Zástupci energeticky náročných firem zaslali dopis premiérovi Petru Fialovi, ve kterém apelují na vládu, aby se postavila čelem k problematice vysokých cen energií. Upozorňují, že ocelárny, slévárny, chemičky a další energeticky náročné podniky bojují o přežití a nevidí cestu ven z krize.
Tímto dopisem nestrašíme, chceme jen konstatovat situaci, ve které se již delší dobu nacházíme a nevidíme, bohužel, žádnou cestu, která by nás z této krize vyvedla, uvádějí signatáři (šéfové Ocelářské unie, Svazu chemického průmyslu ČR, Asociace českého papírenského průmyslu, Svazu sléváren ČR, Národního strojírenského klastru a Svazu kováren ČR). Již dlouhou dobu apelujeme na naši vládu, aby se postavila čelem k problematice zejména vysokých cen energií, jejichž řešení Evropská komise přenechala národním vládám – viz v březnu publikovaný Akční plán pro ocel a kovy. Tyto ceny i nadále dusí náš průmysl a my už opravdu nemáme další kyslík.
Chybné předpoklady
Celá energetická politika naší země je postavená zejména na modelu SEEPIA, o jehož reálnosti jsme měli od samého počátku velmi vážné pochybnosti, a byť jsme na to důrazně upozorňovali a apelovali i na vás, přesto jste Národní klimaticko-energetický plán (NKEP) schválili, odeslali do Bruselu, a je tak nyní pro ČR závazný. Nyní by se na jeho základě měla vypracovat Státní energetická koncepce (SEK).
Doposud nás nikdo neoslovil s tím, abychom poskytli podklady pro vypracování dopadových studií dekarbonizace na český průmysl. Přitom se napříč Evropou začínají pozastavovat dekarbonizační investice. V ČR jsou příkladem Třinecké železárny, které pozastavily svou investici do elektrické obloukové pece, v Lovochemii došlo k odkladu výstavby nového provozu kyseliny dusičné, stále je otevřeno rozhodnutí přebudování uhelného energetického zdroje na plynový v areálu Orlen Unipetrol RPA. To vše se děje jen proto, že to firmám prostě ekonomicky nevychází. Takovou investicí by totiž definitivně ztratily konkurenceschopnost, která je již nyní v kritickém stadiu. A co je ještě horší je fakt, že slyšíme z úst spolutvůrců hospodářské strategie, že energeticky náročný průmysl by se měl přesunout do zemí, kde jsou energie levnější. Máme tomu rozumět tak, že jsme se desítky let snažili o vybudování průmyslu, který byl páteří celé ekonomiky a nyní, kvůli vysokým cenám energií, které jsou vysoké jen v Evropě, a to zcela jednoznačně díky ambicím Green Dealu, jej máme zavřít? Pokud se však s tímto názorem ztotožňujete, chceme vědět, jakou máte strategii ohledně zaměstnanosti našich lidí.
Podniky potřebují podporu
Bohužel ani z Bruselu nepřicházejí příliš pozitivní zprávy, spíše naopak, ještě přitvrzuje ve svých ambiciózních cílech. Žádáme tímto vládu, aby při jednáních v Bruselu zdůrazňovala a zohledňovala zájmy českých firem, a to i těch energeticky náročných, a nepřijímala rozhodnutí, která s nimi nejsou v souladu, uvádí se v dopise mimo jiné.
Jako urgentní pro záchranu průmyslu uvádějí signatáři zavedení nulové sazby daně ze zemního plynu a snížení síťových poplatků za elektřinu a zemní plyn, zachování a prodloužení bezplatného přidělování emisních povolenek, kompenzace nepřímých nákladů nebo zavedení dočasné státní podpory pro podniky, které používají zemní plyn, elektřinu a nakupují emisní povolenky.
Jiří WERTZ
3 komentáře
V tomto režimu je nutné si pořád uvědomovat, že žijeme v totalitní cizinecky ovládané kolonii, s kterou si otrokáři dělají vše, co se jim hodí pro jejich blahobyt a jejich globální dobývačné cíle. Žít nádenicky a muset pracovat v takové zemi nemá vůbec žádnou životní jistotu a perspektivu, jako to už i známe z těch strašných bývalých afrických kolonií. Kdo tohle nechápe a namlouvá si něco jiného je blázen a možná i namozkovaný demokrat. Což je principielně to samé jako bylo namozkování těch afričanů na pána boha a na jeho lidskou lásku a zázraky, což mnozí afričané až do dnes ještě věří. Historický fakt ale je, že jedině a jedině vražedné boje rozložily a zničily ty parchantské zloděje, otrokáře a ten jejich režim. Jedině drsné boje přináší obyčejným lidem změnu a svobodu. Dneska se to ale těžko provádí, takže jediná dobrá možnost je buď zdrhnout z toho západního systému, a samozřejmě také nedávat tomu režimu vůbe nic, co by jim nějak posloužilo. (V Turecku si lidé provozují odjakživa dva hodnotové systémy, peníze a zlato, takže jakési zápaďácké burzovní kurzy a hodnocení jsou dost směšné). Německé Bavorsko si také úspěšně provozuje tak zvanou regionální měnu Chiemgauer a německo má takových měn 30. Proto by bylo ideální odmítat jim ty jejich peníze a začít si a platit jinou měnou/nebo úplně jiným způsobem jako třeba zrovna nabízí Paypal, kde si lidé mohou vzájemě přímo z mobilu do mobilu převádět peníze (než to zakážou). Konec konců jsou peníze ten absolutně primární prvek tohoto režimu. Také je nutné mít naprostou distanci k té fyzické personální režimové organizaci, izolovat je, a vůbec nebýt spolučinitelem/spoluviníkem … Česká kolonie také může kdykoliv být zatažena do války, jako to spustili v Ukrajině. Toho válečného parchanta (a nejen jeho) už máme ve vládě prezidenta generála, kterého volil kdo? a co to tu vůbec máme za volební systém? Byl dosazen (Sorosem) z ničeho, jako ta Čaputová na Slovensku… My jenom žasneme co se všechno děje. Jak v Ukrajině už umírají, a jak izraelský židofašisté vyvražďují palestince.. Bohužel ale jenom doufáme, že se nám tohle nestane, místo aby jsme se také nějak aktivně začali osvobozovat. Těch možností je víc jak dost, vždyť nám to i sami předvádí, jak se provádí asymetrické války…
Pak všemu tomu chaosu dá řád nějaká vojenská junta. Lidé se budou divit.
No, za zničení průmyslu můžeme ještě poděkovat tatíčkovi Klausovi. Ten přece nebudeme potřebovat, stačí nám obchodovat.
Komentáře jsou uzavřeny.