Zálohovat, či nezálohovat? To je, oč u petek běží…

Otázka zavedení povinného zálohového systému pro PET lahve a plechovky v České republice vyvolává intenzivní debatu mezi odborníky, obchodníky, obcemi i veřejností. Zatímco zastánci systému vyzdvihují potenciální environmentální přínosy a zkušenosti ze Slovenska, kritici upozorňují na možné komplikace pro fungující český systém třídění odpadů a další ekonomické a logistické dopady.

Máme jeden z nejefektivnějších systémů třídění plastů v Evropě, který by zavedením záloh mohl být paradoxně ohrožen. Malé obchody, obce i běžní spotřebitelé by nesli náklady systému, jehož finanční udržitelnost je navíc založena na předpokladu, že část zálohovaných lahví se nikdy nevrátí. Velké nápojové společnosti spolu s ministerstvem životního prostředí prezentují zálohování PET lahví jako zásadní krok k ochraně přírody před litteringem (volně pohozený odpad, pozn. red.). Pojďme rozklíčovat, kdo by mohl z tohoto systému profitovat a kdo by naopak nesl náklady.

Za tlakem na zálohování může stát ekonomický zájem získat kontrolu nad cennou druhotnou surovinou – recyklovaným PET (rPET), který bude s postupným zvyšováním požadavků na obsah recyklátu v nových lahvích stále cennější. Zavedením povinného zálohového systému by nápojářské společnosti získaly přímý přístup k této surovině a kontrolu nad jejím dalším využitím, včetně možnosti regulovat její cenu.

Paradoxem je, že tento systém budou finančně z velké části saturovat samotní spotřebitelé prostřednictvím nevyplacených záloh. Podle ekonomické analýzy zastánců povinného zálohového systému je přímo počítáno s tím, že 1/3 nákladů bude financována z nevrácených záloh ve výši 3-5 Kč za PET lahev. To vytváří paradoxní situaci, kdy pro finanční udržitelnost celého systému je žádoucí, aby určité množství lahví nebylo nikdy vráceno.

Češi premianty třídění

ČR má v kontextu Evropské unie velmi vysokou míru třídění plastových obalů. Podle údajů autorizované obalové společnosti EKO-KOM dosahuje míra třídění PET lahví přibližně 82 %, což znamená, že už nyní Česko splňuje evropský cíl stanovený na 77 % pro rok 2025.

Stávající systém třídění odpadů v ČR je postaven na principu využití synergií při sběru všech druhů plastů společně, což umožňuje optimalizovat logistiku, využívat existující infrastrukturu a udržovat ekonomicky životaschopný model recyklace různých druhů plastů. PET lahve v tomto systému představují hodnotnou komoditu, která částečně financuje recyklaci méně atraktivních plastových materiálů, jejichž zpracování je nákladnější a složitější.

ČR nepotřebuje zavádět zálohový systém k dosažení současných evropských cílů, neboť ty jsou již plněny. Otázkou je, zda bude současný systém schopen dosáhnout 90% míry sběru, kterou stanovuje směrnice o jednorázových plastech pro rok 2029, aniž by došlo k zásadní změně zavedením zálohového systému.

Slovenská zkušenost se zálohováním

Slovensko zavedlo povinný zálohový systém na PET lahve a plechovky od ledna 2022. Po roce fungování vykazuje slovenský systém relativně pozitivní výsledky – vysbíráno bylo přes 820 milionů obalů s vysokou mírou návratnosti přesahující 70 % a později až 92 %.

Z environmentálního hlediska se na Slovensku podle dostupných informací podařilo výrazně omezit výskyt volně pohozených lahví a plechovek v přírodě, odhadem až o 95 %. Slovenská zkušenost však odhalila i některé komplikace, zejména logistického charakteru. V počáteční fázi docházelo k přeplnění automatů v obchodech a nedostatečné frekvenci odvozu vrácených obalů. Spotřebitelé museli řešit problémy s transportem většího množství nesešlápnutých obalů zpět do obchodů. Tento problém na řadě míst přetrvává.

