Kinští… Je rozhodnutí o restituci definitivní?

Ve spleti »pomazaných hlav s modrou krví« pomáhá především literatura. Ohlas si získal pověstný Gothajský almanach. Vycházel v letech 1763–1943. Na 180 svazků do jisté míry zajišťovalo majetkové vazby, dědičné vztahy a stupeň urozenosti. I my dnes máme podobnou literaturu. Publikace Almanach českých šlechtických rodů (V. Pouzar a kol., 1999) popisuje rodinné vztahy 55 rodů. Čas se pro ně zastavil koncem monarchie v roce 1918. Publikace Modrá krev (P. Mašek, 1999) představuje s určitým nadhledem 445 rodů a Lexikon české šlechty (1999) od Jana Halady dokonce 700.

Začátkem 21. století se s bádáním o české šlechtě roztrhl pytel i v televizi. Nedivím se. Některým lidem se stýská. Majetek je droga.

Je nevyhnutelné poznamenat, že Národní shromáždění republiky Československé zrušilo šlechtické řády a tituly již 10. prosince 1918 (novela pod sankcemi 10. dubna 1920). Zákon zrušila vláda druhé republiky 18. září 1938! Nový zákon schválilo Národní shromáždění ve znění z roku 1920 až 13. prosince 1948. Tolik teorie.

Kinští – jeden z nejstarších českých rodů 

Datuje se od roku 1307. Ve staleté historii najdeme všechno: přejmenování z rodu Vchynský na Kinské; mecenáše vědy; podporovatele umění; chrabré vojáky od Lipska; osudové souputníky Valdštejna; bezcitné feudály v roce 1775; výtečné chovatele koní; dálkové plavce; diplomaty… Výčet nemá konce.

Historii rodu negativně poznamenal Oldřich Ferdinand Kinský. V roce 1938 horoval pro odtržení českého pohraničí, a dokonce ovlivnil jednání mnichovské konference. V České Kamenici vítal Hitlera, »osvoboditele utlačovaných Němců«. Na tuto slávu si nechal ušít novou uniformu SA. Abychom byli přesní, ocitujeme raději zmíněný Almanach, str. 200: Oldřich 10. kníže (1930) nar. 15. 9. 1893 Choceň, zemřel 19. 12. 1938 Wien, c. k. nadporučík v záloze, statky: Choceň, Česká Kamenice, Zlonice, Heřmanův Městec. Dále jsou zde údaje o dvou manželkách Katalíně, Mathildě a dětech.

Jak mi potvrdil před časem přednosta Okresního úřadu v Děčíně Libor Holanda, šlo o známého exponenta henleinovského hnutí u nás, v srpnu 1938 hostil na loveckém zámečku Na Tokáni u České Kamenice lorda Runcimana.

V průběhu třídenní návštěvy statkář Kinský nelenil. Kamenický týdeník 20. srpna 1938 napsal: »O půl dvanácté přijelo auto s pány do České Kamenice, aby vykonali návštěvu v této nuzné oblasti«. Runcimanovým sekretářem Ashtonem-Gwatkinem bída Němců žijících v pohraničí prý otřásla. Z pozdější četnické relace vyplynul opak: »Delegace navštívila rodinu dělníka Emanuela Tschinkela v Horní Chřibské a byt zedníka Josefa Teppera v Krásném Poli. Šlo vysloveně o rodiny, které byly zanedbané a žily ve špíně vlastní vinou.«

Henleinovy štáby

Vraťme se však k 10. knížeti Oldřichu Ferdinandu Kinskému. Jistě nebyl sám, kdo nadšeně horoval pro Hitlera. Jeho militantně iredentistické jednání neuniklo pozornosti nejen četníků, ale i tehdejšímu velvyslanci v Londýně Janu Masarykovi. Kníže často jezdil a létal do Německa a také se objevil v Anglii. Patřil do skupiny feudálů, kteří žili a podnikali v českém prostoru. Cítili se však Němci a bezmezně podporovali Konrada Henleina.

Mezi 3. srpnem a 16. zářím 1938 pobývala v ČSR zmíněná mise britských politiků. Měla prostudovat tzv. sudetoněmeckou otázku a poskytnout závěry Chamberlainově vládě. 

Konrad Henlein se na britské politiky důkladně připravil. Vytvořil dva štáby – politický a společenský. První vedl K. H. Frank a jednal s Brity. Druhý štáb řídil velkostatkář Kinský z České Kamenice. Dalšími členy byli jeho bratr Rudolf z Moravského Krumlova, Max Egon von Hohenlohe z Červeného Hrádku, Alain Rohan ze Sychrova, Adolf Dubský a další. »Aristokratický štáb« měl delikátní poslání – vytvořit britské delegaci maximální pohodlí, zvát je na hony a názorově ovlivňovat. Příkladem je pobyt Britů na Červeném Hrádku u Egona Maxe Hohenlohe a na loveckém zámečku Na Tokáni, který patřil »našemu« Kinskému.

