Jak se Čechům dostat »pod kožich«

Žiju v Jablonci nad Nisou, v pohraničním regionu, odkud byli po druhé světové válce odsunuti někdejší němečtí obyvatelé – s výjimkou antifašistů, odborníků, členů smíšených manželství. Bohužel mám nehezké zkušenosti s těmi, kteří byli součástí odsunu. A protože je to již osm desítek let, mé nedobré poznatky se vážou i k jejich potomkům.

V bavorském městě Kaufbeuren žije část odsunutých jabloneckých Němců. Zde jsem také slyšela někdy v roce 2002 plamenný projev jejich představitele Edmunda Stoibera (v té době premiéra spolkové země Bavorsko) o tom, že jim ručí za to, že jejich majetky v našem českém pohraničí – oni tomu území rádi říkají Sudety – dostanou zpět. Všichni v Kaufbeurenu na náměstí tleskali. Asi zapomněli, že tyhle majetky byly součástí reparací. Těch reparací, které ovšem neproběhly do konce, vždyť nám Němci ještě za válečné útrapy a zlodějny stále dluží.

V době, kdy jsem vedla jablonecké Muzeum skla a bižuterie, jsem se setkala i s německými návštěvníky, kteří do expozic vodili své vnuky a ukazovali jim, »co jim Češi ukradli«.

Uvedu další mou zkušenost: Od německé firmy jsme pro muzeum dostali sbírku historické bižuterie, která vznikala ještě v předválečném Československu, konkrétně na Jablonecku. Vše se zdálo být v přátelském duchu, ale zase jsem se mýlila, zase to byla jen taktika, jak se nám Čechům dostat »pod kožich«, jak na nás vyzrát. Němečtí partneři připravili k výstavě katalog v česko-německé verzi, kde si však historii vyložili dle svého pohledu. Když jsem v úvodním slovu k výstavě upozornila na to, že my Češi si pamatujeme jinou historii než oni, stěžovali si na mne až u zřizovatele muzea, tedy na Ministerstvu kultury ČR. Mám tu zkušenost, že se na první pohled jeví lecjaká německá nabídka vstřícně, ale nakonec se ukáže, že našli další cestu, jak nás obelstít.

Patálie s rytířem

Další má zkušenost byla se sochou rytíře Rüdigera. Tato bronzová socha stávala na Horním náměstí v Jablonci v letech 1931-1945, dosahovala tří metrů a symbolizovala německého bájného rytíře. A tu si »náhle« někteří jablonečtí obyvatelé vzpomněli (bylo to zhruba kolem roku 2016), jaké by to prý bylo hezké, mít opět na našem náměstí sochu, která pro Němce pocházející z našeho pohraničí je stále symbolem jejich národa.

S kolegy, kteří také nesouhlasili, jsme proti postavení repliky sochy Rüdigera sepsali petici a docela tvrdě jsme bojovali, aby socha už tady nikdy nestála. Tenkrát se do toho vložil Dům česko-německého porozumění (viz podval) a uspořádal setkání středních škol z Jablonce a Kaufbeurenu, jejichž studenti nás měli usvědčit z neznalosti umění. Studenti cizího státu se vyjadřují k tomu, co bude v Jablonci nad Nisou na veřejném prostranství? Mně to připadalo, a dosud připadá, jako velká drzost.

Takže to jsou »naši« Němci. Jsem přesvědčena, že jiní ani být nechtějí, ani nebudou. A aby mi bylo dobře rozuměno – míním ty Němce, jejichž předci pocházeli z našeho pohraničí, tedy potomky tzv. sudetských Němců, kteří nepřijali poválečné uspořádání.

Chlubí se medailí od Hitlera    
Další zkušenost mám z minulého roku, kdy jsem navštívila Riedelovu sklárnu v rakouském Kufsteinu. Sklárnu v Tyrolsku už vede potomek odsunutých z rodu Riedelů. Sklárna je pěkná, všude vzorně uklizeno. Muzeum v navazujících prostorách ukazuje dlouhou historii rodu, což je obdivuhodné. Ale se stejnou pečlivostí se majitelé sklárny chlubí předkem Walterem Riedelem a pamětní medailí upomínající na 1. říjen 1938, kterou dostal od Adolfa Hitlera.

Na památečním dekretu je uvedeno:

————————————-

Vůdce

u příležitosti znovusjednocení

sudetoněmeckých oblastí s Německou říší

udělil

továrníku Walteru Riedelovi

z Dolního Polubného (Unter Polaun)

medaili na památku 1. října 1938.
Berlín, dne 19. července 1940

Státní ministr a šéf kanceláře Vůdce a říšského kancléře (podpis Meissner)

——————————————————-

Komu byla tato medaile udělována? Byla určena pro široké spektrum osob, které se podílely na ukradení našeho pohraničí po mnichovské dohodě přímo či nepřímo. Byli to příslušníci wehrmachtu, SS a policie, kteří se účastnili »pochodu do Sudet«. Státní úředníci a funkcionáři NSDAP, kteří akci zajišťovali. Civilisté a sudetští Němci, kteří se aktivně zasadili o připojení území k Říši, tedy o rozbití Československa, což je případ i továrníka Waltra Riedela na tomto dekretu. 

A takhle by se dalo dál pokračovat.

Nesouhlasím s uspořádáním sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, ani nikde jinde na našem území. Není mi lhostejné, jak někteří jedinci z naší republiky svým myšlením a jednáním kolaborují. Měli bychom přemýšlet, co s námi Čechy němečtí okupanti zamýšleli a co nám prováděli, jak mučili, trápili, vraždili a vykořisťovali naše lidi.

Jaroslava SLABÁ

Autorka je emeritní ředitelkou Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.