Poučný pohled zpět. INVENTURA aneb kam jsme došli? nám přináší druhý svazek zamýšlené knižní ekonomicko-politické trilogie fundovaného autorského kolektivu z Nakladatelství Jaskmanický. První část se zabývá rozborem poválečného sociálně ekonomického vývoje naší republiky do roku 1989 a nyní, rok od vyjití prvního dílu, držíme v ruce navazující publikaci rozebírající následné tři a půl dekády vývoje naší země od roku 1993 již bez Slovenska až do současnosti.
V čase nekončících politických půtek partají, které se nesnaží takříkajíc táhnout za jeden provaz v zájmu svých občanů, desítek let marného volání po vládách odborníků a pravidelných snah o zkreslování faktů a skutečností i dlouhodobého očerňování politiky a hospodářských výsledků ČSSR, je rovněž druhý svazek představovaného knižního projektu bílou vránou na současné nakladatelské scéně. Rozhodně by tedy neměl chybět v knihovnách široké veřejnosti, která dosud marně hledá pramen seriózních informací, statisticky podložených a ověřených, jak vše skutečně bylo. Lidská paměť je totiž krátká a nastupující generace většinou nemají dostatečné zkušenosti ani schopnost oddělit zrno od plev, lež od pravdy.
To vše autorský kolektiv špičkových odborníků – Ing. Jaroslav Ungerman, CSc., Ing. Jaroslav Šulc, CSc., Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D., a Ing. Martin Fassmann – zvládl na jedničku, jak na pražském křtu knihy v pondělí 16. března v sídle ČSVTS na Novotného lávce zdůraznil Dr. Ing. Jan Campbell, Prof. h. c., ve svém úvodním slovu, čímž roztleskal sál.
Tři stovky stran, tři kapitoly
První kapitola s titulkem Mít vizi své budoucnosti dnes není dvakrát snadné čtenáře uvádí do problematiky obsahu náročné autorské práce. Od prvních řádků textu Jsme již součástí »svobodného světa« přes Posuny na globální šachovnici až po Inspirace v dávné a nedávné historii či Vize musí zohlednit výchozí podmínky.

A s následující kapitolou se ocitáme ve víru rozborů událostí, shrnutí příčin a následků téměř historických kotrmelců, jakými byly nejdříve restituce, pak odnárodnění čili privatizace, význam a podoba bankovního sektoru, kuponová privatizace, smutný příběh Nové Huti, Mostecké uhelné, Transgasu atd., přes deficity veřejných financí až po dobu plnou sociálních nejistot či důchodový účet, podvod jménem Green Deal až k penězům, jež jsou zase až na prvním peníze.
Celkem přes osmdesát podkapitol, jedna žhavější než druhá, kdy se citlivějšímu čtenáři často udělá téměř nevolno a položí si otázku – jak to bylo všechno možné? A kdo za to může?
Úlevu nepřináší ani třetí, závěrečná kapitola se sedmi body, jako jsou kupříkladu Znepokojivé otazníky nad směrováním Evropské unie, Co s Czechexitem či euro? nebo Nutnost zvrátit deficitnost státních financí.
Vyčerpávající je v závěru publikace seznam použité a citované literatury, svědčící o serióznosti celé práce, a nechybí ani dvoustránkový Seznam grafů, tabulek a schéma.
Sečteno, podtrženo – publikace je studnicí zdrojů a informací pro studenty ekonomie i historie, národohospodáře, politology i novináře, kteří se zabývají těmito obory. A v neposlední řadě je určena všem zájemcům o objektivní vylíčení průběhu nedávných událostí naší společnosti. Bez hanění či natírání na růžovo.
Do třetice všeho dobrého
Na pražském křtu na Novotného lávce byl s kolektivem autorů přítomen i vydavatel Dr. Jiří Jaskmanický, který se netajil radostí z vydařeného díla a mj. nám potvrdil, že se v současné době pracuje již na třetím, závěrečném díle tohoto mimořádného knižního projektu. Ten se bude zabývat problémy, které bude muset Česká republika řešit v blízké budoucnosti, chce-li si zachovat svou státní suverenitu a dosáhnout prosperity.
Na to má autorský kolektiv Ungerman, Šulc, Švihlíková a Fassmann následující radu:
Uchovejme si vliv nad všemi činnostmi, které mají pro tak malý stát, jakým je tato země, strategický charakter, důležitý pro její přežití v měnícím se světě.
