O muži, který vymyslel (a vyrobil) perpetuum mobile

Nevěříte? Věřte! Sklářský umělecký mistr Petr Slavkovský z Vrbna pod Pradědem vyrobil zařízení, které je »věčně v pohybu«, jak zní překlad latinského výrazu pro stroj, který vykonává určitou činnost bez vnějšího zdroje energie. Navzdory termodynamickému zákonu uvedl svůj vynález do pohybu – pivem! Nevěříte? Zajeďte si tedy do Muzea kuriozit v Belgii, kde Slavkovského skleněné perpetuum mobile patří mezi nejlákavější návštěvnické magnety.

My jsme si ale raději zajeli s fotografkou do Mnichova, což je okrajová čtvrť výše zmíněného podhorského města v Moravskoslezském kraji. První písemná zmínka o Vrbně je z roku 1310. Především se v místním okolí těžily rudy a zlato, první sklárna tady vznikla v 17. století. Ve dvacátém století zde fungoval sklářský průmysl pod křídly národního podniku Crystalex, pobočka novoborských skláren. V současné době zde prapor sklářské tradice drží již pouze dvě malé rodinné hutě. My jsme se vypravili do té, která nese jméno Jakub. A to nejenom proto, že se zde rodí především jedinečné historické tzv. lesní sklo, mající své kořeny ve středověku, ale i proto, že tady mají dveře otevřeny výletnickým skupinám. Exkurze do sklářské výroby jsou oblíbeným cílem tzv. poznávací turistiky. Častými hosty jsou zde tedy nejenom lázeňští hosté a klienti nedalekých lázní Karlova Studánka, ale i rodiny s dětmi či partičky a výpravy nejen školní, které se nechají zlákat romantickým výšlapem na Praděd, nejvyšší horu Jeseníků.

Vítejte v huti Jakub

Sklárničku o dvou pecích Petra Slavkovského zdobí malá výstava jeho prací tzv. lesního, zeleného historického skla i křišťálového čirého skla a zapaspartované umělecké fotografie jeho tvorby. Na poměrně malém prostoru začíná umělecký sklář Slavkovský malou přednáškou o středověkém zeleném sklu: »Jak známo, historické sklo nepřestává lidi fascinovat, proto je výroba jeho replik stále živým řemeslem. Zelené neboli lesní sklo v naší huti vyrábíme tradičními metodami, které se nám dochovaly z území Čech ze 14. století. Nejen barva je jeho typickou vlastností, ale i přítomnost bublin…«

A pokračuje informacemi o tom, že se pece na výrobu lesního skla stavěly právě v lese (odtud jejich název). Pro výrobu totiž bylo potřeba velké množství dřeva, a tak stávaly pece co nejblíže zdroji, což bylo praktické a logické. Lesní sklo bylo zásadní v tom smyslu, že bylo hutně zdobeno, což dává tomuto sklu jedinečnou podobu.

»V té době,« dodává mistr Slavkovský, »dosáhlo české sklářství proslulosti ve světě, a to díky své kvalitě, četnosti tvarů i dekorů.«

Poté začíná u pece, výhni sálající 1200 stupňů, malé baletní vystoupení se sklářskou píšťalou. Vzhledem k tomu, že zde ručně vyrábí především solitéry, jednotlivé kusy a malé série dle zakázek, má mistr k ruce pouze jednoho »zadáka«, po moravsku »odnašika« v podobě své šikovné ženy Lidušky Slavkovské, která pochází ze starého moravského sklářského rodu. Mistr nabírá sklovinu na píšťalu, fouká a přifukuje, jeho spolupracovnice je připravena s formou z bukového dřeva, společně dávají žárem do oranžova zbarvené baňce potřebný tvar. Poté přichází na řadu železný nůž, odstraňuje se přebytečná hmota, která se sykotem padá do kbelíku s vodou. Vytvarovaný kousek mění barvu a putuje do chladicí pícky. Pomalu zelená, za což mohou kovové příměsi v základním materiálu – sklářském písku. Jak lehko se řekne, a jak pracně se dělá… Samotný tanec u pece obou kumštýřů při výrobě jednoho poháru trvá deset, dvacet minut…, ne více a z krásy nového kusu až oči přecházejí.