Navzdory určitým obtížím je slovenský zálohový systém po více než roce provozu oficiálními institucemi hodnocen jako úspěšný a mohl by být inspirací pro Českou republiku, ovšem je třeba vzít v úvahu, že výchozí situace na Slovensku byla odlišná – míra třídění PET lahví před zavedením zálohového systému zde dosahovala pouze přibližně 60 %.

Rizika a nevýhody zálohování

Zavedení povinného zálohového systému v ČR je spojeno s řadou potenciálních rizik a nevýhod, které je třeba pečlivě zvážit. Jedním z hlavních argumentů proti zálohování je vytvoření paralelního toku pro nakládání s odpady. Zatímco dosud byly PET lahve součástí jednotného systému sběru plastů, zavedení zálohování by vytvořilo separátní tok pouze pro nápojové obaly. To by mohlo narušit ekonomiku stávajícího systému, do něhož byly v minulosti investovány značné prostředky. PET lahve představují nejhodnotnější část plastového odpadu, která částečně »dotuje« recyklaci ostatních, méně atraktivních plastů. Jejich vyjmutí by mohlo vést ke zdražení nakládání s ostatními plasty a ke snížení celkové míry jejich recyklace.

Významným problémem je také dopad na maloobchodníky, zejména na menší prodejny v menších obcích. Tyto obchody často bojují o přežití a zavedení zálohového systému by pro ně znamenalo další administrativu, náklady na pořízení recyklačních automatů nebo vyhrazení personálu na výkup lahví, a také potřebu vyčlenit omezený prostor pro skladování vrácených obalů.

Z pohledu spotřebitele by zavedení zálohového systému znamenalo nutnost skladovat nesešlápnuté lahve doma a následně je transportovat do obchodu, což představuje výraznou změnu oproti současnému pohodlnému systému žlutých kontejnerů. Automaty na výkup mohou akceptovat pouze nedeformované lahve, což komplikuje skladování většího množství obalů v domácnostech. Navíc u plechovek vzniká problém s deformací při běžné manipulaci, což může vést k jejich odmítnutí automatem a ztrátě zálohy.

Zavedení zálohového systému by také mohlo paradoxně snížit celkovou motivaci k třídění odpadu. Pokud by občané byli motivováni vracet pouze zálohované obaly, mohlo by dojít k poklesu třídění ostatních plastů a dalších materiálů. Tento efekt byl pozorován například v Německu, kde po zavedení zálohového systému poklesla míra recyklace plastových obalových odpadů.

Potřebujeme komplexní řešení odpadu

Je důležité kriticky posoudit, jak významnou část litteringu PET lahve a plechovky představují a zda by zavedení zálohového systému mělo výrazný dopad na celkový problém odpadů v přírodě.

Značnou část odpadu tvoří také tenké plastové obaly, mikrotenové sáčky, lehké plastové tašky, cigaretové nedopalky a další. Tyto materiály představují vážnou environmentální hrozbu – znečišťují přírodu a zdroje vody, v přírodě se rozkládají na mikroplasty a mohou způsobit úhyn zvířat, která je pozřou.

V kontextu celkového objemu plastového odpadu představují PET lahve pouze malou část. V ČR ročně vznikne přibližně 1,2 milionu tun obalových odpadů, z nichž 250 tisíc tun jsou plastové obalové odpady a z toho pouze asi 51 tisíc tun tvoří PET obaly (zálohováním se tedy bude řešit asi 4,25 % celkových obalových odpadů). Zavedení zálohového systému specificky pro PET lahve a plechovky by tak znamenalo investici značných prostředků do řešení pouze malé části celkového problému odpadů.

Aktuálně je projednávání zákona o zálohování PET lahví v Poslanecké sněmovně zablokováno, zákon nebyl ani v prvním čtení projednán a do podzimních voleb nebude schválen. Další postup bude záviset na nové Sněmovně a politické dohodě.

Miroslav KUBÁSEK

FOTO – archiv