V předchozích číslech NP jsme informovali o nedokončeném rukopisu připravované, avšak nevydané knihy levicového myslitele evropského formátu PhDr. Miloslava Ransdorfa, CSc., jenž skonal před 10 lety. Otiskli jsme několik ukázek. Ransdorf dal knize pracovní název Na shledanou zítra, soudruzi! Úvahy o dějinách komunistického hnutí v české společnosti. Dnes uveřejňujeme další část z cenných myšlenek váženého kolegy. (Dokončení z minulého čísla)
Mccarthisté navrhovali rozšířit korejskou válku i na bombardování a blokádu Číny. George Kennan, vzdělaný diplomat a autor doktríny „zadržování komunismu“, byl obviněn, že je „největším obráncem věci Kremlu v Americe“. Pravičáci útočili na dohody se SSSR z doby války, ujednání z Jalty i Postupimi z roku 1945. V únoru 1953 Komise v čele s kongresmanem G. D. Kirstenem žádala zastavit veškeré styky i obchod s SSSR a jeho spojenci, někteří chtěli vytvořit proti nim úderné vojenské jednotky z řad emigrantů. V prosinci 1953 konference za „Osvobození zotročených národů“ navrhla svrhnout silou režimy sovětského bloku a Kongres vyzval přerušit s nimi diplomatické styky.
Prezident D. Eisenhower i před televizními kamerami, jakožto novým prostředkem komunikace s veřejností, tvrdil, že jeho cíle a cíle McCartyho se shodují, jen metody se liší. Vláda snaživě hledala tzv. podvratné živly. Na její černé listině počet takových organizací vzrostl na 279 a přes 8000 osob propustila ze služby.
McCarthy začátkem roku 1954 obvinil ze zrady celou Demokratickou stranu. „Komunistické spiknutí“ hledal i mezi představiteli protestantských církví, zatímco 58 % katolíků mu dalo plnou podporu, výrazněji jej podpořil katolický tisk a studenoválečnický kardinál Spellman. Zdálo se, že moc kolektivního šílenství je neotřesitelná,“ připomíná Ransdorf a dodává výrok předního německého psychiatra Ernsta Kretzschmera, „který se kdysi vyslovil, že v dobách normálních šílence zavíráme do blázinců. V dobách nenormálních nám vládnou!“
Vyzýval, aby „Američané nechránili, ale vyháněli Rudé z televize, rádia a filmového Hollywoodu“.
Rozpory, odpor a pád zloducha
Stoupenci mccarthismu a Eisenhowerova vláda se stále více dostávali do konfliktů. I když vláda přijala koncepci svého ministra zahraničí Johna F. Dullese o „zatlačování komunismu“ a „balancování na pokraji války“, došlo k mírnému snížení napětí se Sovětským svazem, což mccarthisty vedlo k zuřivosti. Již začátkem roku 1953 se objevily první srážky. V únoru a březnu McCarthy vyšetřoval činnost Informační služby a obsah knihoven. Docházelo i k případům pálení knih. Ransdorf připomněl slova Johna Miltona, který kdysi napsal, že „kdo likviduje knihy, ničí sám rozum“. I Eisenhower odsoudil paliče knih: „Jak chceme porazit komunismus, když nevíme z knih, proč je pro lidi tak přitažlivý?“
Protivníci honu na čarodějnice se začali probouzet z letargie, aktivizovali se dělníci. Některé odbory obešly svou lavírující ústřednu AFL-CIO a samy přijaly rezoluce proti mccarthismu. Útoky McCarthyho na Eisenhowerovu vládu mu odcizily rozumnější kruhy pravice, které nechtěly její pád. Republikánský senátor R. Flanders v březnu 1953 ostře kritizoval McCarthyho, a dokonce navrhl rezoluci o jeho odstranění z čela Výboru pro vládní operace. Žádal odsouzení jeho činnosti jako nedůstojné senátora. Senát rezoluci přijal a zdánlivě všemocný muž najednou padal z výšky. Když už začal čistit armádu, ještě výrazněji zasáhl i Eisenhower. Dal prvně ostřeji najevo, že nikdo, ani McCarthy, se nesmí stavět nad zákony. Ten však ještě i vysílání Hlasu Ameriky označil za „málo vlastenecké“ a zaútočil na Charlese Bohlena, kterého vláda posílala do Moskvy jako velvyslance.
Ve sporu, v němž McCarthy obvinil ozbrojené síly, byl právním obhájcem advokát z Bostonu Joseph N. Welch. Když si McCarthy vzal na paškál jistého Fishera, že kdysi údajně patřil do organizace tzv. komunistické fronty, Welch v závěru obhajoby řekl: „Přestaňte už s “vražděním“ toho mladíka, pane senátore. Udělal jste toho stejně už dost. Což nemáte alespoň trochu smyslu pro korektnost? Nezbyl ve vás žádný smysl pro elementární slušnost?“ Posluchači vstali a dlouho Welchovi tleskali. McCarthy byl otřesen a zcela zmaten. Nechápal, že veřejné mínění se obrací proti němu. Poté už jeho „hvězda“ nezadržitelně pohasínala. McCarthy propadl nakonec nezkrotnému alkoholismu, pil stále více, až 2. května 1957 ho odsoudila vlastní játra: skonal hepatitidou.