Ivan ČERNÝ
6 komentáře
Ungrtman Šulz,Fasman prý byli poradci vlády
?!
Takže vlastně sepsali jak upekli vadný system Kapitalismu bez přivlastkú a ten dodnes vládne bez jakýchkoli skrupulí.To je nám ale na pendrek.
Aspoň ta Švihlikova by měla mít rozum a naučit své studenty jak tento zlý satanistický systém rozstřílet na sračku,jinak její studenti nebudou mít žadnou penzí a ona také.
Samozřejmě jsme tehdy z vznikajícího SV zatelefonoval těm třem mušketýrum a ptali jsme proč nechtějí aspoň Kapitalismus S PRIVLASTKY.
Slyšeli jsme výmluvy,že pro něco takového nejsou lidi,což trvá dodneška.Meli začít tím ,že sepisi jak dnešní vadný systém změnit.
Co natropili je za námi a táhne za sebou krvavou stopu rabování majetku,který patřil nám lidu a nikdo neměl pocit že náš majetek je systémem tunelován a bude tunelování dále pokud zustane třída intelektuàlu dále v tomto vadném systému včetně padající KSČM a za její asistence.
O tom hlavním se ale vůbec nemluví, že tu teď bezvolebně a pořád v pozadí vládne utajovaná židoUSraelská peněžní nadnárodní mafie, která dnes už má o všem a o každém prakticky i okamžitou totalitní kontrolu. A v Evropě a jinde si všude pokouší/dosazují jejich mocenské šašky, jako si teď Sorosovci odstranili maďarského Orbána.. Takže na co má být taková „*inventura“ dobrá, když USraelci jsou s tou jejich „*inventurou“ šťastný a spokojení a vidí se i jako vlastníci ČR..(Obě tyto dvě *inventury by mě v porovnání hodně moc zajímaly)…
Máte pravdu. Pokud jakákoliv kritika dnešního režimu neobsahuje dostatečně často slovo „USraelci“, musí být k ničemu.
Celou porevoluční historii jedeme na dluh. První vlády to maskovaly rozprodejem majetku, kterým financovali jak provoz státu tak i mnoho pochybných podnikatelských projektů – to jsou ty vlády „skutečné pravice“, za kterých „nebyl dluh“ a lidé se měli dobře. Další vlády neměly co rozprodávat, tak začali dělat dluhy. A to do toho se stále více krade ve velkém. Navíc proklínané králíkárny postavené za komunistu nestačí a ukazuje se, že místo kvalitního kapitalistického bydlení lidé nemají kde bydlet, klesl počet postavených bytů a vzrostly spekulace s nimi. Ale ekonomika roste, z čehož ale mají užitek jen někteří. Ostatní mají mobilní telefony a porno, což za komunistů nebylo (taktně se mlčí o tom, že to tehdy nebylo ani na západě). Stejně tak se ukazuje, že paradoxně v porevoluční době roste byrokracie i počty úředníků daleko více, než za komunistů. Máme blahobyt. Ale za tu cenu že nemáme děti. Za tu cenu, že blahobyt máme ne dluh. A paradoxně i za tu cenu, že mnoho tvrdě pracujících lidí ten blahobyt nemá, ale když nejsou dostatečně vidět tak se na ně kašle (ale za to se upozorňuje na to, jak „nepřizpůsobivý“ nepracují, což je dnes ale také horší problém než za socialismu). Kapitalismus měl přinést odpovědnost, místo toho přinesl nerovnosti, dluhy, více „nepřizpůsobivých“, nejistoty, nedostatek bydlení, ekonomické závislosti na zahraničí. Ale ano, zvýšil se konzum. Jenže konzum a blahobyt není totéž. Konzum je někdy jen zástěrka proto, abychom neviděli, že ve skutečnosti se mám stále hůře. Je ale otázka, jestli to lidem dojde včas.
Hezky píšete pane 123.Mate, ale návrh řešení?.Rabovani systému se brzy obrátí na majetky občanu získané za socialismu
?!
A KSCM nemá ani návrh programu o kterém by se dalo diskutovat a tak je na cestě k propasti zapomnění a prý i tom nechce nic vědět.
Od 89 katastrofální manko!
Komentáře jsou uzavřeny.