Turisty zajímá i sklářova životní cesta

Petr Slavkovský (nar. 1973 ve Zlíně) chtěl původně studovat stavařinu, neboť ho vždy přitahovaly výkresy a nákresy a následná tvorba. To vše ale našel i na legendární sklářské škole v Novém Boru pod vedením skvělých mistrů Petra Novotného a v neposlední řadě i Josefa Fleka staršího. Po jejím absolvování pracoval deset let v Moravských sklárnách Vrbno. Tady poznal osobně designéra Bořka Šípka, na jehož návrzích zde pracovali. I díky jemu Slavkovský přišel na chuť kumštu, s básníkem řečeno, zrodu křehké krásy. A po rozpadu národního podniku zkraje milénia, kde následujících deset let pracoval, si zkusil splnit svůj sen – mít vlastní rodinnou huť.

Nyní zde již pěknou řádku let zúročuje vše, co se u Novotného naučil, a přidává svou zručnost, své nápady a exkluzivitu. V lesním skle jeho práce vycházejí ze čtyřiceti procent z původních, středověkých vzorů, šedesát procent jsou jeho originální nápady. Zákazníci z domova i zahraničí především vyžadují jednotlivé kusy i malé kolekce jako dárky a suvenýry, prim vedou sklenice, džbánečky a vázy nejrůznějších tvarů z lesního skla. Oblíbené jsou ale i jeho výrobky z čistého křišťálu, kde se vedle klasických tvarů nebojí experimentovat a svou nápaditostí každého ohromí.

Což si takhle představit velkého skleněného pavouka pro štěstí či podzimní skleněné klukovské draky, nebo víceúčelové jezdicí »prkno«, které může sloužit třeba jako cena ve sportovním přeboru nebo jako originální podnos pro skleničky na koňak? Ostatně nejrůznějších cen pro nejrůznější soutěže a mistrovství se tady již vyrobilo… Kupříkladu pro každoroční zdejší sraz autoveteránů nebo koštýře na slivovičku i víno pro vítěze nejrůznějších vinařských soutěží. V neposlední řadě tady spatřila světlo světa skleněná pánev na rýžování zlata pro republikové i světové klání mistrů tohoto zaniklého oboru. »V oblasti Vrbenska,« jak mistr Slavkovský upozornil, »se těžilo zlato již od roku 1097«.

Nápaditosti se meze nekladou

Vzhledem k tomu, že je Petr Slavkovský výborný kumštýř a designér, navrhuje rovněž nejrůznější netradiční tvary. Námětů má na tisíce. Dělá na objednávky i pro různá muzea a instituce nejrůznější repliky. Kupříkladu pro pražské Muzeum nočníků vyrobil dle originálních středověkých vzorníků čtyři předchůdce »noční nádoby«, těžko se hledá název pro tento kuriózní předmět, předchůdce dnešního nemocničního bažanta.

O jeho unikátním perpetuu mobile jsme si na začátku říkali. Na rozdíl od George A. Blöckera, který v roce 1660 přišel se svým přístrojem, poháněným vodou přečerpávanou tzv. Archimedovým šroubem, Petr Slavkovský na to šel takříkajíc po našem a vlastenecky. Jeho trvale pohyblivý vynález vykazuje určitou činnost bez vnějšího zdroje energie. Jakže, vrtí hlavou nevěřící Tomášové. My jen prozrazujeme, že je vše založeno na rotaci piva v útrobách Slavkovského perpetua mobile, kdy je věčný pohyb zajištěn klesající a vlastní váhou tekutiny se obnovující pivní pěnou.

Exkurze v huti Jakub jsou turisty velmi oblíbené, protože mistr sklářský má smysl pro humor, je vtipný a jeho komentované ukázky tvorby skla jsou vlastně zábavnou show. O jeho úspěšnosti svědčí i ocenění v prestižní soutěži Spokojený zákazník, kterou každoročně vyhlašuje Moravskoslezský kraj, kde byl nominován v silné konkurenci šedesáti firem!

Více informací na www.sklarnajakub.cz.

Ivan ČERNÝ

(Z připravované knihy)