„Bylo by mylné spojovat tuto dobu temna pouze s McCarthym,“ poznamenává Miloslav Ransdorf. „Byl to systém, který dlouze vyhovoval vládnoucí elitě USA štědře podporované velkokapitálem.“ V neposlední řadě ladil též vojensko-průmyslovému komplexu, který jako vůbec první tímto termínem označil paradoxně bývalý čtyřhvězdičkový generál Eisenhower, když se loučil s Bílým domem. Diskreditace odborů, a tím i spousty dělníků, byla otřesná. Privatizace zisků a socializace nákladů nezadržitelně rostla a protikrizová obrana nezabírala. Vznikl rekordní rozpočtový deficit, počet farem klesl za léta 1953-1960 o 20,5 %, nezaměstnanost dosáhla 7 procent. Čtyřicet milionů Američanů (22 % obyvatelstva) již žilo v podmínkách bídy. Vedle ekonomického šoku přišel šok psychický, když v roce 1957 vypustili vysmívaní Sověti první sputnik a technická i strategická převaha USA dostaly od „mužiků“ omračující lekci.
Podle dostupných údajů podstoupilo v 50. letech bezbřehé prověřování minimálně 10 milionů Američanů. Mccarthismu jako vrcholu zpátečnictví propadly desítky členů Kongresu, soudců i novinářů. Ransdorf své četné úvahy, jejichž smysl autor článku (mimo citací) podal místy též vlastními formulacemi, končí větou: „Dává to i nám jistotu, že po intoleranci dneška a snahách o návrat do minulosti, srovnatelných s iracionálním mccarthismem, si dokážeme vybojovat civilizačně přiměřenější řešení našich problémů, než je to, jaké nám vnucuje česká pravice, opírající se o přízemní myšlení a ubohýrozhled zdivočelého maloměšťáka.“
JUDr. Stanislav SUJA
Autor je publicista a bývalý velvyslanec ve Washingtonu a OSN.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.
10 komentáře
sysfsetlixzeydmnirknyigdxgxxpf
Zápaďácký komunisté se zabývali a do dnes zabývají ideologií, a kapitalisté se zabývali obchodem a penězmi. A proto i ten bývalý západní komunismus prohrál, protože až do dnes neovládají myšlení o hlavních prioritách, nemají nutnou představivost a kreativitu a jediné co dovedou je žvanit a kritizovat. O proti tomu jsou Čínský komunisté opravdový pokrokový odborníci, kteří to naštěstí umí a jsou i naší jedinou lidskou nadějí, že to kapitalistické svinstvo bude jednou pro vždy odstraněno.. Čína už i prakticky zavádí jejich zlatou globální měnu. https://www.armadnymagazin.sk/2026/08/09/chcete-vediet-kde-smeruje-svetova-moc-sledujte-kam-sa-presuva-trh-so-zlatom/
„Zlaté jednotky“ kombinované s ověřovacím digitálním kódem by mohliy být budoucím svobodným obchodním prostředkem. Z jedné strany tou přímou hodnotou zlata, a z druhé strany i obchodním anonymě ověřovacím systémem, kdy obchodníci by měli možnost si ověřovat obchodní platnost takové zlatové jednotky při domlouvání obchodu a ceny. Kdy kvůli platebním podvodům a neomezeným tiskáním peněz je nutné mít zaručený a ověřitelný způsob platby. Tak jako dříve měla západoněmecká 100-bankovka zapuštěný platinový drát, tak by se to i mohlo provádět se zlatým drátem, což je hlavně pro normální občany dobrá peněžní vlastnost, protože si lidé takových peněz více váží jak těch hliníkových deseťáků bývalé socialistické východoněmecké DDR. Globální -zlatem podložená měna, a možnost obchodní účasti v Rusko-Čínské obchodní síti, by ty zápaďácké kapitalistické kurvy dorazilo. A když by pak zkoušeli to zakazovat a nařizovat jejich totalitní bitcoiny, tak by se vnitřně i sami zničili, stejně jako ti český komunisté, když si podobně zmršili ten vlastní národ, když si lidé museli kupovat džíny v Tuzexu…
Není to úplně pravda. I kapitalismus má ideologie a teorie. Možná dokonce propracovanější, než měli komunisté. Měna napojená na zlato nefunguje – dělá ze zlata spekulativní fetiš a žene jeho cenu zbytečně nahoru, takže kdo takové peníze má, automaticky bohatne a ostatní automaticky chudnou. Opuštění zlatého standardu bylo v době zrychlujících se trhů nutností (i když pravda, to co zavedli místo něj není o moc lepší). Číňané opravdu moc teorií nemají, jen ty, co okopírovali. Vlastní netvoří. A možná právě na to dojedou, protože i když si vyberou ty nejefektivnější, budoucím požadavkům odpovídat nebudou, protože svět zažívá velmi hlubokou transformaci.
