V dubnu tohoto roku (NP č. 4/2026) publikovala Naše pravda materiál o badateli Josefu Doškáři, který se delší čas věnuje historii a osudu nacistického pomníku u rozhledny Štěpánka v katastru obce Kořenov v Jizerských horách. Jeho zkraje roku ještě připravovaná kniha již spatřila světlo světa a je k dispozici čtenářům na pultech knižních obchodů.
Doškář, který se věnuje především válečné historii (obou světových válek) a poválečnému vývoji v severních Čechách, vstoupil do literatury v roce 2019 knihou Rumburská vzpoura a její druhý život.
Na svém nejnovějším knižním přírůstku, který má velkou historickou hodnotu, pracoval od prosince 2019, kdy se z tisku dozvěděl o tajném nelegálním obnovení žulového symbolu třetí říše pod rozhlednou Štěpánka, svrhnutého v roce 1945 českými vlastenci. V březnu 2020 podal na neznámou skupinu, která tento žulový kříž tajně, bez povolení a převážně v noci v roce 2011 znovuvztyčila, trestní oznámení. Všechny tyto peripetie, jež běžně nazýváme „křížem“, shrnul do velmi důstojné publikace s pevnou obálkou. Vydala ji Československá obec legionářská za podpory soukromých sponzorů z řad antifašistů.
Motto: V roce 2011 se Česká republika stala jedinou středoevropskou zemí, jejíž občané obnovili symbol německého nacismu…
Zasvěcenou předmluvu k publikaci napsala historička PhDr. Markéta Pánková, ze které citujeme:
…autor popisuje krok za krokem neuvěřitelný příběh o nezákonné obnově nacistického kříže v České republice v roce 2011. Stačí připomenout, že byl vytvořen podle Železného kříže se svastikou uprostřed, který Adolf Hitler v roce 1939 prohlásil za oficiální německé vyznamenání Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Čtenář se v knize seznámí s historií vzniku žulového kříže a amfiteátru vybudovaného v letech 1943–1944 v rámci válečného běsnění nacistů. Kříž byl slavnostně odhalen 22. 10. 1944 za přítomnosti vůdce sudetských Němců v předválečném Československu Konrada Henleina (1898-1945) a centrálně umístěn v přírodním nacistickém areálu pro školení mládeže.
Autor knihy se zabývá snahami a činy soudobých neonacistů, kteří se nesmířili s tím, že čeští vlastenci kříž po osvobození v roce 1945 odstranili. Podařilo se jim tento symbol nacismu znovu vztyčit. Jen někteří lidé proti obnově kříže protestovali, avšak byli umlčováni tvrzením, že jde o údajný symbol smíření… (str. 5)
Rozplétal složitou pavučinu
Josef Doškář knihu o rozsahu 333 stran textu napsal po několikaletém, leckdy dramatickém pátrání doma i v Německé spolkové republice. Jeho dílo je strhujícím záznamem jeho badatelské cesty s odhalením pravdy. Krok za krokem pečlivě a důsledně rozplétal složitou pavučinu polopravd, záměrného mlčení i kontroverzních interpretací, kdy též narážel na „čecháčkovské naci-sudeťácké“ názory. Skrze dobové dokumenty, novinové články, svědectví pamětníků i konfrontace s místními aktéry a úřady odkrývá šokující pozadí vzniku, zániku, a především kontroverzní obnovy tohoto symbolu.
Publikace je doplněna množstvím kopií článků, příslušných dokumentů a fotografií, včetně žulového kříže – jak vypadal původně a jak dnes (resp. jeho pozůstatky).
Autor ve své knize cituje vybrané místní politiky, kteří se vyjadřovali k danému tématu. Připojeny jsou dopisy tehdejšího ministra obrany Lubomíra Metnara či premiéra Andreje Babiše (str. 260-262). Významné je kupříkladu vyjádření ředitele Vojenského historického ústavu v Praze brigádního generála Mgr. Aleše Knížka, který oceňuje Doškářův zájem o osud vzpomínaného nacistického pomníku u Štěpánky a jménem ústavu potvrzuje, že pomník je jednoznačně nacistický symbol (str. 267).
