Ač nesportovec, dostal české sportovce na olympiádu

Jméno Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského si lidé vybaví většinou v souvislosti s etiketou a pravidly společenského chování, která sepsal v několika knihách. Záběr tohoto středoškolského profesora, spisovatele a prvního hradního ceremoniáře byl ale daleko širší. Stál u zrodu novodobého olympijského hnutí a zasloužil se o účast českých sportovců na olympijských hrách v době, kdy samostatné Československo ještě neexistovalo.

Narodil se 24. ledna 1861 v Heřmanově Městci v rodině knížecího úředníka Karla Gutha a jeho manželky Barbory jako Jiří Karel Guth. Měl mladší sestru a tři bratry. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval v Praze filozofii, matematiku a fyziku a v roce 1882 získal vůbec první doktorát filozofie udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Stal se vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe a s knížecí rodinou procestoval Evropu, Afriku, Asii i Severní Ameriku. Osvojil si vybrané chování, což ho inspirovalo k napsání knih o pravidlech chování ve všech oblastech života, populární byl zejména jeho Společenský katechismus. Napsal i řadu cestopisů, povídek a několik románů, překládal z francouzštiny a němčiny, účastnil se práce na Ottově slovníku naučném. Podepisoval se jako Stanislav Jarkovský a tento pseudonym si roku 1919 úředně připojil ke svému jménu.

Přítel Coubertina

Od roku 1888 až do vzniku Československa učil na gymnáziích v Klatovech a v Praze a na dívčí škole Minerva češtinu, francouzštinu a tělocvik. V roce 1891 podnikl cestu do Paříže, aby se seznámil se zaváděním tělocviku na středních školách, které propagoval Pierre de Coubertin (1863-1937) ve Francii. Jejich setkání skončilo celoživotním přátelstvím, Coubertin ho navíc získal pro myšlenku obnovení olympijských her.

Přitom sám Guth žádným aktivním sportovcem nebyl, byl drobný, brýlatý a po leknutí při pádu ze žebříku v dětství trochu koktal. O tři roky později se ale stal spoluautorem Olympijské charty a nechyběl ani mezi 12 zakládajícími členy nově ustanoveného Mezinárodního olympijského výboru (MOV). V roce 1896 se jako jediný Čech zúčastnil prvních novodobých olympijských her v Aténách a domů se vrátil nadšený.

V následujícím roce stál u založení České amatérské atletické unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Spolu s Josefem Röslerem-Ořovským založil Guth v roce 1899/1900 Český olympijský výbor, v jehož čele zůstal téměř 30 let. Osvědčil se jako skvělý diplomat, když v MOV prosadil národní, nikoli státní zastoupení v olympijském hnutí. Díky tomu na druhé olympijské hry do Paříže roku 1900 jela samostatná pětičlenná česká výprava (František Janda-Suk tam vybojoval stříbrnou medaili v hodu diskem). V MOV působil Guth-Jarkovský až do své smrti, v letech 1919-23 byl generálním tajemníkem. V letech 1915-1926 stál kromě ČAAU i v čele Českého klubu turistů a byl redaktorem časopisu Turista.

Po vzniku Československa se stal ministerským radou a hlavním ceremoniářem kanceláře prezidenta republiky T. G. Masaryka, zavedl úřadování v Lánech, sepsal audienční řád a navrhl statut Řádu bílého lva, který uděluje prezident dodnes. V roce 1925 odešel do výslužby, žil v Náchodě, psal své Paměti, překládal, přednášel o etiketě.

Za manželku měl Annu Černou, dceru ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem, v roce 1898 se jim narodil jediný syn Gaston.

Guth-Jarkovský zemřel 8. ledna 1943 ve věku 81 let na mozkovou mrtvici. Pochován je v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.

Helena KLUZOVÁ