Telegram do Mnichova

Jak skutečně Oldřich Ferdinand Kinský smýšlel, ukazuje jeho telegram z 29. září 1938 do Mnichova Ashtonu-Gwatkinovi, členovi doprovodu Chamberlaina. Víme, že se tam jednalo »o nás, bez nás«. V telegramu připomněl milou návštěvu Na Tokáni a žádal »okamžitou přítrž všem krutostem, další devastaci a podněcování ze strany českých vojáků většinou již vedených ruskými bolševiky, kteří dorazili v minulých dnech z Moskvy…« Říše by měla okamžitě zasáhnout v pohraničí a chránit sudetské Němce.

Výsledek mnichovské konference známe. Šlo o dny zrady nejen ze strany Německa, ale také Itálie, Francie a Anglie.

Česká historická šlechta

Buďme objektivní. V ČSR existovala i skupina české šlechty, která měla na politický vývoj v republice jiný názor. Mezi nimi byl Zdenko Radslav Kinský z chlumecké rodové větve. Dne 17. září 1938 je přijal k audienci prezident Edvard Beneš. Představitelé »starých rodů naší vlasti« slíbili věrnost českému státu. I zmíněný Zdenko Radslav přijal již 7. září 1938 na zámku ve Žďáru nad Sázavou britskou delegaci. Tam se setkala s českými představiteli ekonomiky, kultury, financí a církví. Věřme, že i toto setkání v britské delegaci zachovalo pozitivní stopy. Vše se tehdy událo na žádost premiéra Milana Hodži.

Zdenko Radslav Kinský je popisován jako velký vlastenec, cvičenec chlumeckého Sokola a vášnivý divadelní ochotník. Po návratu z ruského zajetí se roku 1921 oženil s Eleonorou Clam-Gallasovou (1887-1964). Skutečně patřil mezi významné signatáře prohlášení české šlechty o věrnosti národu. Koncem války chlumecký zámek vyhořel. Majetek chlumecké větve mu byl po válce vrácen a 1948 zestátněn. Zdenko Radslav po únoru 1948 emigroval do Francie. Dnes majetek spravují dva bratři z dědictví po matce Kinské – dal Borgo. Stejně tak i hrad Kost.

Další osudy českokamenické větve

Ještě 6. října 1938 podával Oldřich Ferdinand Kinský osobně »hlášení« Adolfu Hitlerovi a jeho doprovodu – Keitelovi, Himmlerovi a Henleinovi. Dne 19. prosince 1938 ve Vídni náhle zemřel. Málokterému tehdejšímu nacistovi se dostalo cti, aby se na jeho katafalku sešly věnce od polního maršála Göringa, říšského komisaře pro Sudety Henleina a generála říšského letectva Milcha.

Vdova Mathilda Kinská se v roce 1940 přestěhovala s třemi dětmi na říšský pas do Argentiny. Dále udržovala styky s nacisty. Byla aktivní členkou NSDAP a SdP. Existují doklady, že ještě v březnu 1945 byla k Říši více jak loajální a finančně nacisty podporovala. Všichni měli v té době německé občanství. Vdova (1900-1974) do majetkových záležitostí po převratu v Československé republice 1989 pochopitelně nezasáhla.

Restituce

Štafetu převzal syn František Oldřich, označovaný jako 11. kníže. Žil a podnikal v Buenos Aires. Jak psali historikové a novináři Miroslav Šiška, Pavel Blažek, 11. kníže doslova ožil a pustil se do restitucí. Dokonce šel tak daleko, že zapíral svého otce, který, jak jsme psali, vítal Hitlera v nové uniformě Sudetendeutsche Partei s hákovým křížem. S pomocí advokátů a také některých českých úředníků zavalil úřady 157 žalobami na určení vlastnictví. Právníci využívali i zvláštní formu vlastnictví, tzv. fideikomis – testament dávno zesnulého předka Ferdinanda Bonaventury.

Kníže, v pořadí 11., dokonce tvrdil bez ohledu na poválečnou situaci a dekrety, že jeho otec bránil minority Židy a Němce, a Henleina znal »jen od vidění«. Novináři dokonce v té době psali, že Františku Oldřichu Kinskému někteří soudci skákali na špek.

Co říci závěrem? Nekonečná kauza. Nevíme, zda i po smrti Františka Oldřicha v roce 2006 rod Kinských ze Vchynic a Tetova nebude v restitucích pokračovat. Zemřela i jeho manželka Elena Hutten-Czapski. Podle zpráv z tisku ustanovily české soudy neznámým dědicům opatrovníka, aby měly kam doručovat případná rozhodnutí. Osobně se divím, protože Almanach odpověď zná!

Jaroslav ŠTRAIT