřičet. Jsou to krutější podmínky než ty, jež najdeme v zátoce Guantánamo.

Represe v mezinárodním měřítku jsou prováděny také pomocí zneužití právních procedur. Evropané v Evropě se musejí podřídit americkému zákonu o utajovaných skutečnostech, a přitom nemají z pohledu vlády USA vůbec žádné právní prostředky pro svou obranu. Evropané tak nemají právo na svobodu projevu. Práva novinářů a vydavatelů v evropském prostoru jsou vážně ohrožena. Kriminalizace shromažďování informací je hrozbou pro investigativní žurnalistiku, ať už jste kdekoli.

Je to v podstatě jednoduchý problém: novináři by neměli být pronásledováni za to, že dělají svoji práci. Žurnalistika není zločin; je to pilíř svobodné a informované společnosti.

Překlad Ladislav CIGLER

Přečtěte si další články

Zanechat komentář

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.