Kardinální otázka zní, kdo za obnovou nacistického kříže pod Jizerskými horami stál. Jaká byla skutečná historie tohoto místa, které hitlerovci využívali pro svou propagaci a kde Konrad Henlein mobilizoval do Volkssturmu? Proč se někteří snažili prezentovat nacistický monument jako nevinné pietní historické místo?
Na to vše a mnohé další odpovídá Doškářova kniha plná nečekaných zvratů, občanské odvahy a boje za historickou pravdu.
Jak říká anotace na zadní obálce: Kniha nás nenechá klidnými a donutí nás přemýšlet o tom, jak snadno může být manipulováno s minulostí, a jak důležité je bránit se zapomnění. Květnový sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně tato slova potvrdil v plném rozsahu!
Ivan ČERNÝ (S přispěním mh)
FOTO – archiv
Své badatelské úsilí věnuje JOSEF DOŠKÁŘ tomu, aby nedocházelo k falzifikaci našich nejnovějších dějin. Je předsedou Československé obce legionářské v Novém Boru a členem republikového výboru této organizace. Též je členem Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých a Spolku pro zachování odkazu českého odboje.

FOTO – archiv NP
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.

7 komentáře
Myslím, že pokud režim není dost silný k tomu, aby porazil jakýkoliv režim ve volbách a musí se uchylovat k zákazům je něco špatně. Je zakázáno ubližovat lidem. Ale propagace ideologie, byť špatné, je prostě omezením svobody projevu. I pře zákazy se vždy najdou takoví, kteří budou prosazovat špatné ideologie. Pokud to nedělají násilím, tak to prostě k demokracii patří. A pokud systém funguje dobře, nemusí se těch ideologií bát. Naopak, tyto ideologie jsou indikátorem, který ukazuje, zda je společnost v pořádku. Pokud rostou, měla by společnost vyhodnocovat, co je v ní špatně. Pokud se musí uchylovat k zákazům, tak jen maskuje svoje chyby. A pokud se ty chyby nahromadí, dojde k domu, že nějaká špatná ideologie nakonec zvítězí, protože předchozí elita místo řešení problémů zakazovala jejich indikátory. Navíc tím jejich potlačováním vznikne napětí mezi minulým a starým systémem, což ještě zvýší násilné chování a tendenci zakazovat opačnou stranu. KSČM by se měla méně hrabat v minulosti a v nedůležitých kauzách a více plánovat budoucnost a řešit, jak má fungovat socialistická ekonomika.
Ano, ano nebude líp.
Tohle je zcela idealistický názor pro abstraktní společnost. Praxe je jiná, obvykle se vše řeší pomocí trestního zákona. No, nemám pravdu? To nesouvisí s „naší pravdou“, tu nikdo moc nemusí, ani moc nečte, ani moc…
…
Jedna pleva: web stacilo! spravuje trulant od KSČM a je tam neveselo, truchlivo, až mrtvo.
Ne nutně pro abstraktní společnosti. Pokud vezmu jen příklad z článku, tak nějaký kříž nikoho neohrozí. A to nejsme ideální společnost ani zdaleka. Ale i kdyby to byl názor pro ideální abstraktní společnost, neměli bychom se k ní spíše přibližovat než se od ní vzdalovat? Ano, praxe je jiná. To ale neznamená, že jiná být musí. Také je dnes praxe taková, že většina politiků jsou podrazáci. Ani to ale není nutnost. A pokud bychom to vzdali jen proto, že „praxe je jiná“, tak rovnou můžeme naši zemi s přáním všeho nejlepšího předat zlodějům. Praxe je taková jaká je jen od té doby, než ji někdo změní.
Zdroj IA: „Trestní postih za hnutí směřující k potlačení práv a svobod upravuje trestní zákoník č. 40/2009 Sb. v paragrafech 403, 404 a 405. Tyto paragrafy zakazují zakládání, podporu, propagaci i projevování sympatií k extremismu, fašismu, nacismu či jiným obdobným směrům …“
Lze zákon uplatnit a obnovaný nacistický kříž by měl v rámci „usmíření“ zmizet.
—
Ohodnotím článek na čtyři zrnka kávy z pěti a přidám jednu plevu. Co s tím „naše pravda“ udělá, zmizí kříž?
Fašouny na smetiště!
Souhlas. Přidejme k nim ale i komouše!
A Mudrce do klece.
Komentáře jsou uzavřeny.