Ono už existovalo i více různých novodobých peněžních způsobů: https://casopisargument.cz/70228
Takže čínský komunisté to už mají jistě mnohem lépe vykoumané a to hlavní je, že se tam kapitalistický špekulanti a židoparchanti typu Soros nikdy nedostanou… Už bylo na čase, aby Rusko a Čína si také zavedli jejich USraelsky nekontrolovatelné globální bankovní sítě.
Základní teze článku na který dáváte odkaz jsou
1) Bezúročná měna vydávaná státem , která eliminuje spekulativní úvěrovou expanzi a zajišťuje stabilitu peněžního oběhu.
2) Implementace kooperativ a jejich partnerství se státem , které umožňuje demokratizaci vlastnictví, participaci zaměstnanců a spravedlivé rozdělování výnosů.
– – –
S tím souhlasím. Jsem ale přesvědčen, že je to v přímém rozporu s tím, aby byl systém založen na krytí zlatem, které vytváří deflační měnu, což zvyšuje úroky a tím vytváří příležitost pro spekulace. Pokud by se nějaký stát snažil o tyto dva body a zároveň o měnu krytou zlatem, nemůže uspět. Dokonce myslím, že i jen hromadění zlata je v tomto směru problematické, protože vede ke spekulacím.
JUDr. Suja by mohl napsat článek s názvem Bilance smutné doby poúnorového bolševismu, kde by popisoval stalinské procesy a popravy (i straníků). Asi by to tuzemského čtenáře oslovilo více než americký maccarthismus. Všichni dobře ale víme, že se textu o zločinech gottwaldovského terorismu v Naší pravdě nedočkáme, že soudružky a soudruzi? Výběr témat a jejich obsah je totiž u komoušů dopředu jasně určen. Tak tomu bylo před Listopadem a je tomu tak i po něm.
O tom co píšete vědí všichni, dokonce i ti, kteří vědí tak málo jako vy. Není tedy nutné o tom psát. Naopak je nutné psát o tom, že věci měly i druhou stranu, a že historie není tak černobílá, jak tvrdí dnešní režim. Máte samozřejmě pravdu v tom, že kdyby se zde hlásila oficiální propaganda, mělo by to větší úspěch. Můžeme proto děkovat těm, kterým nejde jen o úspěch, ale o to, aby nezanikla ta část historie, kterou lidé jako vy chtějí utajit. Nadáváte na komunisty, ale s ohýbáním pravdy jste horší, než komunisté za minulého režimu. Vlastně jediný rozdíl mezi vámi a komunisty minulého režimu je ten, že vy jste proti sociální spravedlnosti. Jste tedy jednoznačně horší. Jste kombinací toho nejhoršího z minulého i dnešního režimu. Já jsem rád, že se článek zabývá tím, čím se zabývá. Pokud to vadí vám, nic vás netnutí ho číst. Klidně si potisící přečtěte svoje svaté knihy o chybách komunistů. Ale chyby dnešního režimu tím nenapravíte. Ty napravíte jen, pokud uvidíte i to, co minulý režim dělal správně a v čem se z něj ten současný může poučit. Jistě, je jednodušší vidět svět černobíle. Vždy hned víte kde je dobro a zlo, a že vy jste zářivá hvězda dobra. Vážně si neuvědomujete, že právě toto byla chyba, kterou udělal minulý režim? A že děláte totéž?
Bojí se komunistických idejí jako „čert kříže“!
Ano, ale pravda také je, že komunisté svoje ideje dost často přehání a v některých věcech jsou až proti logice. Takže za to, že jsou komunisté spíše strašidlem než hybnou silou si do značné míry mohou sami. Ale můžeme být vděční alespoň za to strašidlo, které už ale také není co bývalo. V podstatě lze říct, že USA nejvíce prosperovali, když se báli východního bloku. Jakmile to strašidlo pozbylo velkou část své strašidelnosti, USA rozjely svůj kapitalismus naplno a jsou do háje. A paradoxně mnozí věří, že za to mohou levicová opatření.
Západ viděl ve východu nepřítele a hrozbu. Vytvářel tlaky, a do určité míry tím vytvořil východ více nedůvěřivým a upevňujícím režim. Pravda, východ také nebyl bez viny, ale vycházel z méně vyspělé části světa, kde tvrdší zacházení ještě nebylo vývojově překonáno. I tak jej socialismus posunul dopředu, snad s výjimkou dvou nebo tří nejvyspělejších států, které byli kvůli vzájemné nedůvěřivosti odříznuti od vyspělejší části světa. Co by se stalo, kdyby k sobě sobě byly obě strany vstřícnější? Jak by vypadali jejich režimy? Jak by se vyvíjeli, kdyby místo nenávist zvolili spolupráci? To je něco, co už se dnes nedovíme a o čem můžeme jen spekulovat.
Komentáře jsou uzavřeny.